Čarodějův učeň (1977)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Mladý siro­tek Krabat cho­dí po Lužici od domu k domu a žeb­rá o kou­sek jíd­la a pití. Život se s ním však pří­liš nepá­ře, tulá­ci a žeb­ro­ta zde nejsou moc vítá­ni a tak čas­to musí přespá­vat na stro­mě, nebo v sení­ku. Jednoho veče­ra usly­ší taju­pl­ný hlas, kte­rý jej zave­de až před práh staré­ho mlý­na. Zde žije podi­vín­ský mis­tr a jeho jede­náct učed­ní­ků. Pod pří­sa­hou že odsud nikdy neu­te­če, je Krabat při­jat a ihned se zapo­jí do mly­nář­ské­ho řemes­la. Zpočátku má pro­blémy navá­zat vzta­hy s ostat­ní­mi klu­ky,

ale poté co se ska­ma­rá­dí s tova­ry­šem Tondou začne být pobyt ve mlýně mno­hem sne­si­tel­něj­ší. Pořád je zde však něko­lik otaz­ní­ků, kte­ré chlap­ci vrta­jí hla­vou. Jakoby všich­ni oby­va­te­lé mlý­na něco taji­li. Během něko­li­ka měsí­ců neu­stá­lé­ho zlep­šo­vá­ní si jej mis­tr koneč­ně povo­lá a zasvě­tí ho do tajů čer­né magie. Od této chví­le již není ces­ta zpát­ky a běda tomu, kdo poru­ší sta­no­ve­ná pra­vi­dla!

Režie: Karel Zeman

Rok výro­by: 1977

Délka: 73 min

Země: Československo / Západní Německo

Alternativní název: Krabat

Hlasy:

Luděk Munzar...(vypravěč)

Jaroslav Moučka...(Havran, čaro­děj)

Jde o dal­ší kle­not z čes­ko­slo­ven­ské díl­ny, kte­rý si po prá­vu zaslou­ží sta­tus kul­tov­ní­ho fil­mu. Lužickosrbská legen­da se sta­la inspi­ra­cí pro Karla Zemana, kte­rý se jí zhos­til s oprav­do­vou grá­cií. Pokud máte rádi horo­ro­vě ladě­né pohád­ky, urči­tě nebu­de­te zkla­má­ni. Navíc se Čarodějův učeň dočkal i celo­svě­to­vé­ho uzná­ní. Nejvíce se mi líbil styl vypra­vo­vá­ní a na teh­dej­ší dobu i vyni­ka­jí­cí ani­ma­ce. Přiznám se však, že než jsem viděl Čarodějova učně popr­vé, měl jsem z něj mír­né oba­vy (ty se naštěs­tí uká­za­ly napros­to zby­teč­né). Přestože jsem viděl vyso­ká hod­no­ce­ní na inter­ne­tu, čekal jsem uspá­vač­ku, kte­rou ani neu­vi­dím do kon­ce. Já moc na tenhle styl nejsem. Byl jsem ovšem vel­mi mile pře­kva­pen a musím říct, že Krabat má mno­hem vět­ší úro­veň, než kte­rá­ko­liv dneš­ní pohád­ka. Najde se v ní napě­tí, lás­ka, přá­tel­ství i smrt a divák se ani minu­tu nenu­dí.

Samotný pří­běh se může opřít nejen o ponu­rou atmo­sfé­ru (zvláš­tě ve své dru­hé polo­vi­ně), ale i výbor­ný hlas vypra­vě­če, kte­rý doká­zal na výbor­nou do toho dostat všech­ny ty potřeb­né emo­ce – kte­rý­mi je záplet­ka doslo­va pro­špi­ko­vá­na. Zpočátku divák sle­du­je neleh­ký osud sirot­ka a jeho kaž­do­den­ní „boj“ o vlast­ní pře­ži­tí. Chudoba, nedo­sta­tek potra­vy a dět­ská nevin­nost – to vše v divá­ko­vi vyvo­lá sym­pa­tie k hlav­ní­mu hrdi­no­vi, kte­rý se ocit­ne ve spá­rech zlo­věst­né­ho čaro­dě­je. Zima a hlad jsou totiž jeho nej­vět­ší­mi spo­leč­ní­ky a tak o nové učně nemá nikdy nou­zi. A tím se dostá­vá­me k hlav­ní­mu bodu toho pří­bě­hu.

Mlýnské kolo se totiž vždy zasta­ví, když jeden z učňů nedo­ká­že pora­zit své­ho mis­tra. Jistý druh syro­vos­ti tu na nás dýchá z kaž­dé­ho zaprá­še­né­ho kou­tu. Osud nebo­hých učňů nechci zby­teč­ně vyzra­zo­vat – však věř­te, že s boha­tou výsluž­kou ani výuč­ním lis­tem neo­de­jdou! Děsivost tomu navíc při­dá­vá i všu­dypří­tom­nost mis­tra čaro­dě­je a jeho tyra­nie. Samozřejmě však nesmí chy­bět ani pro­ti­zá­va­ží na pomy­sl­ných mis­kách vah v podo­bě přá­tel­ství a lás­ky. Takže je zřej­mě jas­né, že hap­pyend už vyku­ku­je zpo­za rohu. Čarodějův učeň tak neod­dis­ku­to­va­tel­ně pat­ří k nad­prů­měr­ným zále­ži­tos­tem, kte­ré by si nikdo z vás neměl nechat ujít! 

Hodnocení:

80%