Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film je o německých důstojnících v čele s Tomem Cruisem, který hodlají spáchat atentát na Adolfa Hitlera. V poslední době spíše neblaze proslulý scientolog Tom Cruise se vrací do pozice áčkové hollywoodské hvězdy jako čelní představitel německého národního odboje Claus von Stauffenberg v napínavé historické rekonstrukci Bryana Singera.
Hvězda Toma Cruise v posledních letech poněkud skomírala. Této hollywoodské persóně se dostávalo pozornosti spíše kvůli bulvárním eskapádám a pletkám se scientologickou církví než kvůli hereckým výkonům. V důsledku toho začal být Cruise mnoha divákům protivný a také se pro ně stal příliš výraznou osobností, kterou již nemohli plně ztotožňovat s rolemi, jež měl ztvárňovat, ale vnímali ho jako toho protivného Cruise, co se snaží tvářit přesvědčivě. Tohle všechno se ze sebe Cruise snaží smýt v novém snímku Valkýra, kde se mu podařilo zbavit se glorioly mediálně propírané osobnosti a stát se věrohodným jednotlivcem v celku, byť je to jednotlivec natolik hlavní, že prakticky vůbec nesleze z plátna. To je však určitě také z části zásluha muže z druhé strany kamery – režiséra Bryana Singera, který už své kvality prokázal v několika předešlých snímcích.
Valkýra je příběh popisující skutečné události v nacistickém Německu za 2. světové války. Příběh začíná v roce 1942, kdy je sice moc Německa ještě na výši, ale objevuje se čím dál více lidí, jež jsou s vývojem války a s nacistickými praktikami nespokojeni. Poté, co se k odboji připojí z válečných bojů lehce zmrzačený plukovník von Stauffenberg, je naplánována velkolepá akce, která začne atentátem na Hitlera a posléze využije jeho vlastního záložního plánu Valkýra k odstranění významných pohlavárů a umožní tak odbojářům převzetí moci v Říši.
Největší zásluhy na tom, že se Valkýra, ačkoli snadno mohla být suchopárnou dějepisnou exkurzí, tolik povedla, má bezesporu režisér Bryan Singer. Jeho schopnost vybudovat napětí ve filmu, jehož rozuzlení zná každý, kdo absolvoval základní školu, je neuvěřitelná. Ačkoli předem víte, jak vše dopadne, v několika scénách ani nedýcháte. Po trochu vlažnějším začátku, kdy je třeba osvětlit všechny souvislosti, nabírá Valkýra strhující tempo, takže vás ani na okamžik nenapadne mrknout na hodinky a jen zoufale fandíte v předem marném boji. Když si k tomu připočítáte propracované detaily a funkčně chladnou režisérskou preciznost, je jasné, že z tohoto hlediska je Valkýra natočena asi nejlépe, jak jen to bylo možné.
Druhou fungující složkou musí být herecké výkony, a ani s tím tu nemám problém. O úskalí obsazení Toma Cruise už jsem se zmiňovala a jeho výkon ve Valkýře je dobrý, nestrhává na sebe pozornost víc než je třeba, není problém ho vnímat pouze skrz roli a navíc podoba s reálným Stauffenbergem tu je, tak proč ne. Možná ale přeci jenom zamrzí, že více prostoru nemají ostatní skvělí herci jako Bill Nighy, Kenneth Branagh či Tom Wilkinson.
U filmů o 2. světové válce také bývá pochopitelně velká pozornost věnována obsazení Hitlera. Ve Valkýře ho hraje David Bamber, který mu pravda není úplně nejpodobnější, ale o to tu ani tak nejde, protože Singer skvěle postavu Hitlera využívá pouze jako takový temný stín v pozadí. Hitlera si málokdy pořádně prohlédnete, je často zabírán pouze zezadu, z částečného profilu nebo jako shrbená pohybující se silueta. Díky tomu působí opravdu jako taková vzdálená nedotknutelná všemocná síla. Jde zde vlastně jen o něj, stále se o něm hovoří, ale málokdy ho vidíte. A když už ho vidíte, opravdu vzbuzuje strach (především ve scéně, kdy mu Stauffenberg předává k podpisu upravené instrukce k operaci Valkýra).
V souvislosti s Valkýrou se objevovaly určité obavy, zda film nebude příliš americký a hollywoodsky pokroucený. Co se týče historické přesnosti, nejsem zas až takový znalec, abych posoudila, jak moc se tvůrci v méně podstatných liniích odchýlili od prokázaných skutečností, ale hlavní příběh je odvyprávěn tak, jak se stal. Velmi oceňuji také to, že se Valkýra vyhýbá veškerému patosu a přílišné heroizaci, která by se nabízela. Ano, Stauffenberg je tu klaďas par excellence, ale přesto to není tak vyhrocené, aby nám to zásadně vadilo. Nakonec tedy můžeme Valkýře vyčítat amerikanizaci v jediném prvku – angličtině. Vím, že je to americký film, takže vyčítat mu angličtinu je jako vyčítat romantickému filmu příběh o lásce, ale když v některých scénách na pozadí zazní autentická němčina, uvědomíte si, jaká je to škoda, že si tvůrci při veškeré snaze o historickou přesnost nedali záležet i na tomhle.
Foto: Metro-Goldwyn-Mayer
Recenze z 13. března 2009
(4,91 z 5)