Frágiles (2005)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na této nemoc­ni­ci je něco tajem­né­ho..... Přežívá v ní někdo, nebo něco- co vám nedo­vo­lí ode­jít. Je potře­ba pood­ha­lit minu­lost, aby mohl člo­věk pře­žít sou­čast­nost!!!

Do ost­rov­ní nemoc­ni­ce Mercy Falls při­jíž­dí na výpo­moc mla­dá sestřič­ka Amy. Nemocnice se bude brzy zaví­rat, ale ješ­tě zde zůsta­lo něko­lik dětí, kte­ré potře­bu­jí lékař­skou pomoc. Ač se to na prv­ní pohled nezdá, na tom­to mís­tě něco zvlášt­ní­ho. Děti mají z něče­ho strach, ale nikdo jim nevě­ří. Amy se brzy zblí­ží s dív­kou Maggie, kte­rá jí vyprá­ví o záhad­né Charlotte, kte­rá prý žije v uza­vře­ném dru­hém pat­ře. Je to jen výplod dět­ské fan­ta­zie, nebo sku­teč­nost? Amy začí­ná mít zane­dlou­ho po svém pří­jez­du pocit, že se v nemoc­ni­ci ode­hrá­vá sku­teč­ně něco zvlášt­ní­ho. V noci jsou sly­šet div­né zvu­ky, věci se hýbou aniž by se jich někdo dotý­kal, sly­ší záhad­ný hlas a k tomu vše­mu začnou umí­rat lidé. Amy začne pát­rat na vlast­ní pěst a zjis­tí, že klíč by mohl ležet někde v nemoc­nič­ní minu­los­ti. Je si už teď pev­ně jis­tá, že tohle mís­to ovlá­dá nevi­di­tel­né zlo, hněv a zlo­ba. Někdo nebo něco nedo­vo­lí niko­mu, aby zůsta­la nemoc­ni­ce prázd­ná. Sestřička je jedi­ná, kdo tohle všech­no může zasta­vit a nebo­hé děti zachrá­nit. Nejdřív se však bude muset vyrov­nat se svou vlast­ní minu­los­tí, kte­rá je rov­něž zaha­le­na mlž­ným opa­rem.

Český název: Nepřemožitelné zlo
Režie: Jaume Balagueró
Rok výro­by: 2005
Délka: 98 min
Země: Španělsko
Alternativní název: Fragile

Hrají:
Calista Flockhart ... (Amy Nicholls)
Richard Roxburgh ... (Robert Marcus)
Elena Anaya ... (Helen Perez)
Yasmin Murphy ... (Maggie)
Colin McFarlane ... (Roy)
Karmeta Cervera ... (Charlotte)
...a dal­ší

Po dlou­hé době jsem si zase pus­til špa­něl­ský film a udě­lal jsem dob­ře. Barcelona nemá jen skvě­lý fot­ba­lo­vý klub, ale i reži­sé­ra svě­to­vé extratří­dy. Je jím Jaume Balaguéro. Možná si řek­ne­te, kdo­že to pro­bo­ha je – toho vůbec neznám. Pokud vám však něco říká film [REC] věř­te, že oba fil­my má na svě­do­mí prá­vě on. Měl jsem tu čest vidět něko­lik jeho fil­mů a musím říct, že sko­ro všech­ny pat­ří do lep­ší­ho prů­mě­ru. A ani ten­to­krát tomu neby­lo jinak. Scénář fil­mu sice není pří­liš ori­gi­nál­ní, ale bylo zde vsa­ze­no na osvěd­če­né téma, kte­ré nikdy nezkla­me. Díky tomu také film vyhrál sedm oce­ně­ní a na něko­lik dal­ších byl nomi­no­ván. Většinu pobral sám reži­sér, kte­rý byl tak odmě­něn za skvě­lou prá­ci.

Tato veli­ce pří­jem­ně zpra­co­va­ná ducha­ři­na si pře­de­vším usmys­le­la, že divá­ka už jen tak něco nevy­le­ká a tak je potře­ba dost při­tvr­dit. Děj je zasa­zen do ošun­tě­lé nemoc­ni­ce v jejímž oko­lí už ani vlci nedá­va­jí dobrou noc. Kromě něko­li­ka pra­cov­ní­ků a hrst­ky lidí zde už nikdo není. Tedy sko­ro nikdo. Začátek fil­mu se nese v doce­la tajem­ném a hlav­ně i děsi­vém tem­pu, kdy sle­du­je­me zvlášt­ní cho­vá­ní dětí a lámá­ní kos­tí. Jenže potom jako­by to všech­no někdo utnul a dosta­vi­la se hod­ně nud­ná půl­ho­din­ka. V té se sezná­mí­me s naší milou sestřič­kou Amy a sle­du­je­me její prv­ní minu­ty v novém zaměst­ná­ní. Začal jsem mít div­né tuše­ní, že ten­to­krát si to u mě reži­sér poka­zí. Naštěstí však dostal rozum a posled­ní půl­ho­din­ka opět uká­za­la, že jsem se sple­tl. Opuštěné dru­hé patro pří­mo svá­dě­lo k bru­tál­ní jízdě, kte­rá zaú­to­čí na všech­ny smys­lo­vé buň­ky a do jis­té míry jsem si při­pa­dal jako při sle­do­vá­ní Silent Hill (na netu jsem zjis­til, že nejsem sám komu se to zdá­lo). S pří­cho­dem ducha se pře­pnu­lo na vyš­ší level. Po del­ší době musím říct, že jsem byl doce­la zne­chu­ce­ný a tro­chu mnou otřá­sl i pocit zne­chu­ce­ní (to mys­lím v dob­rém slo­va smys­lu). Za při­spě­ní duni­vé atmo­sfé­ry, skvě­lé­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du a neu­vě­ři­tel­ných herec­kých výko­nů malých her­ců a here­ček jsem si začal film sku­teč­ně uží­vat. Do toho vše­ho mě ješ­tě potě­ši­la i Calista Flockhart, kte­rou jinak moc nemu­sím. Její výkon byl rov­něž pře­svěd­či­vý a roz­hod­ně se mi líbi­la víc než v tom trap­ném seri­á­lu.

Zapněte si původ­ní zně­ní s titul­ka­mi, hoď­te si to na slu­chát­ka, při­lep­te oči na moni­tor a věř­te, že se vám noc změ­ní v nepo­psa­tel­ný záži­tek. Tedy pokud pře­ži­je­te prv­ní půl­ho­di­nu. Ne vždyc­ky jsou ducha­ři­ny jen o řevu a děvách s vyku­le­ným běl­mem, kte­ré na vás vybaf­nou – k navo­dě­ní atmo­sfé­ry úpl­ně sta­čí ponu­ré nemoc­nič­ní chod­by, zaprá­še­né dru­hé patro, bli­ka­jí­cí zářiv­ky a sluš­né dět­ské herec­ké výko­ny. I když jak se říká „po desá­tém pivu je kaž­dá bohy­ně‘‘. Já byl s tím­to fil­mem spo­ko­je­ný a urči­tě se na něj brzy podí­vám zno­vu.

Hodnocení:
70%