Kritiky.cz > Horory > Jim Jones
Horory

Jim Jones

— 12. února 2015 0 comment
rp Jim Jones.jpg
rp Jim Jones.jpg
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Vůdce sek­ty Chrám lidu a orga­ni­zá­tor maso­vé sebe­vraž­dy v Guyaně.

Narodil se 13. květ­na 1931 v  Randolph County ve stá­tě Indiana. Jeho otec James Thurman Jones byl vete­rá­nem z 1. svě­to­vé vál­ky. Matka Lynetta Putnam údaj­ně věři­la, že poro­di­la „Mesiáše“. Během Velké hos­po­dář­ské kri­ze při­šel otec o prá­ci a tak se rodi­na muse­la roku 1934 pře­stě­ho­vat do malé­ho dom­ku v Lynnu. Malý Jim byl váš­ni­vým čte­ná­řem a nej­ra­dě­ji měl kni­hy o Stalinovi, Karlu Marxovi, Mahatmu Gandhim a Adolfu Hitlerovi. V té době se u něj vyvi­nul vel­ký zájem o nábo­ženství a jeho vrs­tev­ní­ci se jej zača­li stra­nit. Mnozí jej pova­žo­va­li za veli­ce podiv­né dítě, posed­lé nábo­žen­stvím a smr­tí. Někteří tvr­di­li, že si pama­tu­jí, jak na pozem­ku rodi­čů čas­to pohřbí­val různá zví­řa­ta a dokon­ce měl ubo­dat k smr­ti koč­ku.

Jim Jones a jeho pří­tel z dětství čas­to tvr­di­li, že z jeho otce se po ztrá­tě zaměst­ná­ní stal alko­ho­lik a dokon­ce jej spo­jo­va­li s Ku Klux Klanem. On sám s jeho raso­vou nesná­šen­li­vos­tí nesou­hla­sil a spí­še s Afroameričany sym­pa­ti­zo­val. Měl kvů­li tomu se svým otcem čas­to pro­blémy a dokon­ce s ním potom jeden čas vůbec nemlu­vil. Stalo se tak poté, co otec nedo­vo­lil vejít do domu jed­no­mu z jeho kama­rá­dů čer­né ple­ti. Poté co se jeho rodi­če roz­ved­li, odstě­ho­val se s mat­kou do Richmondu. Zde v pro­sin­ci 1948 vystu­do­val Richmond High School s vyzna­me­ná­ním. V roce 1949 se ože­nil se zdra­vot­ní sestrou Marceline Baldwin a spo­leč­ně se odstě­ho­va­li do Bloomingtonu v Indianě. Jim tam začal stu­do­vat na  Bloomingtonské uni­ver­zi­tě, kde se zúčast­nil pro­je­vu Eleanor Roosevelt o situ­a­ci Afroameričanů ve Státech a ten na něj udě­lal obrov­ský dojem. V roce 1951 se Jim s man­žel­kou pře­stě­ho­va­li do Indianapolis, kde začal navště­vo­vat večer­ní ško­lu na Butlerově uni­ver­zi­tě.
Téhož roku se Jones začal účast­nit schůzí komu­nis­tic­ké stra­ny v Indianapolis (Communist Party of the United States of America). To co se na nich dozví­dal, v něm vyvo­lá­va­lo jis­té oba­vy, ale nikdy mu nedo­vo­li­li se veřej­ně vyjá­d­řit, což ved­lo k něko­li­ka spo­rům. Po veřej­ném vystou­pe­ní Paula Robesona, kte­rý čas­to vyprá­věl o tom, jak s ním v Rusku zachá­ze­li mno­hem lépe, než v Americe (byl čer­noch), měla jeho mat­ka pro­blémy s FBI, pro­to­že se rov­něž zúčast­ni­la této akce. Jim začal být stá­le více frustro­ván situ­a­cí v USA a tak začal hle­dat útě­chu ve víře a církvi. Byl až pře­kva­pe­ný, jak snad­no byl při­jat ke stu­diu, přes­to­že se oněm vše­o­bec­ně vědě­lo, že je komu­nis­ta. Chtěl se stát evan­ge­lic­kým pas­to­rem v Sommerset Southside Methodist Church, ale byl brzy její­mi před­sta­vi­te­li vylou­čen, pro­to­že chtěl do jejich řad při­vést něko­lik Afroameričanů.

