I Vampiri (1956)

rp 3362 2.jpg

V Paříži jsou nale­ze­na čty­ři mrt­vá těla mla­dých dívek bez jedi­né kap­ky krve. Novinář Pierre je pře­svěd­če­ný, že zatím musí být upí­ři a roz­hod­ne se pát­rat na vlast­ní pěst, aby poli­cii uká­zal věro­hod­né důka­zy jeho teo­rie.

Obyvatele Paříže začí­na­jí děsit titul­ní strán­ky novin, ve kte­rých se píše, že v jejich měs­tě řádí upí­ři. Můžou za to čty­ři nevy­jas­ně­né vraž­dy mla­dých dívek, jejichž těla byla nale­ze­na bez jedi­né kap­ky krve. Policejní inspek­tor Chantal a jeho tým nema­jí žád­nou sto­pu a zdá se, že se nepo­hnou z mís­ta. Vše se změ­ní, když zmi­zí pátá dív­ka a o pří­pad se začne vehe­ment­ně zají­mat novi­nář Pierre Lantin. Brzy odha­lí, že všech­ny obě­ti měly stej­nou krev­ní sku­pi­nu a všech­ny byly sle­do­vá­ny záhad­ným mužem. Pierre začne pát­rat na vlast­ní pěst a sto­py ho dove­dou až na tajem­né pan­ství vévod­ky­ně du Grand.

Český název: Upíři
Režie: Riccardo Freda, Mario Bava
Rok výro­by: 1956
Délka: 78 min
Země: Itálie

Hrají:
Gianna Maria Canale ... (Giselle du Grand)
Carlo D’Angelo ... (inspek­tor Chantal)
Dario Michaelis ... (Pierre Lantin)
Wandisa Guida ... (Lorrette Robert)
Angelo Galassi ... (Ronald Fontaine)
... a dal­ší

Italové jsou v mno­ha horo­ro­vých odvět­vích oprav­du exper­ti a občas zku­sí tro­chu expe­ri­men­to­vat s divá­ko­vou před­sta­vi­vos­tí. Tentokrát se k nám díky spo­leč­nos­ti Řitka dostal film, kte­rý ve svém názvu nese název Upíři, ale tyto tvo­ry za celý film ani jed­nou neu­vi­dí­te. Režisér Freda, kte­rý si vzal na pomoc zku­še­něj­ší­ho Maria Bavu se poku­si­li do své­ho fil­mu zapra­co­vat jed­no z témat, o kte­ré se lid­stvo zají­má odne­pa­mě­ti a to věč­nou krá­su. Jde vlast­ně o obdo­bu hra­běn­ky Bathoryové, kte­rá zabí­je­la mla­dé ženy, aby se moh­la kou­pat v krvi panen a měla tak mož­nost si svůj mla­di­st­ví vzhled zacho­vat navždy.

Scénář i samot­ný děj jsou hod­ně zají­ma­vé, ale po shléd­nu­tí toho­to fil­mu se spí­še při­klá­ním k názo­ru, že se o horor jed­ná jen okra­jo­vě. Detektivní pod­sta­ta fil­mu se pře­hléd­nout nedá a sko­ro celý film se točí jen v duchu hle­dá­ní důka­zů a postup­né­ho odha­lo­vá­ní proč mize­ly nebo­hé dív­ky. Za celý film neu­vi­dí­me nic nad­při­ro­ze­né­ho, žád­nou krev ani samot­né upí­ry. Jediné o čem by se tak dalo uva­žo­vat byla pro­mě­na vzhle­du samot­né vévod­ky­ně.

Atmosféra fil­mu není ani děsi­vá, ani mra­zi­vá jen spí­še doce­la napí­na­vá. Tak jak to u správ­ných detek­ti­vek bývá. Samozřejmě nelze upřít, že pro­bí­ha­jí­cí děj doká­že upou­tat divá­ko­vu pozor­nost, ale to spíš pro­to, že kaž­dý čekal obrov­ské finá­le kte­ré se ovšem neko­na­lo. Nejlepší na celém fil­mu je samot­ná hud­ba. Podmanivé tóny ital­ské­ho orchest­ru a famóz­ní zvuk smyč­co­vých nástro­jů doká­za­li divá­ko­vi roz­prou­dit krev i ve scé­nách, kdy se toho zas až tak moc zají­ma­vé­ho nedě­lo. Díky čer­no­bí­lé­mu zpra­co­vá­ní si může více užít jed­not­li­vých detai­lů, jako je napří­klad vyba­ve­ní pan­ství, nebo pod­zem­ní labo­ra­to­ři. Dokonce jsem už asi při­šel i nato, odkud si vypůj­či­li scé­náris­té Scary Movie hláš­ku„ tak na co čekáš, na co čekáš..‘‘

Herci před­ved­li prů­měr­né výko­ny a nena­šel jsem mezi nimi niko­ho, kdo by pře­vy­šo­val ostat­ní. Většina z nich už něja­ké zku­še­nos­ti z hra­ním měla a obje­vi­li se i v něko­li­ka fil­mech, kte­ré se k nám ovšem dosud nedo­sta­li. Představitelku vévod­ky­ně du Grand Giannu Mariu Canale jsem měl mož­nost vidět v jiném fil­mu jako jedi­nou. Byl jím Maciste con­tro il vam­pi­ro (1961). Její pěk­ný vzhled však nemohl zakrýt něko­lik jejich nedo­stat­ků. Neviděl jsem v jejím výko­nu žád­né city a sna­hu uká­zat ze sebe to nej­lep­ší. Při své pro­mě­ně si jen zakrý­va­la obli­čej a krou­ti­la se jako já po dra­ku.

Na teh­dej­ší dobu se obou pánům reži­sé­rům poda­ři­lo nato­čit prů­měr­ný detek­tiv­ní film, kte­rý pod hla­vič­kou horo­ro­vé­ho žán­ru vypus­ti­li do svě­ta. Nemůžu ovšem zpo­chyb­nit fakt, že v roce 1956 musel ten­to film udě­lat na hod­ně lidí vel­ký dojem, pro­to­že jeho náplň je hod­ně netra­dič­ní a do té doby se s ním mno­ho fil­mo­vých divá­ků nese­tka­lo. Mě osob­ně se svým způ­so­bem taky líbi­lo jeho cel­ko­vé zpra­co­va­ní, ale urči­tě ten­to film nebu­de pat­řit mezi moje nej­ob­lí­be­něj­ší a už vůbec si ho nebu­du pouš­tět moc čas­to. Průměrný film si zaslou­ží i prů­měr­né hod­no­ce­ní.

Hodnocení:
50%