Vietnam. Válečné filmy jsou tak trochu moje hobby, a filmy z Vietnamu tu představují něco jako třešinku na dortu. Proč? Vietnamská válka znamenala skutečný, vyčerpávající extrém pro obě bojující strany. I proto je to vděčné téma filmařů - s klidným srdcem se dá říct, že dnes jsou možnosti inspirace nepřeberné. Posledním filmem z dlouhé řady je Údolí stínů - film, který si bere ambice popsat všechny taje války ve Vietnamu co možná nejkomplexněji.
Příběh začíná zhruba deset let před válkou - to když komunisté ze Severu masakrují francouzské jednotky, které nemají žádné zkušenosti s partyzánským druhem boje (jak říká klasik, kde měli francouzi tanky, vyhrávali, kam mohli jen nohou, dostávali pořádně na frak). Všichni víme, že za deset let se toho chopili mistři v oboru, Američané.
Jedním z nich je Hal Moore (Mel Gibson), plukovník, velící jednotce o velikosti 400 mužů, kteří se vydávají do Údolí stínů vyzkoušet nový druh boje za využití vrtulníkového přesunu. Když nastane čas první bitvy, očekávají velitelé hladký průběh. Ten ovšem rychle bere za své, když jednotka zjistí, že je obklíčena kompletní armádou Vietcongu o velikosti 2000 mužů, kteří se na ně sypou z rozsáhlých podzemích chodeb jako mravenci. Začíná boj o přežití...
Na rozdíl od filmů jako je Četa připomíná Údolí spíš Tenkou červenou linii. Na rozdíl od ponuré atmosféry a jednotlivých ukázek nesmyslnosti války jako celku (v tomhle exceluje třeba Apokalypsa) se film týká jedné konkrétní bitvy, dokonce taktéž o kopec. Pralesa si opravdu moc neužijete - to ale neplatí o ostatních aspektech války. Tím volně přecházíme do oblasti zpracování, kde se zdržíme trochu déle.
Zpracování filmu je totiž neuvěřitelně kvalitní. Jedním slovem by se - s maličkou dávkou rezervy, samozřejmě - dalo popsat jako úchvatné. Vrtulníky ve formaci, ladně klesající do údolí, a svítící trajektorie kulek, co je vítají... Artilerie, neúnavně šijící do nekrytých pozic Vietcongu... Odříznuté jednotky, marně čekající na pomoc v pozici, kdy stačí jen zvednout hlavu a přijdete o ni... bitva na plátně zabírá celé dvě třetiny filmu (první třetina se týká rodinného života konkrétních vojáků v Americe) a je jednoznačně nejlépe filmově zpracovanou bitvou za posledních pár let. Když už začínají docházet síly, přichází na řadu letectvo s tunami napalmu a bojiště se proměňuje v ohnivé peklo, pohřbívající všechno živé, nehledě na vlastní ztráty. Naturalismus má sice do Stoneova kalibru (Četa) daleko, ale krve a brutálních obrazů se film rozhodně nebojí.
Hudba. Zvuk. Tyhle dva aspekty dnes normální člověk bere jaksi „samozřejmě“ a dále je nerozebírá. Ale hudba je tady geniální (nebo spíš geniálně zakomponovaná k jednotlivým úsekům filmu). Teskné nářky a tiché volání ve stylu „many will gone“ spolu s úseky ranního rozbřesku a pomalu začínající bitvy působí neuvěřitelně sugestivně. Podobně jsem se cítil při Apokalypse, kde vrtulníky tančily do tónů klasické kompozice. Slovy nepopsatelné, nutno vidět na vlastní oči (a slyšet na vlastní uši).
Ale řekněme si na rovinu, zpracování není všechno a i když tady patří do kategorie absolutní špičky, nemůžu tohle říct o filmu samotném. Tak předně: neuvěřitelný morální patos, ze kterého trochu náročnějšímu divákovi místy musí být zle. Američané jsou zobrazování jako neskuteční hrdinové a hlavně závěrečná fáze bitvy, kdy nepadne na jejich straně nikdo a zmasakrují přitom stovky vojáků Vietcongu, je prostě vymyšlená a postavená na hlavu. Je správné dělat filmy o hrdinech Vietnamské války a přitom být absolutně slepý k faktům? Druhá hrubka spočívá v nerovnoměrném rozložení jednotlivých částí - první část filmu, odehrávající se na základně zabírá spoustu času, nudí a se samotnou válkou až tak moc společného nemá. Ale nejvíc mi chybí odkaz. Odkaz, že válka ve Vietnamu byla vlastně k ničemu a že přitom padlo tolik lidí zbytečně.
Takže abych to nějak uzavřel: Pokud chcete vidět kvalitní válečný film, určitě zkuste Údolí Stínů. Vězte ale, že i když zpracováním patří mezi absolutní elitu, v ději má závažné mezery...
Podívejte se na hodnocení Údolí stínů na Kinoboxu.
30. června 2022 Co kdyby… Pozorovatel porušil svou přísahu? Řádění Ultrona (mluví Ross Marquand) donutí Watchera (mluví Jeffrey Wright) k tomu, aby porušil svou přísahu o zasahování do dění v multivesmíru......
Finále 1. série What If...? […] Posted in TV Recenze
25. března 2013 Spálené stodoly / Les Granges brûlées „Vy z města jste divní.“
V zasněžených horách v blízkosti Pontarlier je jedné zimní noci nalezeno tělo brutálně zavražděné ženy. Případ přijíždí vyšetřovat soudce Larcher, který od […] Posted in Filmové recenze
3. dubna 2017 Zahrada a péče o ní Dnes se stále více snažíme, aby příroda prostoupila i naše příbytky. Proto bydlení, kde můžeme využívat i zahradu, je velmi žádané. Má to mnoho výhod. V létě můžeme na zahradě relaxovat, […] Posted in Domácí rady
8. listopadu 2017 Karin Dorová Karin Dor, vlastním jménem Käthe Rose Derr (22. února 1938, Wiesbaden, Německo - 6. listopadu 2017, Mnichov, Německo) byla německá herečka.
Životopis
alých epizodních roličkách. […] Posted in Profily osob
16. září 2016 I Know Who Killed Me (2007) Lindsay Lohan, záplava modré barvy a céčkové triky – to vše je k vidění v údajně nejhorším filmu roku 2007. Obyvatelé New Salemu jsou vyděšeni ze série […] Posted in Horory
13. května 2017 Underworld (2003) Upíři a vlkodlaci mezi sebou válčí již od pradávna. Nyní však nadešel čas, aby vznikla nová rasa. “Napůl upír, napůl lykan, který bude silnější než obě rasy dohromady“. Aby […] Posted in Horory
29. prosince 2004 Wimbledon Snímek Wimbledon navazuje na tradici romantických komedií společnosti Working Title Films, jako byly Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill a Deník Bridget Jonesové. Sladká i komická […] Posted in Filmové premiéry
Nejnovější komentáře