Chrám lidu
V roce 1954 zalo­žil Jones vlast­ní cír­kev, pro­na­jal si budo­vu v Indianapolis a pojme­no­val jí Community Unity Church. Jim se stal svěd­kem boho­služ­by Seventh Day Baptist Church, při kte­ré svou vírou léči­li člo­vě­ka a roz­ho­dl se, že našel směr své ces­ty k bohu. Začal pro­vá­dět faleš­né uzdra­vo­vá­ní člo­vě­ka za pomo­ci zví­ře­cích obě­tí a jeho cír­kev se zača­la roz­růs­tat stej­ně rych­le, jako finanč­ní pro­střed­ky, kte­ré ze svých ove­ček vylá­kal. 15. červ­na 1956 uspo­řá­dal cír­kev­ní akci, při níž chtěl vylé­čit lidi posti­že­né rako­vi­nou, kte­rá ale měla hlav­ně poslou­žit k při­jí­má­ní nových čle­nů. K této udá­los­ti kou­pil svou prv­ní cír­kev­ní budo­vu neda­le­ko čtvr­ti, ve kte­ré byd­le­li pře­váž­ně Afroameričani. Svou cír­kev pře­jme­no­val na Peoples Temple - Christian Church Full Gospel. Jim Jones ve svých kázá­ních i svým kaž­do­den­ním živo­tem neroz­dě­lo­val lidi pod­le bar­vy ple­ti. Černoši tak tvo­ři­li vět­ši­nu čle­nů jeho církve, ale ve vede­ní sek­ty pře­vlá­da­li bělo­ši.
Roku 1960 jme­no­val sta­ros­ta Indianapolis Charles Boswell Jonese ředi­te­lem komi­se pro lid­ská prá­va. Dostal však radu, aby na veřej­nos­ti už tolik nevy­stu­po­val a nestr­há­val na sebe pozor­nost. Tu se však Jones roz­ho­dl igno­ro­vat a mís­to to se mu poda­ři­lo zís­kat pro­stor v roz­hla­so­vém a tele­viz­ním vysí­lá­ní. Díky tomu mohl ješ­tě více šířit své názo­ry a zís­ká­val na svou stra­nu stá­le více lidí. Ovšem i řadu odpůr­ců. Byl něko­li­krát požá­dán sta­ros­tou i měst­kou radou, aby tak pře­stal činit, ale on je i nadá­le igno­ro­val. Místo toho pomohl s inte­gra­cí dvou dal­ších kos­te­lů, restau­ra­cí, tele­fon­ní spo­leč­nos­ti, nemoc­ni­ce a poli­cej­ní sta­ni­ce. Stále více se sna­žil bojo­vat za rov­no­práv­nost a odsu­zo­val raso­vou nesná­šen­li­vost. Nelíbilo se mu, že do někte­rých restau­ra­cí nesmí lidé s jinou bar­vou ple­ti a stej­ně tak si stě­žo­val, že v nemoc­ni­cích jsou upřed­nost­ňo­vá­ni bílí paci­en­ti před těmi s jinou bar­vou ple­ti. Obyvatelé Indianapolis (hlav­ně ti bílí) se pro­ti němu a jeho pro­je­vům zača­li bou­řit. Na chrám byla umís­tě­na svas­ti­ka, někdo poho­dil tělo mrt­vé koč­ky před Jonesův dům, atd. Někteří lidé ovšem tvr­di­li, že za někte­rý­mi udá­lost­mi stál sám Jones, aby na sebe ješ­tě více upo­zor­nil.
