Trojúhelník smutku

I přes rozporuplnější start filmu se mi v průběhu začal dosti zamlouvat. Perfektní vyobrazení smetánky společnosti, která je prohnilá až do morku kostí, je geniálně vykonstruovanou podívanou, překonávající sebe sama každou další scénou. Ústřední, navzájem si nedůvěřující, dvojice zajišťuje plynulý chod a stupňování příběhu samozřejmě společně s ostatními posatvami a mým osobním favoritem, sovětským kapitalistou a zároveň americkým komunistou :). Celková atmosféra a hudební podklad celému ději skvěle nahrává a příjemně i film polidšťuje. Ještě k tomu kapitán jachty, který po celou dobu i v přítomnosti buržoázních pasažérů má všechno absolutně na háku, je bravůrním nakopnutím zpět do reality, které o to víc umocňuje problematiku, kterou se film zaobírá. Sympatické rozdělení snímku na 3 části (z čehož vyplývá i název filmu), souběžně odpovídající aktuální a zároveň degradující mentalitě, situaci a hierarchii postav je v podstatě pouze a jen logické. Trojúhelník smutku, který vám pootevře oči, ohledně světa ve kterém žijeme, jednoznačně není podívanou pro každého, ale když tomu ten čas věnujete, nemyslím si, že budete litovat.