RECENZE – Vzpomínky vyblednou

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Autorka: Tamara McKinley

Překlad: Soňa Tobiášová

Nakladatelství: Alpress

Rok vydá­ní v ČR: 2019

Počet stran: 304

ISBN: 978-80-7543-981-9

Hlavní hrdin­kou romá­nu je pět­a­še­de­sá­ti­le­tá Christy. Většinu své­ho živo­ta žije v Tasmánii, kde je sice spo­ko­je­ná, ale stá­le tou­ží vrá­tit se do rod­né­ho Skotska. Ví, že pokud se tam vydá, že vzhle­dem k věku už to bude napo­sle­dy. Rodině se její nápad pří­liš neza­mlou­vá. Nakonec navrh­ne její vnuč­ka Kathryn, že babič­ku na její ces­tě dopro­vo­dí. S tím nesou­hla­sí její mat­ka, Christyina dce­ra Anne. Bere svou mat­ku jako nezod­po­věd­nou ženu, kte­rá si vymys­le­la bláz­ni­vý nápad ces­to­vat přes kus svě­ta, tudíž má strach o Kathryn. Rozhodne se, že poje­de tedy s nimi. Trojice žen se tedy vydá­vá na dale­kou ces­tu na ost­rov Skye. Doma zůstá­va­jí muži, kte­ří musí zane­dlou­ho řešit veli­ce váž­né pro­blémy, kte­ré se týka­jí jejich rodi­ny. Vychází tak na povrch tajem­ství Christyiny minu­los­ti a dochá­zí k ohro­že­ní vzta­hů a důvě­ry mezi čle­ny rodi­ny. 

Od autor­ky jsem čet­la pro­za­tím tři kni­hy. Z jed­né jsem byla napros­to nad­še­ná, dal­ší dvě jsem bra­la jako lep­ší prů­měr, ale nesed­la jsem si z nich na zadek. A mezi ně se zařa­dí i román Vzpomínky vybled­nou. 

Příběh je psán dost roz­vláč­ně. Střídají se dvě mís­ta, kde se děj ode­hrá­vá, a sice Tasmánie a ost­rov Skye. Místy se vra­cí­me také do Christyiny minu­los­ti. Hlavní posta­vy jsou vykres­le­né poměr­ně dob­ře. Především nesku­teč­ně pro­tiv­ná Christyina dce­ra Anne, kte­rou jsem měla něko­li­krát chuť pro­plesk­nout. Mezi ní a mat­kou je nevy­řče­né tajem­ství, kte­ré jejich vztah už dáv­no veli­ce naru­šil, pro­to se čás­teč­ně Anne cho­vá tak, jak se cho­vá. Ale i v běž­ných situ­a­cích se cho­vá nesne­si­tel­ně, a když dojde k něja­ké­mu pro­blé­mu, stá­vá se z ní doko­na­lá hys­ter­ka. Christy i Kathryn mi byly sym­pa­tic­ké, muž­ské oso­by a jejich cha­rak­te­ry byly spí­še upo­za­dě­ny.

Tamara McKinley se naro­di­la 25. 2. 1948 v aus­tral­ském Launcestonu v Tasmánii. Od šes­ti let ji vycho­vá­va­la babič­ka. Později byla nuce­na jít do Anglie s babič­kou, kde dokon­či­la své vzdě­lá­ní v dív­čí ško­le v Sussexu a tam již zůsta­la. Její zku­še­nos­ti z dět­ství a trva­lé vzpo­mín­ky na její úžas­nou babič­ku a dvou mimo­řád­ných skvě­lých tet, tvo­ří pře­váž­ně ve svých romá­nech, kte­ré jsou z milo­va­né Austrálie. Do Austrálie se ráda vra­cí, aby tam hle­da­la námě­ty nových děl.

Vychovávala tři děti v oblas­ti Eastbourne, zača­la psát psy­cho­lo­gic­ké thrille­ry, než se vrá­tí ke svým koře­nům v podo­bě aus­tral­ských rodin­ných ság sta­no­ve­ných na poza­dí vni­t­ro­ze­mí prů­kop­ní­ků. Její osm romá­nů do dneš­ní­ho dne jsou zve­řej­ně­ny nejmé­ně v 15 růz­ných jazy­cích. Působila též v Německu, kde její kni­hy jdou rov­nou do sezna­mu best­selle­rů, s kaž­dým titu­lem pro­de­je při­bliž­ně 4 mili­ó­ny výtis­ků. Její kni­hy jsou také popu­lár­ní ve Skandinávii, zejmé­na ve Švédsku, kde její prv­ní sága, Matildy Poslední val­čík byl zvo­len knih­kup­ci za román roku.

Nakonec se vda­la za svou život­ní lás­ku z dět­ství a spo­leč­ně sdí­le­jí dvě dce­ry, tři syny a šest vnou­čat, kte­rá jsou roze­se­ta všu­de mož­ně po svě­tě.

Nyní žije a píše na již­ním pobře­ží Anglie, v Sussexu, ale kaž­do­roč­ně ces­tu­je do rod­né země na pod­po­ru své prá­ce, kde čer­pá dal­ší atmo­sfé­ru pro dal­ší psa­ní a též navště­vu­je své­ho nej­star­ší­ho syna a její dva vnu­ky.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji nakla­da­tel­ství Alpress. Knihu může­te kou­pit zde.