Během své­ho živo­ta ado­p­to­va­li man­že­lé Jonesovi něko­lik dětí, aby tak šli pří­kla­du ostat­ním čle­nům jejich církve (sek­ty). Tři z nich byli korej­ské­ho půvo­du  Lew, Suzanne a Stephanie. V roce 1954 si ado­p­to­va­li jede­nác­ti­le­tou bílou hol­čič­ku Agnes. V roce 1959 šes­ti­le­tou Suzanne. V červ­nu 1959 se jim naro­di­lo jejich jedi­né bio­lo­gic­ké dítě Stephan Gandhi Jones. Roku 1961 se sta­li Jonesovi prv­ní­mi bělo­chy v Indianě, kte­ří si ado­p­to­va­li čer­né dítě (James Warren Jones juni­or). Jako posled­ní­ho man­že­lé ado­p­to­va­li malé­ho Tima, jehož bio­lo­gic­ká mat­ka byla člen­kou Peoples Temple a jeho pra­vé jmé­no bylo Timothy Glen Tupper.
Brazílie
V roce 1962 otis­kl časo­pis Esquire člá­nek o měs­tu Belo Horizonte, kte­rý jej ozna­čil za bez­peč­né mís­to, kdy­by vypuk­la jader­ná vál­ka. Jones pro­to vyces­to­val s rodi­nou do Brazílie, aby se tam podí­val s myš­len­kou, zda by tam bylo mož­né najít úto­čiš­tě pro svou cír­kev. Ve měs­tě si pro­na­jal tři poko­je a začal stu­do­vat míst­ní eko­no­mi­ku a pře­de­vším postoj spo­leč­nos­ti k raso­vé otáz­ce. Největší pro­blém však nastal v jazy­ko­vé bari­é­ře. Dával si pozor, aby se kvů­li své komu­nis­tic­ké ide­o­lo­gii a smýš­le­ní nedo­stal do zby­teč­ných pro­blé­mů, ale brzy zjis­til, že toto mís­to není to pra­vé, kte­ré hle­dal.  Mezitím Jones pod­ni­kl i svou prv­ní krát­kou návště­vu Guyany, kde navští­vil brit­skou kolo­nii. Následně se v polo­vi­ně roku 1963 pře­su­nul do  Rio de Janeiro. Zde pra­co­val s chudý­mi oby­va­te­li a zkou­mal bra­zil­ské nábo­ženství. Začal však v sobě poci­ťo­vat vinu, že zane­chal své pří­vr­žen­ce v Indianě samot­né a tak se vrá­til do USA.

Začátek apo­ka­ly­psy
Když se v pro­sin­ci 1963 vrá­til Jones z Brazílie, uspo­řá­dal shro­máž­dě­ní čle­nů Chrámu lidu a řekl jim, že svět postih­ne 15. čer­ven­ce 1967 jader­ná vál­ka a pro­to by bylo dob­ré, vyhle­dat nový soci­a­lis­tic­ký ráj na Zemi. Proto se všich­ni pře­stě­ho­va­li do měs­ta Redwood Valley v Kalifornii. Jones nepře­stal pro­ná­šet své soci­ál­ní evan­ge­li­um (poselství), kte­rá ale neby­la nic víc než jeho komu­nis­tic­ká ide­o­lo­gie. Často svým pří­vr­žen­cům kázal v myš­len­ce, „že pokud jste se naro­di­li v kapi­ta­lis­tic­ké Americe, rasis­tic­ké Americe, fašis­tic­ké Americe, naro­di­li jste se v hří­chu. Ale pokud jste se naro­di­li v soci­a­lis­mu, tak se v hří­chu naro­dit nemů­že­te“. Roku 1970 se Jones začal vysmí­vat tra­dič­ní­mu křes­ťanství a odmí­tl Bibli. Sám napsal kni­hu „The Letter Killeth“, ve kte­ré kri­ti­zu­je Bibli krá­le Jakuba. Začal kázat a pře­svěd­čo­vat své stou­pen­ce, že je rein­kar­na­cí Mahátmy Gándhího a otce Divina. Bývalý člen Chrámu lidu Hue Fortson juni­or jed­nou cito­val jeden Jonesův pro­jev: ten v něm tvr­dil, že je potře­ba věřit v to, co může­te vidět. Pokud mě vidíte jako své­ho pří­te­le, budu váš přítel…Pokud ve mně vidíte své­ho otce, budu váš otec, pro ty z vás, kte­ří žád­né­ho otce nemají…Pokud mě vidíte jako své­ho Spasitele, budu váš Spasitel…Vidíte ve mně Boha? Budu váš Bůh…
