Harlequin (1980)

Kdo je ve sku­teč­nos­ti Gregory Wolfe?

Senátor Nick Rast se stal během krát­ké­ho oka­mži­ku hlav­ním adep­tem na mís­to zástup­ce guver­né­ra po záhad­ném zmi­ze­ní své­ho před­chůd­ce Steela. Šlo však sku­teč­ně o nešťast­nou neho­du, nebo pře­dem pro­myš­le­ný tah? Stín pochyb­nos­ti však ustou­pí do poza­dí po pří­cho­du záhad­né­ho Gregoryho Wolfa, kte­rý zne­na­dá­ní vstou­pí do sená­to­ro­va živo­ta a pře­de­vším jeho rodi­ny. Rastův syn Alex umí­rá na leu­ké­mii, ale poté co se jej Wolfe dotkne, ho jako zázra­kem uzdra­ví. Svým šar­mem i nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nos­ti zapů­so­bí i na sená­to­ro­vu man­žel­ku a brzy mezi nimi vznik­ne zvlášt­ní vztah. To se samo­zřej­mě sená­to­ro­vi moc nelí­bí a spo­leč­ně s něko­li­ka vliv­ný­mi přá­te­li se ho poku­sí zba­vit. Je sku­teč­ně Gregory Wolfe obda­řen nad­při­ro­ze­nou silou a doká­že ovlá­dat magii, nebo je to jen oby­čej­ný šar­la­tán? Mezi obě­ma muži začí­ná vzni­kat nená­vist, kte­rá postup­ně pře­ros­te v ote­vře­ný boj.

Český název: Temné síly
Režie: Simon Wincer
Rok výro­by: 1980
Délka: 85 min
Země: Austrálie

Hrají:
Robert Powell ... (Gregory Wolfe)
David Hemmings ... (Nick Rast)
Carmen Duncan ... (Sandra Rast)
Broderick Crawford ... (Doc Wheelan)
Mark Spain ... (Alex Rast)
...a dal­ší

Jedná se o dal­ší aus­tral­ský sní­mek, kte­rý u nás nedáv­no vydal Filmag ve spo­lu­prá­cí s Řitkou a jde o dal­ší žán­ro­vý mil­ník, pro­to­že v tom­to fil­mu se mísí hned něko­lik fil­mo­vých žánrů dohro­ma­dy a spo­leč­ně vytvo­ři­li lehce nad­prů­měr­nou podí­va­nou. Tenhle koktejl sta­ví na výbor­né mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­ře, poli­tic­kém poza­dí a pře­de­vším pořád­né dáv­ce magie. Ústřední posta­vou je zde tajem­ná posta­va Harlequina, kte­rá figu­ru­je v his­to­rii jako výbor­ný kej­klíř, akro­bat a svým způ­so­bem i mág slou­ží­cí ďáblu. Nosil pes­t­ro­ba­rev­ný kos­tým a jeho oblí­be­nou bar­vou byla čer­no­čer­ve­ná. Tato posta­va čas­to v minu­los­ti figu­ro­va­la v nej­růz­něj­ších diva­del­ních hrách a insce­na­cích, pře­de­vším pak na ven­ko­vě.

Po Ježíšovi a Rasputinovi zde máme dal­ší­ho chla­pí­ka, kte­rý doká­že léčit pou­hým doty­kem a vírou. Na roz­díl od těch­to pánů však Gregory Wolfe hol­du­je spí­še bave­ní pub­li­ka, kte­rým rád uka­zu­je své tri­ky. Magie zde hra­je veli­ce pod­stat­nou roli po dobu trvá­ní celé­ho fil­mu. Ze začát­ku jde jen o oby­čej­né kou­zel­nic­ké tri­ky s holu­bi, či mize­ním před­mě­tů v ruce, ale postu­pem času tvůr­ci pře­chá­zí na stá­le vyš­ší leve­ly. Budete mít mož­nost vidět teleki­ne­zi, bles­ky, nesmr­tel­nost a dal­ší... Ta nej­vět­ší show jenž si pro nás tvůr­ci při­pra­vi­li se však roz­pou­tá až v závě­reč­né čás­ti.

Proto dou­fám, že vás neod­ra­dí počá­teč­ní půl­ho­din­ka, kte­rá se točí pře­de­vším oko­lo poli­ti­ky. Tahle pasáž je doce­la nud­ná, pro­to­že kro­mě zmi­ze­ní zástup­ce guver­né­ra Steela tu nic zají­ma­vé­ho k vidě­ní není. Pokud nezač­nu počí­tat roman­tic­ké pasá­že, kte­ré se mož­ná něko­mu z vás líbí, ale já tyhle chvil­ky ve fil­mech roz­hod­ně nevy­hle­dá­vám. Ty správ­né grá­dy při­jdou tepr­ve ve chví­li, kdy se sená­tor roz­hod­ne ze své­ho domu Gregoryho vystr­na­dit a to za kaž­dou cenu. Ten si to samo­zřej­mě nene­chá líbit a pro­to musí logic­ky násle­do­vat ote­vře­ný sou­boj dvou kohou­tů. V téhle chví­li dostá­vá atmo­sfé­ra ten správ­ný mys­te­ri­óz­ní náboj a já se koneč­ně začal pořád­ně bavit. Rozhodně zde neče­kej­te žád­ný masa­kr, ale spí­še pře­hlíd­ku doce­la solid­ně nato­če­ných spe­ci­ál­ních efek­tů, kte­ré vytvo­ři­li doko­na­lou magic­kou ilu­zi. Tvůrci vše bra­li z leh­kos­tí a nad­hle­dem, tak­že se zde naštěs­tí nedo­čká­me žád­né pře­hlíd­ky růz­no­ba­rev­ných bles­ků šle­ha­jí­cích z očí atd... Jediné co musím tvůr­cům vytknout je násled­ná pro­mě­na hlav­ní­ho hrdi­ny v nezni­či­tel­né­ho rus­ké­ho muže, kte­rý vydr­ží snad všech­no. I tak jsem si však tenhle kou­sek doce­la užil a při nábě­hu závě­reč­ných titu­lek jsem roz­hod­ně neli­to­val času, jenž jsem do něj vra­zil.

Harlequin sta­ví pře­de­vším na výbor­ných herec­kých výko­nech Roberta Powella, kte­rý zde bodo­val hlav­ně díky své­mu cha­risma + bez­chyb­né­mu pro­je­vu a Davida Hemmingse. Oba páno­vé pat­ří mezi uzná­va­né osob­nos­ti a roz­hod­ně byli hlav­ní­mi tahou­ny celé­ho fil­mu hned ved­le výbor­ných spe­ci­ál­ních efek­tů a atmo­sfé­ry.

Hodnocení:
70%

---