Špión

Susan Cooperová (Melissa McCarthy) je nená­pad­ná kan­ce­lář­ská ana­ly­tič­ka CIA a opo­mí­je­ná hrdin­ka, kte­rá sto­jí za nej­ne­bez­peč­něj­ší­mi mise­mi CIA. Když ji ale její part­ner (Jude Law) nedob­ro­vol­ně opus­tí a dal­ší top agent (Jason Statham) je v ohro­že­ní, sou­hla­sí Susan s tím, že v uta­je­ní pro­nik­ne hlu­bo­ko do smr­tí­cí­ho svě­ta obchod­ní­ků se zbra­ně­mi a zabrá­ní tak celo­svě­to­vé kata­stro­fě.

Do v pořa­dí tře­tí spo­lu­prá­ce s Melissou McCarthy, po trhá­cích Ženy sobě a Drsňačky, ten­to­krát sce­náris­ta a reži­sér Paul Feig při­dal ke své cha­rak­te­ris­tic­ké kome­dii nálož akce a celý pří­běh umís­til do úžas­ných evrop­ských loka­lit. Rušná a nezná­má pro­stře­dí tak pro­slu­lých vel­ko­měst jaký­mi jsou Řím, Paříž a Budapešť pod­tr­hu­jí Susanin zma­te­ný pře­rod z myši v sou­část mezi­ná­rod­ní špi­o­ná­že.

Režisér Feig říká: „Jsem vel­kým fanouš­kem špi­o­náž­ních fil­mů, tak jsem chtěl v tom­to žán­ru vytvo­řit sil­nou kome­dii. Komedie vychá­zí z postav. Není to paro­die nebo sati­ra. Nebezpečí a akce jsou sku­teč­né. Chtěli jsme tomu dát nádech špi­o­náž­ní­ho fil­mu, ale záro­veň to udě­lat nej­le­grač­něj­ší, jak jsme doká­za­li.”

„Chtěl jsem vytvo­řit uvě­ři­tel­ný pří­běh, ve kte­rém bychom moh­li všich­ni pře­mýš­let, jak bych rea­go­val já, kdy­bych se oci­tl v pozi­ci špi­ó­na a posla­li mě na misi? Melissa je pro tu roli per­fekt­ní, pro­to­že – i přes­to, že je extrém­ně talen­to­va­ná – pořád umí skvě­le zahrát ‘oby­čej­nou oso­bu’ a vyvo­lat v divá­cích hlu­bo­ký pocit pocho­pe­ní a pod­po­ry,” pokra­ču­je Feig.

Podle Feiga je také důle­ži­té, že mají s Melissou McCarthy stej­ný smy­sl pro humor a tou­hu hle­dat a nalé­zat srd­ce pří­bě­hu a nedě­lat kome­dii jen pro smích samot­ný, což jim umož­ňu­je, aby se vzá­jem­ně posou­va­li tam, kam by se žád­ný z nich nedo­stal sám.

Producentka Jenno Topping sou­hla­sí: „Paul a Melissa si vzá­jem­ně věří, tak­že se Melissa nebo­jí jít s kůží na trh. Dokáže divá­kům zlo­mit srd­ce a divá­ci jí za to fan­dí a pod­po­ru­jí k vítěz­ství nad těmi, kdo k ní byli zlí nebo nespra­ved­li­ví.”

McCarthy při­čí­tá tajem­ství jejich úspě­chu jed­no­du­še tomu, že „Paul je skvě­lý, dělá skvě­lé fil­my a já se na něj při­le­pi­la jako para­zit.”

Před svou prv­ní misí se musí McCarthyina Susan Cooperová nejdřív zba­vit nejis­to­ty a pochyb­nos­tí o sobě samé a sebrat odva­hu opus­tit svůj stůl v Langley (ústře­dí CIA), aby se zaplet­la s uhla­ze­ný­mi evrop­ský­mi zlo­čin­ci.