Během pěti let od pří­cho­du do Kalifornie nastal enorm­ní vzrůst počtu čle­nů církve a tak Jones ote­vřel dal­ší „poboč­ky“ v San Fernandu, San Franciscu a Los Angeles. Následně pře­su­nul svůj „hlav­ní stan“ do San Franciska, kde vrhl na dráhu poli­ti­ka a hod­lal se stát vel­mi vliv­ným. Starosta George Moscone se stal jeho blíz­kým pří­te­lem a sezná­mil jej z něko­li­ka veli­ce vliv­ný­mi poli­ti­ky. Dokonce i prv­ní dáma Rosalynn Carter se něko­li­krát s Jonesem setka­la osob­ně. Jones pořá­dal nej­růz­něj­ší spo­le­čen­ské akce, na kte­ré zval zná­mé osob­nos­ti. Na jed­né tako­vé se jeho hos­ty sta­li i guver­né­ři Jerry Brown a Mervyn Dymally. Dokonce pozval do své­ho domu v San Franciscu i pub­li­cis­ty z uzná­va­ných novin. Což se však uká­za­lo býti vel­kou chy­bou, pro­to­že mnoh­dy při svých pro­je­vech vypus­til z úst i tako­vé věci, kte­ré se spo­leč­nos­ti roz­hod­ně nelí­bi­ly. Osudovým se pro něj stal repor­tér San Francisco Chronicle Marshall Kilduff, kte­rý nechal otisk­nout jeden jeho kon­tro­verz­ní pro­jev v New West maga­zí­nu. Poté co se Jones dozvě­děl, co bude obsa­ho­vat jeho člá­nek (mimo jiné se v něm obje­vi­ly zpo­vě­di býva­lých čle­nů Chrámu lidu o tom, jak byli fyzic­ky, emo­ci­o­nál­ně a sexu­ál­ně zne­u­ží­vá­ni), se roz­ho­dl, že se spo­leč­ně se svou rodi­nou a něko­li­ka stov­ka­mi čle­nů sek­ty odstě­hu­jí do  Jonestownu v Guyaně. Kromě toho se zača­la na veřej­nos­ti obje­vo­vat spous­ta dal­ších skan­dá­lů ohled­ně samot­né­ho sou­ži­tí v sek­tě.
Ten nechal Jones po doho­dě s tam­ní vlá­dou sta­vět již o něko­lik let dří­ve (1974) a hod­lal z něj udě­lat oprav­do­vý ráj na Zemi. S jeho výstav­bou mu pomá­ha­lo něko­lik nej­věr­něj­ších čle­nů sek­ty. Na roz­lo­ze 3800 akrů tak vznik­la osa­da upro­střed džun­gle, zce­la odříz­nu­ta od okol­ní­ho svě­ta. Měli tam žít všich­ni v pokli­du, har­mo­nii a bez raso­vých před­sud­ků. Brzy však všich­ni při­šli o své ilu­ze, pro­to­že je zde čeka­la hlav­ně těž­ká dři­na a spous­ta mod­le­ní. Pro svá kázá­ní nechal Jones po celé osa­dě pově­sit amp­li­o­ny. Ani zde se však nedo­čkal kýže­né­ho kli­du. Na veřej­nost zača­li vyplou­vat stá­le dal­ší a dal­ší skan­dá­ly. Mezi nimi se roz­ho­řel i boj o děti, kte­ré byli údaj­ně svým rodi­čům násil­ně ode­brá­ny a muse­li zůstat v komu­ni­tě. Jim Jones však pro­hla­šo­val, že je jejich bio­lo­gic­kým otcem, přes­to­že v rod­ných lis­tech bylo uve­de­no něco zce­la jiné­ho.
