Serenity

Historie vzni­ku fil­mu Serenity při­po­mí­ná dob­ro­druž­ný pří­běh. Nejprve spo­leč­nost Fox začí­ná s natá­če­ním sci-fi seri­á­lu s poně­kud zvlášt­ním názvem Firefly (tedy v pře­kla­du Světluška). Získává sluš­ná hod­no­ce­ní a vytvá­ří si počet­nou fanouš­kov­skou základ­nu, když jeho výro­bu náh­le utnou. Teprve po dvou letech reži­sér seri­á­lu Joss Whedon pode­pi­su­je smlou­vu na vlast­ní plno­hod­not­ný fil­mo­vý pří­běh z vesmí­ru Firefly. Dostává 40 mil. dola­rů a se stej­ný­mi her­ci se pouš­tí do natá­če­ní vesmír­né­ho wes­ter­nu. Film pokřti­li názvem Serenity - jako loď hlav­ní­ho hrdi­ny seri­á­lu.

Zástupy fanouš­ků tato zprá­va vel­mi potě­ši­la. Ze stra­ny fil­mo­vé­ho štá­bu, vcel­ku pod­le oče­ká­vá­ní, pada­la ujiš­tě­ní, že v mezích seri­á­lu se muse­li kro­tit, ale že teď se to koneč­ně roz­je­de a divá­ci uvi­dí něco úžas­né­ho. Slibovaly se poma­lu nové Hvězdné vál­ky a zkrát­ka podí­va­ná nejen pro znal­ce, ale i pro širo­kou veřej­nost. Tvrdilo se, že ve fil­mu nebu­dou vesmír­né lodě vydá­vat žád­né zvu­ky, ostat­ně tak to má sku­teč­ně být, láka­lo se na inte­li­gent­ní pří­běh a všech­no, co pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu v rám­ci žán­ru (tech­nic­ká věro­hod­nost, prá­ce s psy­cho­lo­gií postav, zvra­ty, smys­lu­pl­né, leč ne pře­hna­ně dlou­hé dia­lo­gy, solid­né por­ce akce atd.).

Čím víc se blí­ži­lo datum uve­de­ní fil­mu do kin, tím víc se, pocho­pi­tel­ně, obje­vo­va­lo trai­le­rů. Ty ovšem vyvo­lá­va­ly pro­ti­chůd­né reak­ce. Uznávám, že zasvě­ce­ným muse­ly cosi napo­vě­dět, ale u vět­ší sku­pi­ny oné „širo­ké fil­mo­vé veřej­nos­ti“ vyvo­lá­va­ly pře­váž­ně vzpo­mín­ky na Děti Duny, což byl vel­mi dob­rý film, kte­rý se nicmé­ně hono­sil ozna­če­ním tzv. fan-filmu (fan-movie). Už v této chví­li začí­na­lo být zřej­mé, že chtějí-li auto­ři díla při­lá­kat i jiné než skal­ní fan­dy, budou muset hod­ně zapra­co­vat. Jejich zlé před­tu­chy se nicmé­ně napl­ni­ly, jeli­kož během prv­ní­ho víken­du pro­mí­tá­ní v USA film vydě­lal jen vel­mi málo a divác­ká návštěv­nost bra­la i zbyt­ky ilu­zí. Kritiky sice byly sluš­né a divác­ké hod­no­ce­ní na IMDB 8.0/10 moh­lo lec­ko­ho potě­šit. Jenomže co je to plat­né ve svě­tě, kte­rým hýbou pení­ze?

Kdo za to může? Je to chy­ba reklam­ní kam­pa­ně, kte­rá nedo­ká­za­la při­lá­kat divá­ky a před­sta­vit film v dob­rém svět­le, nebo Serenity není až tak skvě­lou podí­va­nou? Když se dívá­te na tuto sci-fi, musí­te se při­dat k jed­no­mu z tábo­rů. Autor tex­tu své­ho času sle­do­val a četl snad všech­ny Star Treky a nebyl mu cizí ani vesmír Star Wars, je obe­zná­men s Andromedou, Hvězdnou brá­nou, Farscape, shlé­dl všech­ny Červené trpas­lí­ky, viděl a četl všech­ny „Duny“ a z jiných svě­to­vých feno­mé­nu nepo­znal jenom Babylon - 5. Pokud pat­ří­te k lidem, kte­ří pova­žu­jí Serenity za nej­lep­ší film dese­ti­le­tí, radím neu­rá­žet se.

Hlavní potíž u podob­ných pro­jek­tů je špat­ná návaz­nost na ori­gi­nál. Detaily vesmí­ru, důvo­dy jakých­si roz­hod­nu­tí hrdi­nů, neu­stá­lé odka­zo­vá­ní na věci minu­lé, kte­ré ovšem nena­šly ces­tu do fil­mu, vzá­jem­né vzta­hy mezi posta­va­mi - tohle všech­no zůsta­lo kde­si v nezná­mu před bra­na­mi Serenity. Režisér je po celou dobu nucen mané­v­ro­vat mezi neu­stá­lým vysvět­lo­vá­ním (pro ty, kte­ří se na seri­ál nedí­va­li) a pokra­čo­vá­ním v roz­ví­je­ní pří­bě­hu (pro znal­ce), do toho ješ­tě s vypě­tím všech sil zkou­ší pro­pa­šo­vá­vat akci. Výsledek? Před námi jsou dvě hodi­ny fil­mu, kte­rý je z 75% tvo­řen dia­lo­gy (dlou­hý­mi dia­lo­gy).

Bohužel dia­lo­gy jsou v jádru mono­lo­gy, kte­ré se roz­dě­li­ly na jed­not­li­vé úse­ky nepo­strá­da­jí­cí tro­chu té inspi­ra­ce v oper­ní árii.

