Rodina Homolkových se vrací! Švandovo divadlo uvede současnou adaptaci kultovní filmové komedie

Babi Homolková, děda Homolka, Heduš, Ludva i nezbed­ná dvoj­ča­ta se vra­cí! Osmapadesát let od nato­če­ní slav­né­ho fil­mu Ecce homo Homolka Jaroslava Papouška se haš­te­ři­vá rodin­ka popr­vé obje­ví na diva­del­ní scé­ně. Inscenace Ecce homo Homolka v režii mla­dé tvůr­čí dvo­ji­ce Kristýny Jankovcové a Adama Svozila bude mít pre­mi­é­ru 28. květ­na ve Velkém sále Švandova diva­dla.  

Rodina Homolkových spo­leč­ně vyrá­ží na výlet do lesa. Bodrý suve­rén děda, přís­ně sta­rost­li­vá babi, živo­tem zkla­ma­ná Heduš, pod­pan­toflák Ludva i zlo­bi­vá dvoj­ča­ta si pří­ro­du uží­va­jí. Ze svá­teč­ní idyl­ky jsou však nepří­jem­ně vyru­še­ni. Odehraje se zby­tek dne ve zna­me­ní urput­ných hádek? Spraví jim nála­du říz­ky k obě­du? Vezme Ludva Heduš a děc­ka na dosti­hy? Rodina je pře­ce základ stá­tu. A v nedě­li má zůstat pohro­ma­dě!

„Papouškova skvělá kome­die pat­ří ke kle­no­tům čes­ké nové vlny. Její nové diva­del­ní ztvár­ně­ní talen­to­va­nou režij­ní dvo­ji­cí – Kristýnou Jankovcovou a Adamem Svozilem – nabí­zí nejen výbor­nou zába­vu a vděč­né herec­ké pří­le­ži­tos­ti, ale záro­veň i zno­vu­ob­je­ve­ní toho­to již kul­tov­ní­ho fil­mu pro­střed­nic­tvím pohle­du mla­dé gene­ra­ce diva­del­ní­ků,“ říká dra­ma­turg Švandova diva­dla David Košťák.

Barvy, zkrat­ky, nad­sáz­ka

Zatímco čer­no­bí­lý film zob­ra­zo­val čas­to až doku­men­tár­ním způ­so­bem skuteč­nost 60. let, režij­ní tan­dem Jankovcová-Svozil na rodi­nu Homolkových pohlí­ží z dneš­ní­ho hle­dis­ka. A sati­ric­ký tón kome­die pod­tr­hu­je výraz­nou sty­li­za­cí typic­kou prá­vě pro diva­dlo. Inscenace se tak nebo­jí barev, zna­ků, nad­sáz­ky i vtip­ných zkra­tek.

I pro­to babi Homolkovou hra­je nejmlad­ší člen­ka sou­bo­ru Nataša Bednářová, v níž Švandovo diva­dlo zís­ka­lo vyni­ka­jí­cí kome­di­ál­ní hereč­ku. Neméně humor­né posta­vy dědy Homolky se ujal zku­še­ný člen smí­chov­ské­ho ansám­blu Tomáš Petřík. O gene­ra­ci mlad­ší seme­t­ri­ku Heduš s uťápnu­tým man­že­lem Ludvou s gustem ztvár­ňu­jí Natálie Řehořová a Jan Grundman. Dvojčata ztě­les­ňu­je jedi­ný herec, hos­tu­jí­cí Marek Frňka. V roli mile­nec­ké­ho páru mile­ni­á­lů, kte­ré hluč­ná rodin­ka neu­stá­le vyru­šu­je, uvi­dí­me Annu Stropnickou s Petrem Kultem. A zahra­je si i Spálený řízek…

Výpravu, včet­ně „obéz­ních“ kos­tý­mů ústřed­ní čtve­ři­ce, navrh­la scé­no­gra­f­ka Adriana Černá. Její výtvar­né poje­tí vychá­zí ze tří základ­ních barev – čer­ve­né, mod­ré a žlu­té. Byt Homolkových tak ne náho­dou při­po­mí­ná tři kóje „domá­cí­ho věze­ní“, do nichž se umí­ně­ná rodi­na postup­ně uza­my­ká. Autorem hud­by je oce­ňo­va­ný sklada­tel Jakub Kudláč. Jeho hud­ba citu­je dobo­vý styl, zůstá­vá však moder­ní a hra­vá.

Je rodi­na základ stá­tu?

