SS Lager 5: L“ inferno delle donne (1977)

Serafino Profumo si muče­ní a zná­sil­ňo­vá­ní svých vězeň­kyň nevý­slov­ně uží­vá!

Do nacis­tic­ké­ho kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra čís­lo 5 při­jíž­dí nová vár­ka vězeň­kyň. Ty pohled­něj­ší mají to štěs­tí, že jsou vybrá­ny k uspo­ko­je­ní nadr­že­ných vojá­ků a důstoj­ní­ků. Ostatní se však stá­va­jí pokus­ný­mi krá­lí­ky sadis­tic­kých věd­ců, kte­ří zkou­ma­jí rege­ne­ra­ci lid­ské­ho těla po popá­le­ni­nách. Některé dív­ky se se svým osu­dem smí­ři­ly a jejich těla jsou podro­be­ny zkouškám boles­ti a utr­pe­ní. Jiné jsou však roz­hod­nu­té se svým tyra­nům posta­vit a bojo­vat o pře­ži­tí. Naděje na úspěch je vel­mi malá, ale zku­sit se musí všech­no!

Český název: Tábor čís­lo 5: Dívčí peklo
Režie: Sergio Garrone
Rok výro­by: 1977
Délka: 92 min
Země: Itálie
Alternativní název: SS Camp 5: Women’s Hell

Hrají:
Serafino Profumo ... (Lt. Hans)
Paola Corazzi ... (Edith)
Rita Manna ... (Alina)
Attilio Dottesio ... (Dr. Abraham)
Giorgio Cerioni ... (Strasser)
Patrizia Melega ... (Greta)
... a dal­ší

Volné pokra­čo­vá­ní fil­mu Lager SSadis Kastrat Kommandantur (1976) se rov­něž nedo­čka­lo vel­kých ova­cí stej­ně jako jeho před­chůd­ce. Oba fil­my totiž pat­ří k tomu nej­slab­ší­mu co nám sub­žánr Nazi explo­i­tati­on nabí­dl. Navíc se v mno­hém sna­ží své­ho brat­říč­ka napo­do­bo­vat a moc ori­gi­nál­ních nápa­dů zde neu­vi­dí­me. Sice zde hra­je i vět­ši­na stej­ných her­ců, ale jejich výko­ny nejsou rov­něž ničím svě­to­bor­ným. Diváky už pros­tě neba­ví se dívat pořád na to samé doko­la a ješ­tě k tomu v slab­ším podá­ní, než tomu bylo minu­le. Nahých dívek je zde sice pořád hoj­ný počet, ale co z toho když toho nej­dů­le­ži­těj­ší­ho se nám dostá­vá jen v oprav­du malých dáv­kách.

Bolest a utr­pe­ní zde totiž figu­ru­jí až za ero­tic­kou pod­sta­tou sním­ku a to se ne kaž­dé­mu může líbit. Máme zde sice šan­ci vidět něko­lik doce­la pěk­ných here­ček, ale kvů­li nahým zad­kům a poprsí si nepo­tře­bu­ji pouš­tět podob­né fil­my. I samot­né zná­sil­ně­ní je již znač­ně okou­ka­né a doce­la nudí. Úplně si vzpo­mí­nám na scé­nu z Kameňáku, kdy nadr­že­ní bor­ci čumí dírou ve zdi na milu­jí­cí se dvo­ji­ci, kte­rou to zrov­na moc neba­ví. Podobný pocit jsem měl povět­ši­nu celé­ho fil­mu, pro­to­že scé­nář byl plný nezá­živ­ných a hlu­chým míst.

Samotného muče­ní si zde moc neu­ži­je­me. Každopádně se tu obje­ví i něko­lik zají­ma­vých momen­tů, kte­ré mi nedo­vo­lí ohod­no­tit film odpa­dem. Zvláště pak ke kon­ci fil­mu mi trýz­ně­ní něko­li­ka dívek tro­chu zved­lo nála­du a kdy­by to zas nepo­ka­zil až moc akč­ní závěr, dal bych mož­ná i více pro­cent než jen 30%. Nic se nemá však pře­há­nět a tak zůsta­nu při zemi. Všestranné kopí­ro­vá­ní je zde totiž tak zřej­mé, že i scé­na z kre­mač­ní pece mě necha­la zce­la chlad­ným stej­ně jako vojá­ka, kte­rý točil kohout­kem.

Nejlepší věcí kte­rou může­me v Táboře čís­lo 5 vidět, je nadr­že­ný a hlav­ně kru­tý poru­čík Hans. Tohoto sliz­ké­ho skop­čá­ka zde hra­je Serafino Profumo, kte­rý si svou roli vylo­že­ně uží­val. Pro tohle pleša­té pra­se bylo nevý­slov­ným potě­še­ním zná­sil­ňo­vat věz­ně­né dív­ky, mučit je a násled­ně i zabí­jet. Tato posta­va je však zřej­mě i jedi­ným prv­kem, na kte­rý si vzpo­me­nu i za měsíc když se podí­vám na obal DVD.

Hodnocení:
30%

---