McCarthy k tomu říká: „Susan byla vždyc­ky schop­ná a je zdat­ná jak tech­nic­ky, tak tak­tic­ky, jen jí chy­bí sebe­vě­do­mí. A nyní její zku­še­nos­ti z obo­ru a odda­nost posta­vě Jude Lawa, Bradleymu Fineovi, začí­na­jí uka­zo­vat, co v ní sku­teč­ně všech­no je. Objevila v sobě talent, o kte­rém dosud nic netu­ši­la.”

Susan Cooperová mož­ná není ve svém živlu. Ale roz­hod­ně není mimo svou ligu.

Paul Feig pozna­me­ná­vá: „Četl jsem, že ženy jsou lep­ší špi­ó­ni než muži, pro­to­že umí obec­ně lépe číst never­bál­ní sig­ná­ly, zís­ká­vat důvě­ru a pou­ží­vat intu­i­ci. A to je Susan Cooperová. Nespoléhá na sva­ly a fyzic­kou sílu – musí věci vymýš­let tak, jak k nim při­chá­zí. Baví mě prá­ce s žena­mi a rád jim dodá­vám sílu, a zau­ja­la mě myš­len­ka vytvo­řit žen­ské trio – hrdin­ka, poskok a nepří­tel.”

Během prá­ce na barev­né šká­le fil­mu se nechal Feig spo­lu s kame­ra­ma­nem Robertem Yeomanem a výtvar­ní­kem Jeffersonem Sagem inspi­ro­vat fil­my s Jamesem Bondem. Jejich zámě­rem bylo vytvo­řit kome­dii vizu­ál­ně ve sty­lu těch­to iko­nic­kých fil­mů, s efekt­ní­mi výstře­ly, krás­ným pro­stře­dím a pře­svěd­či­vý­mi akč­ní­mi scé­na­mi.

Podle Yeomane se v kome­di­ích obvykle pou­ží­vá jas­né a svět­lé osvět­le­ní, ale „Paul si před­sta­vo­val spíš tmavší, s vět­ším kon­tras­tem, aby zdů­raz­nil nebez­pe­čí a rizi­ko, kte­ré v tem­ném svě­tě špi­o­ná­že exis­tu­je.”

Špión se natá­čel pře­de­vším v maďar­ské Budapešti, kte­rá rov­něž zaska­ko­va­la za Řím a Paříž. Překrásná a roz­ma­ni­tá archi­tek­tu­ra toho­to měs­ta umož­ňo­va­la Sagemu vyu­žít zají­ma­vé výraz­né objek­ty a jedi­neč­né cha­rak­te­ris­ti­ky oko­lí k roz­li­še­ní těch­to tří vel­ko­měst. Buda, sto­jí­cí na západ­ním bře­hu Dunaje, je kop­co­vi­tá, s kli­ka­tí­cí­mi se dláž­dě­ný­mi ulič­ka­mi, kte­ré umož­ňu­jí efek­tiv­ně našvindlo­vat Řím. Množství stro­mů a pří­rod­ní vege­ta­ce zase krás­ně poslou­ži­lo jako jem­né pro­stře­dí pro Paříž, kte­rou chtě­li fil­ma­ři uká­zat jako měs­to plné barev a jasu.

Ale nej­ví­ce Sagea uchvá­ti­la mož­nost nechat měs­to hrát samo sebe.

„Budapešť obvykle slou­ží fil­ma­řům k natá­če­ní scén, kte­ré se ve fil­mu ode­hrá­va­jí v jiných měs­tech, ale když ji Paul důklad­ně pro­zkou­má­val, byl jí tak nad­še­ný, že změ­nil pří­běh tak, aby se ode­hrá­val zde – což bylo hod­ně podob­né tomu, když se roz­ho­dl, že ve fil­mu Drsňačky bude Boston sku­teč­ně Boston a niko­liv New York, kte­rý měl původ­ně před­sta­vo­vat. Budapešť v sobě má vzne­še­nost a krás­nou smě­si­ci archi­tek­to­nic­kých sty­lů, kte­ré spo­lu s exo­ti­kou východ­ní Evropy pří­bě­hu pro­půj­ču­jí úžas­nou mystič­nost,” říká Sage.

---