„Návrat k pří­bě­hu Homolkových nám mimo jiné umož­ňu­je zjis­tit, co se tu od 60. let minu­lé­ho sto­le­tí změ­ni­lo a co zas tak moc ne. Vidíme napří­klad, že kaž­dou dal­ší gene­ra­ci zásad­ně ovliv­ňu­je cho­vá­ní i hod­no­ty té před­cho­zí. A že byto­vá kri­ze zno­vu žene rodi­ny k více­ge­ne­rač­ní­mu byd­le­ní, kte­ré je nut­ně pro­ble­ma­tic­ké,“ říká Kristýna Jankovcová. „Je zde i před­sta­va o rodi­ně jako o zákla­du stá­tu. Tenhle mýtus v čes­ké spo­leč­nos­ti stá­le pře­tr­vá­vá. Jako hod­no­ta, kte­rou se rádi ohá­ní­me, když se cítí­me v ohro­že­ní, ale moc o ni nepe­ču­je­me, “ uva­žu­je Adam Svozil. „V kaž­dé době se najdou lidé jako Homolkovi, kte­ří žijí svůj rodin­ný život tak, aby se jich okol­ní svět radě­ji netý­kal. Ten je ale vždyc­ky dože­ne,“ uza­ví­rá dra­ma­turg David Košťák.

Premiéra je 28. květ­na ve Velkém sále, reprí­zy jsou 30. květ­na a 10. a 25. červ­na.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…

Kristýna Jankovcová (1992) a Adam Svozil (1991) navá­za­li spo­lu­prá­ci během stu­dia režie a dra­ma­tur­gie na katedře čino­her­ní­ho diva­dla DAMU? Pro Švandovo diva­dlo už vytvo­ři­li insce­na­ci Zabíjejte popí­ra­če kli­ma­tic­kých změn, spo­lu­pra­cu­jí i s dal­ší­mi scé­na­mi a také s Českým roz­hla­sem.

Režisér, sce­náris­ta, ale i pro­za­ik, malíř, kari­ka­tu­ris­ta a sochař Jaroslav Papoušek nato­čil fil­my o Homolkových jako tri­lo­gii? První sní­mek Ecce homo Homolka (parafrá­zu­jí­cí citát z bib­le – Ecce homo nebo­li Ejhle člo­věk) z roku 1969 je hod­no­cen jako nej­lep­ší.

V pově­do­mí film stá­le žije i díky nesmr­tel­ným hláškám? Například „Příroda je chrám“, „Jestli si ten fot­bal nevy­bo­ju­ješ, tak si u mě mrt­vej Homolka“ či „Čoveče, ty tu s tím kří­žem pole­tu­ješ, jako kdy­bys byla ňáká aba­ty­še nebo co.” Slavné jsou scé­ny, kdy tlus­tá Heduš bale­tí na palou­ku nebo babič­či­na trpi­tel­ská roz­mlu­va s obráz­kem Panny Marie. Památný je úprk rodi­ny z lesa, kde zazní volá­ní o pomoc, či Ludvův zou­fa­lec­ký pokus hodit zamče­né­mu otci oknem ciga­re­ty. V roce 1970 zís­kal sní­mek na MFF v San Sebastiánu Zlatou mušli za nej­lep­ší film.

Postavu Heduš hrá­la ve fil­mu Helena Růžičková? Ludvu ztě­les­nil František Husák, babi Homolkovou Marie Motlová. Dědu Homolku ztvár­nil nehe­rec Josef Šebánek, kte­rý se díky této posta­vě stal hvězdou. Jako dvoj­ča­ta ve fil­mu vystou­pi­li Petr a Matěj Formanovi, syno­vé reži­sé­ra Miloše Formana. Ten s Papouškem coby sce­náris­tou spo­lu­pra­co­val na fil­mech Černý Petr (1963), Lásky jed­né pla­vo­vlás­ky (1965) či Hoří, má panen­ko (1967).

Nejmladší gene­ra­ce zná fil­my o Homolkových už spí­še jen mat­ně? „Na roz­díl od řachand typu Slunce seno, s nimiž bývá Homolkovská tri­lo­gie někdy nespra­ved­li­vě srov­ná­vá­na, oplý­vá zejmé­na Ecce homo Homolka mno­hem vět­ším kouz­lem, sar­kas­mem i poezií. Vyznačuje se i výraz­ně pro­kres­le­něj­ší­mi, ze živo­ta přes­ně odpo­zo­ro­va­ný­mi posta­va­mi a skvělým situ­ač­ním humo­rem,“ domní­vá se dra­ma­turg Švandova diva­dla David Košťák.