Sam Raimi - Aneb cesta od béčka k áčku.

Když se před něko­li­ka lety pta­li novi­ná­ři Sama Raimiho, jakým způ­so­bem hod­lá pojmout fil­mo­vou adap­ta­ci komik­so­vé­ho Spider-Mana, z jeho úst se jim dosta­lo poměr­ně neče­ka­né odpo­vě­di ve smys­lu „nebu­du moc tla­čit na pilu v oblas­ti akce“. Není tedy divu, že se vět­ši­na divá­ků naml­sa­ných v teh­dej­ší době hyperakč­ním Bladem zhro­zi­la. Ostatně, neji­nak tomu bylo i v době, kdy se stu­dio roz­hod­lo anga­žo­vat k fil­mu samot­né­ho Raimiho. Světem teh­dy pole­to­va­ly nej­růz­něj­ší otáz­ky. Proč zrov­na Raimi? Proč zrov­na muž, kte­rý pro­slul bru­tál­ní sérií Evil Dead? Proč, proč, proč?

Uspokojivé odpo­vě­di ve sty­lu „PROTOŽE“ se všich­ni osmi­no­zí fan­do­vé dočka­li roku 2002. Spider-Man si toho léta odbyl svou pre­mi­é­ru, bez pro­blé­mů urval rekord v trž­bách za pre­mi­é­ro­vý víkend a o něko­lik měsí­ců poz­dě­ji dobyl i post nej­pro­dá­va­něj­ší­ho DVD nosi­če. A že Sam Raimi nato­čil hod­ně nad­prů­měr­nou komik­so­vou adap­ta­ci, o tom neby­lo v tu chví­li žád­ných pochyb. Copak by tohle všech­no výše zmí­ně­né doká­zal titul pod­prů­měr­ný a špat­ně nato­če­ný? Copak by tohle doká­zal reži­sér bez nadá­ní? Ne-e!

Dětství Sama Raimiho (nar. 23.10.1959 v ame­ric­kém Michiganu) nevy­ni­ka­lo ničím, co by se dalo zařa­dit do sek­ce „dospí­vá­ní v tís­ni­vých rodin­ných pomě­rech“. Jako malý měl svým způ­so­bem ustlá­no na růžích (no dob­ře, pře­há­ním), ško­lou pro­plou­val bez výraz­něj­ších zádrhe­lů a stej­ně tak snad­no dospěl i k prv­ní­mu koke­to­vá­ní s fil­mo­vou kame­rou. Okouzlení otco­vý­mi rodin­ný­mi zábě­ry a šoty z nej­růz­něj­ších výle­tů a oslav jej při­mě­lo k vlast­ním expe­ri­men­tům. Jelikož však tatín­ko­va kame­ra neby­la k tomu­to úče­lu moc vhod­ná a samot­ný Raimiček si musel za její taj­né pou­ží­vá­ní nejed­nou vyslech­nout ráz­ně ven­ti­lo­va­ná kár­ná slo­va, nezbý­va­lo dnes již reno­mo­va­né­mu reži­sé­ro­vi nic jiné­ho, než pár­krát zaví­tat na sou­se­do­vic zahra­dy a pohra­bat tam spa­da­né lis­tí. Za prv­ní „nele­gál­ně“ vydě­la­né pení­ze (neby­lo mu 18 🙂 si tak nejen­že poří­dil vlast­ní pří­stroj, ale pře­de­vším tím zís­kal abso­lut­ní vol­nost ve své ama­tér­ské prá­ci.

Přestože se tomu­to nezvyk­lé­mu koníč­ku věno­val pra­vi­del­ně do svých jede­nác­ti let, prv­ní výraz­něj­ší fil­mo­vý zářez zazna­me­nal až na střed­ní ško­le. Tam také poznal Bruce Campbella, mla­dí­ka oble­to­va­né­ho řada­mi sle­čen, jenž mu výraz­ně pomohl s jeho budou­cí kari­é­rou (a pích­nul neje­nom jemu, ale hlav­ně i sobě). K prv­ní­mu krůč­ku sta­či­lo pár dní strá­ve­ných v jed­né tří­dě a už už se z Raimiho a Campbella sta­li nej­lep­ší kama­rá­di, jejichž herecko-režisérko-produkční spo­lu­prá­ce fun­gu­je dodnes.