Po jeho odcho­du do Guyany s ním pře­ru­ši­la vět­ši­na sme­tán­ky a poli­ti­ků veš­ke­ré sty­ky. Začali jej pomlou­vat, ale našlo se mezi nimi i pár věr­ných. Jedním z nich byl i Willie Brown, kte­rý pořá­dal i nadá­le v Chrámu lidu shro­máž­dě­ní. Dokonce byl napsán i dopis pre­zi­den­tu Jimmy Carterovi, ve kte­rém bylo napsá­no, že všech­no je jen snůš­ka lží a odpad­lí­ci církve se jen sna­ží pošpi­nit dob­ré jmé­no Chrámu lidu a Jima Jonese. Na pod­zim roku 1977 se něko­lik býva­lých čle­nů Chrámu lidu (mezi nimi i Timothy Oliver Stoen, kte­ré­mu Jones nedo­vo­lil vzít si sebou syna a pro­hlá­sil, že on je jeho otcem) odje­lo do Washingtonu. V led­nu 1978 se setka­li s něko­li­ka úřed­ní­ky a čle­ny Kongresu, aby je infor­mo­va­li o své situ­a­ci a řek­li jim šoku­jí­cí infor­ma­ce ze záku­li­sí sek­ty. Podporu našli u kon­gre­sma­na Leo Ryana. Ten napsal dopis pre­mi­é­ru Guyany Forbesu Burnhamovi, zda by neby­lo mož­né celou věc ohled­ně Chrámu lidu pro­vě­řit. 11. dub­na 1978 pode­psa­li býva­lí čle­no­vé řadu doku­men­tů a čest­ných pro­hlá­še­ní o poru­šo­vá­ní lid­ských práv a sexu­ál­ním zne­u­ží­vá­ní během jejich půso­be­ní v sek­tě.
Leo Ryan a jeho ces­ta do  Jonestownu
V lis­to­pa­du 1978 se roz­ho­dl Ryan usku­teč­nit pát­ra­cí misi do Guyany a pře­svěd­čit se na vlast­ní oči, jak žijí čle­no­vé sek­ty v Jonestownu. Členové dopro­vod­né dele­ga­ce se sklá­da­li s něko­li­ka pří­buz­ných čle­nů Chrámu lidu, novi­ná­řů a štá­bu NBC. 15. lis­to­pa­du dora­zi­li do hlav­ní­ho měs­ta Georgetownu, odkud za dva dny odle­tě­li do Port Kaituma. Následně pokra­čo­va­li do Jonestownu náklad­ním auto­mo­bi­lem. Jim Jones pro ně při­chys­tal vře­lé při­ví­tá­ní, ale prv­ní pro­blémy nasta­li ve chví­li, kdy se novi­ná­ři pus­ti­li do roz­ho­vo­rů s někte­rý­mi čle­ny Chrámu lidu. Našli se mezi nimi totiž takoví, kte­ří si zača­li stě­žo­vat na tvr­dé pod­mín­ky, kte­ré zde pano­va­li a pro­si­li kon­gre­sma­na, aby je vzal sebou zpát­ky do Ameriky. Ryan kon­fron­to­val Jonese, ale ten mu jen s úsmě­vem na rtech řekl, že pokud se zde něko­mu nelí­bí, může klid­ně ode­jít. 18. lis­to­pa­du napa­dl člen sek­ty Don Sly kon­gre­sma­na nožem, ale poda­ři­lo se jej zavča­su zne­škod­nit. Delegace se však roz­hod­la, že se urych­le­ně vrá­tí zpět. Společně s nimi odje­lo k při­pra­ve­ným leta­dlům pat­náct čle­nů sek­ty, kte­ří zde již nechtě­li žít.
