V zajetí rychlosti - recenze

Anthony Hopkins se vra­cí na fil­mo­vé plát­no a jako sta­rý motor­kář­ský vlk, Burt Munro, chce pře­ko­nat svě­to­vý rekord v jízdě na motor­ce. Vybalme kar­ty, má na to?

Pár dní před začát­kem let­ních prázd­nin se do čes­kých kin dosta­ne nej­no­věj­ší sní­mek od reži­sé­ra Rogera Donaldsona (Test, Třináct dní) V zaje­tí Rychlosti, kte­rý popi­su­je ces­tu za spl­ně­ním život­ní­ho snu postar­ší­ho milov­ní­ka moto­rek Burta Munra. Ten chce na svém pra­starém stro­ji Indian z roku 1920 usku­teč­nit rych­lost­ní rekord v dlou­hé jízdě a zapsat se s ním do Guinessovy kni­hy rekor­dů. Stane se film pod­le sku­teč­né udá­los­ti, vzo­rem pro bio­gra­fic­ké sním­ky nebo se jed­ná o pou­hý výkřik do prázd­na?

Příběh se ode­hrá­vá v šede­sá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí a popi­su­je, jak již jsem zmí­nil, ces­tu vete­rá­na na sil­ni­cích, Burta Munra (Anthony Hopkins), kte­rý musí ze své­ho rod­né­ho Nového Zélandu odjet dlou­hou ces­tu do stře­du Ameriky, aby na svém pod­ce­ňo­va­ném Indianu pře­ko­nal rych­lost­ní rekord na dvou kolech. To by ovšem osud nesměl být svi­ňák, aby se jeho motor­ka při ces­tě přes oce­án nena­bou­ra­la, v Hollywoodu Burta neo­kradla pro­sti­tut­ka a nesta­la se mu dal­ší kopa neu­vě­ři­tel­ných stras­tí, kte­rá mu zaví­rá vrát­ka k rekor­du. Příběh se přes svo­jí dél­ku (127 minut) drží v solid­ní a napí­na­vé linii, jenž člo­vě­ku nedá chvil­ku vydech­nout.

Donaldson bra­vur­ně zpra­co­vá­vá psy­chi­ku hlav­ní posta­vy, se kte­rou se díky němu může­te za pár minut plně zto­tož­nit. Od Burtových metod, jak sba­lit ženu, co vydá­vá důcho­dy až po vysvět­le­ní, proč vlast­ně Burt čůrá na kmen své­ho cit­ro­ní­ku si bude­te při­pa­dat, jako že toho­to staré­ho podi­ví­na odně­kud zná­te. Výborně vykres­le­né jsou i role ved­lej­ších postav, kte­ré se sice na pla­ce pří­liš nevy­sky­tu­jí, ale stej­ně doká­žou v divá­ko­vi vzbu­dit urči­té emo­ce. Film je také až pře­kva­pi­vě zábav­ný, což jsme při jeho zařa­ze­ní mezi dra­ma­ta, pří­liš neče­ka­li. Po celou dobu nás pro­vá­zel pře­kva­pi­vě chyt­rý humor (Burt a pil­ník na neh­ty apod.), za něž by se nemu­se­la sty­dět leckte­rá prvo­plá­no­vá kome­die

Jak bylo již vepsá­no mezi řád­ky, je V zaje­tí rych­los­ti hlav­ně vel­kým sólem pro Anthonyho Hopkinse, kte­rý před­vá­dí dal­ší ze svých vyni­ka­jí­cích výko­nů, na něž jsme si za ty léta dob­ré prá­ce, rádi navyk­li. Z ved­lej­ších rolí se dá vyzdvih­nout ješ­tě solid­ní Christopher Lawford v roli kole­gy závod­ní­ka Jima a Diana Laddová jako šar­mant­ní Ada. Za zmín­ku sto­jí solid­ní hudeb­ní dopro­vod od J. Petera Robinsona a vyni­ka­jí­cí kame­ra.

V zaje­tí rych­los­ti je takřka doko­na­lý film, kte­rý prak­tic­ky celé dvě hodi­ny táh­nou pou­ze dva lidé. Vynikající Hopkins v hlav­ní roli a Roger Donaldson za kame­rou. Zajímavý pří­běh o nespl­ně­ných snech a stá­ří zají­ma­vé­ho člo­vě­ka jmé­nem Burt Munro, kte­rý pro vyko­ná­ní jed­no­ho tako­vé­ho snu vážil těž­kou ces­tu přes celou země­kou­li. Dokonalé, ale na pět hvěz­di­ček nám stá­le něco schá­ze­lo… Asi ta vro­ze­ná geni­a­li­ta.