Snaha pro­ra­zit na poli celo­ve­čer­ní­ho fil­mu stá­la oba ide­je­mi napl­ně­né mla­dí­ky hod­ně sil. Na ces­tu plnou nejis­tot se vyda­li spo­leč­ně s dal­ším svým spo­lu­žá­kem Robertem Trapetem. Vykašlali se na stu­dia, opus­ti­li dočas­ně ško­lu a vyda­li se hle­dat prá­ci. Tento risk se jim však naštěs­tí vypla­til. Jakmile zís­ka­li potřeb­né množ­ství naze­le­na­lých ban­ko­vek, moh­li koneč­ně vyra­zit do míst­ních lesů a nato­čit tam pre­zen­tač­ní ver­zi své­ho horo­ru, urče­né­ho pri­már­ně pro upou­tá­ní pozor­nos­ti ze stra­ny poten­ci­ál­ních spon­zo­rů. Snímek Within the Woods (V lesích), nato­če­ný pro­dukč­ní spo­leč­nos­tí Renaissance Pictures za pár šušňů, spl­nil svůj účel na 100% a úspěch zazna­me­na­ný po zku­šeb­ní pro­jek­ci na Raimiho „býva­lé“ střed­ní ško­le jako by před­zna­me­nal, že hle­dá­ní inves­to­rů nebu­de pro trio odváž­ných mla­dí­ků nikterak nároč­ným úko­lem.

Nízkorozpočtový půl­ho­di­no­vý horůrek ote­vřel Raimimu a spol. brá­ny do svě­ta před­ní kine­ma­to­gra­fie. Bylo tedy jen otáz­kou času, než vypuk­ne šílen­ství zva­né Evil Dead.

Kultovní film z roku 1982 zna­me­nal pro Raimiho, Campbella a Trapeta vel­ký krok kupře­du. S potřeb­ný­mi finan­ce­mi moh­li napl­no zhmot­nit své před­sta­vy, a vyslat tak svě­tu na obdiv jeden z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších horo­rů všech dob. Film o pěti­ci přá­tel, kte­rá se roz­hod­ne zpří­jem­nit si vol­né dny pro­najmu­tím cha­ty ukry­té hlu­bo­ko v lesích a kte­rá zde nechtě­ně sve­de sou­boj o život s tajem­ný­mi démo­ny, zau­jal dokon­ce i samot­né­ho Stephena Kinga při pre­zen­ta­ci na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes. Smrtelené zlo (čes­ký pře­klad) se však nesta­lo úspěš­ným záslu­hou tri­vi­ál­ní záplet­ky - k tomu výraz­nou měrou při­spěl Raimiho nápa­di­tý reži­sér­ský um, peč­li­vě vyu­ži­tý roz­po­čet (300 tisíc dola­rů), ori­gi­nál­ní hrát­ky s kame­rou, vyni­ka­jí­cí Campbell v hlav­ní roli a zejmé­na pak neza­po­me­nu­tel­né scé­ny, berou­ce se jak­ko­li, jen ne váž­ně (jako např. ta, kde oživlý strom zná­sil­ní jed­nu z dívek). Přestože se ve výsled­ku jed­na­lo o „béč­ko jako hrom“, nikdo si nestě­žo­val a sou­do­bí kri­ti­ci jej dokon­ce při­ja­li jako sní­mek, jenž pozi­tiv­ním způ­so­bem ovliv­nil jejich dospí­vá­ní.

Následný Raimiho film již tolik úspěš­ný nebyl, a to i přes­to, že se na jeho tvor­bě podí­le­la celá řada význam­ných jmen (viz Ethan a Joel Coenovi). Humorně ladě­ný sní­mek Vlna zlo­či­nu (1985), pojed­ná­va­jí­cí o dvou nájem­ných vra­zích, kte­ří omy­lem zabi­jí nevin­né­ho člo­vě­ka, se stal pro Sama doslo­va a do pís­me­ne „hře­bí­kem v prde­li“. Což o to, že se o ten­to výsle­dek zaslou­ži­lo hlav­ně samot­né stu­dio a jeho nepo­cho­pi­tel­ná pri­vi­le­gia - na to se žád­ný ze zkla­ma­ných divá­ků neptal.

Nahořklou chuť v ústech si ale Sam Raimi napra­vil ihned na to. Po dvou letech zdán­li­vé nečin­nos­ti vypro­du­ko­val z pozi­ce scé­náris­ty a reži­sé­ra Smrtelné zlo 2 (1987), kte­ré posí­li­lo neje­nom v oblas­ti roz­počto­vé, ale hlav­ně po strán­ce tech­nic­ké. Přibylo galo­nů čer­ve­né teku­ti­ny, zkva­lit­ni­ly se tri­ky a svět­lo svě­ta spat­ři­ly i nové Raimiho kame­ro­vé eska­pá­dy. Pokračování Evil Dead se sta­lo pro mno­hé nej­lep­ším dílem z celé tri­lo­gie (tře­tí část Army of Darkness byla nato­če­na o šest let poz­dě­ji a ve stej­ném duchu jako oba před­cho­zí titu­ly) a Campbellovi nabíd­lo jed­nu z nej­lé­pe hod­no­ce­ných rolí jeho dosa­vad­ní herec­ké kari­é­ry (v sou­čas­né době jej může­me vídat v seri­á­lu Herkules, občas ve Xeně).

