The Mandalorian - Chapter 14: The Tragedy (S02E06)

Mandalorian (Pedro Pascal) a Dítě ces­tu­jí na pra­dáv­né mís­to...

Mandalorian: Chapter 14- Před roz­bo­rem nej­no­věj­ší­ho dílu mi to nedá a vyjá­d­řím se k jis­té­mu obvi­ně­ní o tom, že dávám kaž­dé­mu dílu Mandaloriana 5 z 5 a jsem nekri­tic­ká fanouš­kov­ská oveč­ka, kte­rá není schop­ná objek­tiv­ní kri­ti­ky. Do téhle kolon­ky jsem se oprav­du nechtěl dostat, ale uvě­do­mu­ju si, že to k tomuhle pře­ce jen vybí­zí. Jenomže již poně­ko­li­ká­té pří­sa­hám, že ve for­mě tex­tu vypi­su­ju svůj nej­ob­jek­tiv­něj­ší názor a jakmi­le se dle (mého názo­ru) obje­ví špat­ný díl Mandaloriana, nemám pro­blém to při­znat. Jenomže Chapter 14 ten­to díl roz­hod­ně není a nao­pak bych ho po před­cho­zím dílu ozna­čil za 2. nej­lep­ší v celé his­to­rii seri­á­lu!

Je to ale celé tro­chu kom­pli­ko­va­něj­ší. Tenhle díl je pro­za­tím ze všech dílů nej­krat­ší (včet­ně čás­ti „ in the last epi­so­des of Mandalorian“ a závě­reč­ných titul­ků trvá dohro­ma­dy 31 minut) a celá epi­zo­da by se v pod­sta­tě dala ozna­čit za 30-minutovou akč­ní sek­ven­ci, kde se stří­da­jí výbor­né akč­ní sek­ven­ce, emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vé momen­ty a jed­no­du­še parád­ní vizu­ál.

Tuto epi­zo­du reží­ro­val Robert Rodriguez, reži­sér Desperada nebo Ality: Bojového andě­la, ale též i fil­mů jako Spy Kids 1-4 nebo Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Rodriguezův styl je vel­mi uni­kát­ní a potě­šu­jí je to, že se tenhle styl doká­že parád­ně pro­sa­dit i v této epi­zo­dě Mandaloriana. Ne, Lucasfilm Rodrigueze nene­chal kom­plet­ně roze­vře­ná vrát­ka k totál­ním šíle­nos­tem, kte­ré před­vá­děl napří­klad ve fil­mech jako Mačeta a Mačeta zabí­jí (na to ostat­ně bude mít čas už 1. led­na se svou oči­vid­ně se svou děsi­vě vypa­da­jí­cí novin­kou We Can Be Heroes, kam si mimo­cho­dem při­táh­nul i Pedra Pascala), prá­vě díky tomu­to fak­tu, ale Rodriguez před­vá­dí své nej­lep­ší akč­ní scé­ny od dob Desperada a v rám­ci Mandaloriana při­ná­ší jeden z akč­ních vrcho­lů celé­ho seriálu- Bitvu na Tythonu!

Mandalorian 14 při­ná­ší jeden vel­mi potě­šu­jí­cí fakt- Boba Fett nebyl vyu­žit pou­ze pro cameo v prv­ní epi­zo­dě 2. série! A chce­te sly­šet ješ­tě jed­nu potě­šu­jí­cí infor­ma­ci? Boba Fett oči­vid­ně nebu­de vyu­žit pou­ze pro jedi­nou epi­zo­du jako epi­zod­ní zápo­rák! Boba Fett nao­pak zde dostá­vá své pověs­ti, kte­ré se svým zevnějš­kem dosá­hl v dobách Impéria vra­cí úder a Návratu Jediho a svým roz­pra­co­va­ným cha­rak­te­rem násled­ně v expan­do­va­ném uni­ver­zu, kte­ré poz­dě­ji pře­sta­lo být káno­nem. Někdo si ale koneč­ně uvě­do­mil, že je Boba Fett oblí­be­ný a má se s tím nále­ži­tě pra­co­vat. Temuera Morrison je tak defi­ni­tiv­ně zpát­ky a dost mož­ná vás čeká poje­tí posta­vy, kte­ré neče­ká­te. A přes­to bude­te nad­še­ní! Morrison je jako Boba Fett výbor­ný a jakmi­le dojde k opě­tov­né­mu setká­ní s jeho legen­dár­ním brně­ním tak se z Boby Fetta sta­ne defi­ni­tiv­ně vraž­dí­cí maši­na, kte­rá bude mít ješ­tě pří­le­ži­tost se vyřá­dit v dal­ších čás­tech. Ještě před­tím, když si Boba Fett musí vysta­čit pou­ze s tyčí je ale radost na Morrisona radost pohle­dět a jest­li se potvr­dí zprá­vy o tom, že se Boba Fett dočká vlast­ní­ho seri­á­lu tak bude vel­mi důvod k nad­še­ní, pro­to­že by se Morrison mohl hod­ně vyřá­dit.