Když zača­li nastu­po­vat do leta­del, obje­vi­la se u při­stá­va­cí plo­chy čer­ve­ná dodáv­ka, ze kte­ré vyská­ka­li vojá­ci „Rudé bri­gá­dy“ a zača­li nemi­lo­srd­ně stří­let do dele­ga­ce. Pět lidí nepře­ži­lo, mezi nimi i sám kon­gre­sman Ryan. Dalšími obět­mi se sta­li repor­tér NBC Don Harris, kame­ra­man NBC Bob Brown, foto­graf San Francisco Examiner Greg Robinson a člen­ka sek­ty Patricia Parks. Do střel­by se údaj­ně zapo­jil i jeden údaj­ných „pře­běh­lí­ků“ Larry Layton. Útok pře­ži­la budou­cí kon­gre­sman­ka Jackie Speier, Richard Dwyer (zástup­ce vel­vy­slan­ce z ame­ric­ké­ho vel­vy­sla­nectví v Georgetownu), Bob Flick (pro­du­cent NBC News), Steve Sung (zvu­kař NBC), Tim Reiterman (repor­tér San Francisco Examiner), Ron Javers (repor­tér San Francisco Chronicle), Charles Krause (repor­tér Washington Post) a zby­lí čle­no­vé Chrámu lidu, kte­ří se chtě­li vrá­tit.

Hromadná sebe­vraž­da
Jones vědom si násled­ků této akce roz­ho­dl, že všech 918 oby­va­te­lů Jonestownu (z toho 304 dětí) spáchá hro­mad­nou sebe­vraž­du otra­vou kya­ni­dem obsa­že­né­ho v nápo­ji z hroz­nů. Někteří jed sku­teč­ně vypi­li, ale mno­hým musel být za pomo­ci injekč­ní stří­kač­ky vpích­nut do těla. Po celé osa­dě tak během násle­du­jí­cích chvil umí­ra­li celé rodi­ny bok po boku. Ti, kte­ří nechtě­li upo­slech­nout pří­ka­zu a obrá­ti­li se na útěk, byli nemi­lo­srd­ně postří­le­ni Jonesovou strá­ží (odha­du­je se něco oko­lo 150 lidí). Některým se však pře­ce jenom poda­ři­lo ukrýt v džun­g­li. Sám Jim Jones se však neo­trá­vil. Jeho mrt­vo­lu našli v jed­né z cha­tr­čí s pro­stře­le­nou hla­vou. Někteří tvr­dí, že se nechal zastře­lit, pro­to­že byl srab. Při jeho pitvě byla v krvi nale­ze­na vel­ká hla­di­na feno­bar­bi­ta­lu – kte­rá již sama o sobě byla v tako­vém množství pro člo­vě­ka smr­tel­ná. Jeho man­žel­ka Marceline se otrá­vi­la stej­ně jako vět­ši­na jeho ado­p­to­va­ných dětí. Pouze tři jeho syno­vé Stephan, Jim Jr. a Tim pře­ži­li. A to hlav­ně díky tomu, že v době sebe­vraž­dy neby­li v Jonestownu. Všichni tři mla­dí­ci totiž hrá­li za bas­ket­ba­lo­vý tým Chrámu lidu, pro­ti národ­ní­mu týmu Guyany. Když usly­še­li, co se sta­lo, vyda­li se hle­dat pomoc na ame­ric­ké vel­vy­sla­nectví. Stephan byl však obvi­něn vojá­ky ze spo­lu­účas­ti na vraž­dách v Jonestownu a skon­čil na tři měsí­ce ve věze­ní, než se pro­ká­za­la jeho nevin­na. Jeho brat­ři a ostat­ní hrá­či týmu se vrá­ti­li do osa­dy, aby zde pomoh­li s iden­ti­fi­ka­cí těl. Přežila i jed­na z jejich nevlast­ních sester Suzanne, kte­rá v té době již nebyd­le­la v Jonestownu. Odvrátila se od sek­ty a spo­leč­ně se svým man­že­lem Mikem Cartmellem odje­la pryč. Zemřela v roce 2006 na rako­vi­nu tlus­té­ho stře­va.
Zdroj: wiki­pe­dia a http://murderpedia.org

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,79660 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72173 KB. | 28.04.2024 - 11:03:36