Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka

WG

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Pokud bychom chtě­li někte­rý z ani­mo­va­ných fil­mů ozna­čit za kul­tov­ní, zaslou­ží si to mezi prv­ní­mi urči­tě Wallace a Gromit. Každý ze tří krát­kých fil­mů brit­ské­ho ani­má­to­ra Nicka Parka nejen­že zís­kal Oskara nebo ale­spoň nomi­na­ci na nej­lep­ší krát­ký ani­mo­va­ný film roku, ale pře­de­vším si zís­kal spous­ty odda­ných divá­ků po celém svě­tě.

Po minu­lém odsko­če­ní si na půdu sle­pi­čí far­my (vel­mi vyda­ře­ný Slepičí úlet), ze kte­ré se sle­pi­ce sna­ží zou­fa­le unik­nout, se nyní vra­cí­me do důvěr­ně zná­mé­ho pro­stře­dí ang­lic­ké­ho měs­teč­ka, ve kte­rém ten­to­krát jeho obča­né stře­ží namís­to kvo­ka­jí­cích ope­řen­ců svo­je nad­prů­měr­ně vel­ké kusy zele­ni­ny, aby je moh­li na kon­ci týd­ne vysta­vit na výsta­vě zele­ni­ny, hlav­ní udá­los­ti roku, a skli­dit za ně pres­tiž­ní cenu Zlatá mrkev.

Wallace a Gromit jsou sehra­nou dvo­ji­cí říka­jí­cí si Hlodobrana, kte­rá jim pomá­há v brá­ně­ní skliz­ně. Vyvinuli si pro­myš­le­ný alarm (jak všich­ni vědí, pan Wallace je vyni­ka­jí­cí vyná­lez­ce a zlep­šo­va­tel), kte­rý je při ohro­že­ní jaké­ko­liv plan­tá­že ve měs­tě pro­bu­dí a „vyže­ne“ do akce. Zneškodnit sem tam něja­ké­ho krá­lí­ka pro ně není sebe­men­ším pro­blé­mem. Objeví se však zásad­ní kom­pli­ka­ce: v teri­to­riu začne řádit neu­vě­ři­tel­ně veli­ká obluda, krá­lí­kodlak, kte­rý dává zapo­me­nout na před­cho­zí „drob­né ško­dy“ a ničí plan­tá­že zele­ni­ny ve vel­kém. Vyzkoušené fin­ty na něj vůbec nepla­tí, a tak musí Wallace a zejmé­na Gromit nasa­dit do boje více pro­střed­ků včet­ně vlast­ní ope­čo­vá­va­né obří okur­ky…

Nick Park odvá­dí opět stan­dard­ně výbor­nou prá­ci. Nic naplat, plas­te­lí­no­vé posta­vič­ky mají své neo­pa­ko­va­tel­né kouz­lo. Po úžas­ně roz­to­mi­lých sle­pi­cích při­chá­ze­jí podob­ně rozkoš­ní krá­lí­ci (i když sle­pi­ce jsou sle­pi­ce). Místy sice Park začí­ná lehce kopí­ro­vat sám sebe (tj. před­cho­zí pří­běhy), ale jde na štěs­tí o nevin­ný popis nemě­ní­cí­ho se všed­ní­ho živo­ta obou hrdi­nů, než o pře­vze­tí celých scén (míním tím napří­klad způ­sob, jakým se W&G dostá­va­jí do akce, jejich spo­leč­né sní­da­ně apod.).

Pokud má film o něco slab­ší (rozu­měj méně vtip­ná) mís­ta, při­chá­ze­jí pře­kva­pi­vě ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu v akč­ních honi­ček, ve kte­rých sice ope­ru­je poměr­ně hod­ně figu­rek, ale zkrá­ce­ní děje o něja­kých pět až deset minut by jim pod­le mého názo­ru jen pro­spě­lo. Přesto si ale nemůžu dovo­lit žád­nou zásad­něj­ší výtku. Naopak: film chr­lí nápa­dy na kaž­dém mili­me­t­ru své dél­ky a Nick Park doká­že kaž­dý nápad ucho­pit a vysát ho až do kon­ce, a na tako­vou podí­va­nou se i naml­sa­ný divák doká­že podí­vat tře­ba tři­krát.

Úspěch Prokletí krá­lí­kodla­ka sto­jí jako u kaž­dé­ho ani­mo­va­né­ho fil­mu na ori­gi­nál­ním pří­bě­hu a také skvě­le vypra­co­va­ných a domyš­le­ných scé­nách. Už teď se těším na to, co budou W&G pro­vá­dět za dal­ších pár let. Určitě v tom budou dob­ří.

Photo © DreamWorks SKG