Po dvoj­ce Evil Dead násle­do­va­la tří­le­tá pauza způ­so­be­ná odmí­ta­vý­mi posto­ji fil­mo­vých stu­dií k Raimiho zámě­ru nato­čit adap­ta­ci komik­so­vé­ho hitu Shadow. Jenomže Sam Raimi se nene­chal odra­dit, jeho tou­ha oku­sit pro něj dosud nepro­bá­da­ný žánr dosáh­la tako­vých roz­mě­rů, že si vymys­lel své­ho vlast­ní­ho super­hr­di­nu. Pravda, nejed­na­lo se o žád­né­ho Supermana, a tedy o bor­ce s ulí­za­ným hárem a s nijak zvlášt­ním civil­ním vystu­po­vá­ním - ale co taky čekat od reži­sé­ra Raimiho for­má­tu, že ano? Darkman (1990) před­sta­vil divá­kům hrdi­nu z poně­kud jiné­ho soud­ku, a tedy pří­běh vědá­to­ra schop­né­ho fyzic­ky měnit svou identi­tu, jenž se mstí lidem, kte­ří zne­tvo­ři­li jeho obli­čej. Ač se samot­ný sní­mek setkal s více­mé­ně prů­měr­ným při­je­tím, na moti­vy fil­mu vznik­lo něco, co se obvykle rodí s opač­ným postu­pem - comics.

V roce 1993 pak při­ces­to­va­la již zmí­ně­ná troj­ka Evil Dead a o dva roky poz­dě­ji wes­tern nesou­cí název The Quick and the Dead. Film o pis­tol­nic­ké sou­tě­ži na život a na smrt nabyl v pří­pa­dě Raimiho kari­é­ry podo­bu prv­ní­ho áčko­vé­ho titu­lu (co se týče obsa­ze­ní všech postů, včet­ně těch herec­kých). Bohužel… nej­vět­ší sla­bi­nou celé­ho sním­ku se stal poně­kud pří­mo­ča­rý a před­ví­da­tel­ný scé­nář, kte­rý Samovi nena­sky­tl přespří­liš pro­sto­ru k vyu­ži­tí jeho vro­ze­né­ho talen­tu. Rychlejší než smrt tak nezna­me­na­lo bůhví­ja­ké oži­ve­ní na poli upa­da­jí­cí­ho wes­ter­nu, ale spí­še nao­pak.

Další tři roky se nes­ly ve vel­mi pro­duk­tiv­ním duchu. V roce 1998 navští­vil kina Jednoduchý plán, násled­ně Hra snů (1999), zpra­co­vá­va­jí­cí neotře­lým způ­so­bem nesčet­ně­krát omle­tou pohád­ku o base­bal­lis­to­vi (v podá­ní Kevina Costnera), jenž dove­de tým k ligo­vé­mu titu­lu, a v prů­bě­hu roku 2000 se Raimi zleh­ka vrá­til k žán­ru, díky něhož si zís­kal reno­mé. Hororem načich­lý thriller Téměř doko­na­lý zlo­čin při­ne­sl divá­kům mra­zi­vou záplet­ku, něko­lik zda­ři­lých leka­ček a v nepo­sled­ní řadě i hod­ně zvuč­né obsa­ze­ní (Keanu Reeves, Katie Holmesová, Cate Blanchetová ad.).

A prá­vě posled­ně jme­no­va­ný­mi fil­my zau­jal Raimi spo­leč­nost vlast­ní­cí prá­va na zfil­mo­vá­ní dob­ro­druž­ství pavou­čí­ho muže. A přes­to­že se Sam musel ke kýže­né sto­lič­ce pro­kou­sat oprav­du buj­ným poros­tem, jeho schop­nost odvy­prá­vět pou­ta­vým způ­so­bem zdán­li­vě nechytla­vé téma roz­hod­la. Ostatně… nebýt toho­to moud­ré­ho tahu, nehrál by Petera Parkera skvě­lý Tobey Maguire a mož­ná by nebyl ani žád­ný Spider-Man 2.

FILMOGRAFIE
1982 - Smrtelné zlo (Evil Dead)
1985 - Vlna zlo­či­nu (Crimewave)
1987 - Smrtelné zlo (Evil Dead 2)
1990 - Darkman (Darkman]
1993 - Armáda tem­not (Army of Darkness)
1995 - Rychlejší než smrt (The Quick and the Dead)
1998 - Jednoduchý plán (A Simple Plan)
1999 - Hra snů (For Love of the Game)
2000 - Téměř doko­na­lý zlo­čin (The Gift)
2002 - Spider-Man (Spider-Man)
2004 - Spider-Man 2 (Spider-Man 2)

---