Především zde ale Boba Fett není vykres­le­ný jenom jako mani­ak a uká­že se, že brně­ní pro něj hod­ně zna­me­ná i pro­to, že ho zdě­dil po svém otci Jangu Fettovi. Boba Fett se hod­ně pro­je­ví i fak­tem, že po svém brně­ní nejde vylo­že­ně ve zlém a vše se sna­ží vyře­šit v míru bez zby­teč­né­ho nási­lí. Retcon, kte­rý spo­čí­vá v tom, že vlast­ně sku­teč­ně je Bobovo brně­ní to samé, kte­ré kdy­si nosil jeho „ otec“ sku­teč­ně dodá­vá Bobovi duši a sku­teč­ně to celé doka­zu­je, že pro Bobu Fetta jeho otec zna­me­nal hod­ně. Především se ale defi­ni­tiv­ně polo­ží základ­ní otáz­ka o tom, zda je Jango Fett stej­ně jako kdy­si v legen­dách Mandalorian nebo je jenom zlo­dě­jem, kte­rý svou zbroj Mandalorianům ukra­dl. Tahle vari­an­ta, kte­rá byla načrt­nu­ta v seri­á­lu Star Wars: Klonové vál­ky kdy­si byla vel­mi kon­tro­verz­ní a spous­ta lidí, kte­ří Janga Fetta bra­li jako jed­no­ho z nej­lep­ších Mandalorianů vylo­že­ně naštva­la. Zde se ale uka­zu­je, že tomu tak úpl­ně není a je zde tak poten­ci­ál, že by se Jango pře­ce jen ješ­tě mohl kdy­si obje­vit a jeho cha­rak­ter se ješ­tě více roz­vi­nout (že by se obje­vil prá­vě v seri­á­lu Boba Fett ve for­mě fla­shbac­ků?). Jinak bude vel­mi zají­ma­vé jak se dále bude s Bobou Fettem pra­co­vat a zda ho nadá­le žene nená­vist vůči Jediům, pro­to­že jeden z Jediů (Mace Windu) jeho otce kdy­si zabil. Seriál ale naštěs­tí z Boby Fetta neu­dě­lal zápo­rá­ka a je to vel­mi potě­šu­jí­cí fakt.

Ming-Na Wen se po Chapter 5 vra­cí v roli Fennec Shand a defi­ni­tiv­ně tato posta­va doka­zu­je své pověs­ti výbor­né­ho sni­pe­ra. Především i ona ale oči­vid­ně neby­la tak pro­kouk­nu­tá ve svém debu­tu a defi­ni­tiv­ně se uka­zu­je, že veš­ke­ré ty rádo­by ved­lej­ší ques­ty sku­teč­ně můžou mít svá opod­stat­ně­ní a ved­lej­ší posta­vy se můžou zno­va obje­vo­vat, roz­ví­jet a doká­zat, že by své seri­á­ly mož­ná pře­ce jen utáh­li. To podob­né napří­klad pla­tí i Moffu Gideonovi v podá­ní Giancarla Esposita. To co Esposito doká­že v jedi­né scé­ně je pros­tě nesku­teč­ná ukáz­ka cha­rizma­tu a herec­ké­ho talen­tu a pře­de­vším se koneč­ně začí­ná jeho posta­va více rýso­vat. Vyloženě se těším na jeho dal­ší výsky­ty a dal­ší ukáz­ku toho, že je ten­to zápo­rák vylo­že­ně parád­ní.

Především vztah Dina Djarina a Grogua se ale nadá­le nád­her­ně vyví­jí. Jejich vztah je čím dál tím pro­pra­co­va­něj­ší a dojem­něj­ší. Pedro Pascal se nadá­le musí spo­leh­nout pou­ze na svůj hlas a přes­to nadá­le doká­že veš­ke­ré emo­ce pod svým brně­ním totál­ně pro­dat. Dalo by se sice dle prv­ních před­po­kla­dů říct, že je jed­no kdo Manda pod mas­kou hra­je a kdo ho násled­ně i dabu­je, prá­vě Pascal ale doka­zu­je, že byl tre­fou do čer­né­ho a posta­vu Dina Djarina ješ­tě více obzvlášt­ňu­je.

A akč­ní pasáže/velkolepá akč­ní sek­ven­ce jsou nesku­teč­ně nápa­di­té, záživ­né a vylo­že­ně kolosál­ní. Rodriguez zde navíc doká­zal zapo­jit svůj talent na vel­mi nápa­di­té úmr­tí a uka­zu­je, že se Rodriguez sku­teč­ně umí točit jed­no­du­še parád­ně..... pokud ovšem u toho má něja­ký ten dozor!

Celá tahle epi­zo­da jed­no­du­še půso­bí jako jed­na vel­ko­le­pá akč­ní sek­ven­ce, kte­rá slou­ží jako pře­de­hra k závě­reč­ným dvou epi­zo­dám. Ale láká na ně nesku­teč­ně. Definitivně navíc ten­to seri­ál začí­ná nazna­čo­vat jakým smě­rem se dále vydá a i když jsem se bál, že tomuhle seri­á­lu dojdou nápa­dy, zatím to vypa­dá, že to vylo­že­ně nehro­zí. Mandalorian totiž nadá­le dělá to co mu jde nej­lé­pe a ser­ví­ru­je ten nej­lep­ší audi­o­vi­zu­ál­ní záži­tek, co by neu­ra­zil ani na vel­kém plát­ně. Peníze jsou na tom pořád hod­ně vidět, fan ser­vi­ce se pořád necpe do očí a pře­de­vším se zde sku­teč­ně daří nadá­le budo­vat posta­vy, gra­do­vat děj a pře­de­vším půso­bit vizu­ál­ně skvost­ně. A teď všich­ni do mě jak tomuhle „ hnus­né­mu bra­tran­ci Hvězdné brá­ny“ lezu do prde­le....... „I’m a sim­ple man making his way throu­gh the gala­xy!

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © Disney+

---