Samotářky - jak nás ovlivňuje minulost

Máte rádi romá­ny Barbory Šťastné? Chcete si pře­číst zají­ma­vý román z deva­de­sá­tých let?  Pojďte se na to spo­leč­ně se mnou podí­vat. Čeká vás oprav­du zají­ma­vé čte­ní. 

Ludmila, Amálie, Věra, tři ženy, tři gene­ra­ce, jenž spo­ju­je rodin­né tajem­ství, kte­ré se Věrka sna­ží vyře­šit. Není to vůbec jed­no­du­ché. Nechápe, proč její babič­ka byla stá­le zavře­ná doma, proč se její mamin­ka Amálie stra­ni­la všech lidí a nako­nec sta­rá Škrlandová, proč pro ni zna­me­na­la jen strach? Všechny tyto otáz­ky chce Věrka roz­luš­tit. Věřte, že ji čeká oprav­du trni­tá ces­ta. Zjistí Věrka, co se vlast­ně sta­lo? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do čte­ní toho­to sil­né­ho a neza­po­me­nu­tel­né­ho romá­nu. Tři gene­ra­ce spo­ju­je jed­no tajem­ství, kte­ré mož­ná nako­nec vyjde na povrch. Všechny stříp­ky minu­los­ti budou postup­ně do sebe zapa­dat, jako puzzle.

Kniha se mně moc líbi­la a dopo­ru­čím jí všem čte­ná­řům čes­ké pró­zy deva­de­sá­tých let. Je psá­na sro­zu­mi­tel­ně, děj na sebe nava­zu­je. Autorka stří­dá časo­vé linie vyprá­vě­ní, kdy část tex­tu se ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti a část v roce 1985-1987 a také v roce 1955-1959. S tím­to stří­dá­ním jsem pro­blém nemě­la. Od této autor­ky jsem čet­la už jed­nu kni­hu a musím říci, že její způ­sob vyprá­vě­ní se mně líbil a roz­hod­ně si ráda pře­čtu její dal­ší romá­ny.

Samotářky je pří­běh o hle­dá­ní minu­los­ti, o rodi­ně, o vzta­zích, o vyrov­ná­ní se s nemo­cí svých blíz­kých.

Kniha má cel­kem 312 stran. Čtenářský záži­tek z této kni­hy je roz­hod­ně sil­ný a vím, že ho budu vstře­bá­vat postup­ně.

Ukázka z kni­hy:

„V září se na vás bude­me těšit, paní kole­gy­ně.“

Ludmila si ces­tou vla­kem zno­vu pře­hrá­va­la v hla­vě svůj roz­ho­vor s při­jí­ma­cí komi­sí. Když při­tisk­la k obli­če­ji rukáv vlně­né­ho saka, pořád cíti­la vůni ciga­re­to­vé­ho kou­ře, kte­rá napl­ňo­va­la celý kabi­net. Pořád měla před oči­ma stě­ny oblo­že­né kni­ha­mi za zády pro­fe­so­rů. V nej­vyš­ších poli­cích, k nimž stou­pa­lo po schůd­kách, byly sta­ré tma­vé svaz­ky se zla­ce­ný­mi pís­me­ny na hřbe­tě, ve výši očí pak ty nej­no­věj­ší, Stalinovy sebra­né spi­sy s kré­mo­vě bílou obál­kou.

„Vaše písem­ná prá­ce byla pozo­ru­hod­ná,“ řekl ten sta­rý pro­fe­sor, kte­rý ji oslo­vo­val

„Paní kole­gy­ně“. Ludmilu to potě­ši­lo, ale nepře­kva­pi­lo. Dopoledne, během písem­né čás­ti zkouš­ky, se zno­vu dosta­vil ten pocit, kte­rý zna­la z hodin mate­ma­ti­ky na gym­ná­ziu. Když asi­s­tent roze­vřel kří­d­la tabu­le a odha­lil ucha­ze­čům pří­kla­dy, kte­ré měli vyře­šit, při­pa­da­lo jí, že vza­du v hla­vě sly­ší smě­si­ci tichých zvu­ků, jako když si orchestr ladí nástro­je.

Čísla a pís­me­na, napsa­ná kří­dou na tabu­li, vstu­po­va­la do její hla­vy v podo­bě tónů a sklá­da­la se v úryv­ky melo­die, až z nich nako­nec vzni­ka­ly zře­tel­né akor­dy, kte­ré se logic­ky řadi­ly jeden na dru­hý, proud hud­by krou­žil celou poslu­chár­nou a úpl­ně sám vedl Ludmilu k jedi­né­mu správ­né­mu výsled­ku. Stačilo je tu melo­dii, kte­rá jí prou­di­la hla­vou, pře­vá­dět zpát­ky do čís­lic a nezná­mých a zapi­so­vat je na papír. Bylo to pří­jem­né a sou­čas­ně tro­chu napí­na­vé, pro­to­že nesmě­la proud melo­die ani na oka­mžik opus­tit, aby neztra­ti­la nit. Sama nevě­dě­la, jak to dělá.

Několik slov u autor­ce:

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná (*1973) vyrost­la v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala sce­náris­ti­ku na FAMU a pra­co­va­la jako novi­nář­ka v časo­pi­sech Týden, Premiere, Elle a Moje psy­cho­lo­gie. Nyní je edi­tor­kou Paměti náro­da, nej­roz­sáh­lej­ší sbír­ky vzpo­mí­nek pamět­ní­ků v Evropě. V letech 2010–2018 zachy­co­va­la postře­hy z kaž­do­den­ní­ho živo­ta ve svém Šťastném blo­gu, kte­rý se stal inspi­ra­cí pro její prvo­ti­nu Šťastná kni­ha a kni­hy Jak jsem sebra­la odva­hu a Dobrá tak ako­rát. Po nich násle­do­val humo­ris­tic­ký román Láska pro samou­ky a rodin­ný pří­běh Hezčí svět.

Autor: Barbora Šťastná

Žánr: čte­ní pro ženy, čes­ká pró­za, román

Vydáno: 2022, Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, Praha

Počet stran: 312

Vazba kni­hy: váza­ná s papí­ro­vým pota­hem s lami­no­va­ným pře­ba­lem

ISBN: 978-80-267-2228-1

Knihu může­te kou­pit zde

---