• „Co je potře­ba k říze­ní vesmír­né­ho korá­bu, ó můj kapi­tá­ne?“
• „To hlav­ní je na tom lás­ka, ó můj zástup­če!“

Nechybí ani dra­ma­tič­nost. Hned na začát­ku fil­mu se ode­hrá­vá dia­log mezi agen­tem zlo­vol­né Aliance a jis­tým věd­cem.

•  „Jak je mož­né, že jsi, ptá­ku, nechal v míst­nos­tí s hol­kou, co čte myš­len­ky, naše nej­vět­ší poli­tic­ké a vojen­ské moz­ky?“
•  „Ano, ale pokud by se dozvě­dě­la něja­ké taj­né infor­ma­ce, nikdy by o tom nemlu­vi­la!“
•  „Stejně musíš umřít!“

Nevím, jak vy, ale mně to při­šlo tro­chu líto. Zatímco v seri­á­lu tohle může vypa­dat při­ro­ze­ně, jeli­kož jde o logic­ké vyús­tě­ní před­cho­zích udá­los­tí, ve fil­mu (pro neza­svě­ce­né pub­li­kům) to zní jako výsměch a čis­to­krev­ný patos. Ale k samot­né záplet­ce!

Celkově se záplet­ka dá ozna­čit jedi­ným slo­vem River. Jde o dív­ku, kte­rá doká­že číst myš­len­ky. No a na té pro­vá­dí jakési hrůz­né poku­sy jis­tá Aliance (Umbrella Corp.?). River (Alice?) se poda­ří utéct za pomo­cí mla­dé­ho věd­ce, kte­rý je vlast­ním bra­t­rem dív­ky. Hezké. Jsem tvo­je mat­ka, já tvůj táta a za rohem čeká děde­ček věru ori­gi­nál­ní pří­běh hod­ný někte­rých indic­kých fil­mů. Po sto­pách uprch­lí­ků se vydá­vá taj­ný agent fan­dí­cí samu­raj­ským pro­slo­vům (no jo, agent Smith?), před kte­rým není úni­ku, a tak naše sou­ro­ze­nec­ká dvo­ji­ce vyhle­dá úkryt na lodi cha­risma­tic­ké­ho kapi­tá­na (aha, Han Solo?), spo­leč­ně se nako­nec roz­hod­nou vybo­jo­vat pár bodů pro Světlou stra­nu.

Když už nic jiné­ho, tře­ba nás film uchvá­tí doko­na­lý­mi spe­ci­ál­ní­mi efek­ty a fan­tas­tic­kým soun­d­trac­kem? Začneme tím, že film je pre­zen­to­ván jako kos­mic­ký wes­tern. Kvůli tomu náš sta­teč­ný kapi­tán má u sebe neod­mys­li­tel­nou pis­to­li. Dobře, spl­ně­no. Také bychom moh­li čekat vše­li­ja­ké zákeř­né léč­ky, pře­pa­de­ní, povin­né sou­bo­je a pro­je­vy osob­ní sta­teč­nos­ti. A vskut­ku lou­pe­ží všech­no začí­ná. Tedy pokud se to dá nazý­vat lou­pe­ží, tři výstře­ly do vzdu­chu, pár efekt­ních oto­če­ní hla­vou a konec. Ke vše­mu ješ­tě celá lou­pež byla vlast­ně k niče­mu a slou­ží spíš jako tako­vý úkrok stra­nou. Když jde o hud­bu, tak žád­ný výraz­ný motiv jsem si z fil­mu neod­ne­sl. Ať už se děj ode­hrá­val ve vesmí­ru, či na pla­ne­tách, během bojů, nebo jiných čin­nos­tí.

Technické detai­ly se rov­něž jak­si vytra­ti­ly. Desetitunové vozít­ko nedo­ká­že unést pět lidí, ale jenom čty­ři, loď se nabar­ví na čer­ve­no a na povrch se při­pev­ní mrt­vá těla lidí, aby to vypa­da­lo, že loď je zni­če­ná a nemá posádku.Takhle mas­ko­va­ná se pro­plí­ží vesmír­ným vra­ko­viš­těm před nosem pro­tiv­ní­ků. Proč mrt­vo­ly nesho­ře­ly při star­tu z pla­ne­ty přes atmo­sfé­ru? Nepřátelská flo­ti­la nedo­ká­že roze­znat cizí loď od klam­né­ho cíle, kte­rý je mno­ho­ná­sob­ně men­ší, no a prů­let lodí sku­teč­ně má zvuk. Jsme ve finá­le.

Máme tu auten­tic­kou fan-movie inspi­ro­va­nou sci-fi seri­á­lem, kte­rá sto­jí na hra­ni­ci tří­dy B. Za ty pení­ze jde o odpo­ví­da­jí­cí podí­va­nou, bohu­žel nezpra­co­va­nou tak, aby se dotkla duší „lidí z uli­ce“. Nejde o žád­ný mez­ník ve fil­mo­vé tvor­bě. Má-li se to s něčím srov­ná­vat, tak The Chronicles of Riddick, nabí­zí lep­ší záži­tek ze sle­do­vá­ní.

Avšak tady může jít i o něco jiné­ho. Serenity může smě­le usi­lo­vat o sta­tus kul­tov­ní­ho sním­ku, poně­vadž kul­tov­ní zna­me­ná, že je vel­mi oblí­be­ný v jis­tých kru­zích. Někdy k zis­ku toho­to sta­tu­tu jed­no­du­še sta­čí nechat hlav­ní hrdin­ce neu­my­té vla­sy, obléct ji do noč­ní koši­le, nau­čit číst myš­len­ky a nechat ji s dvě­ma kud­la­mi vraž­dit zlo­bi­vé hochy.

---

Photo © Universal Studios

---