Zrození klasiky: Příběh za kamerou filmu „Třetí muž“ a nečekaného hudebního fenoménu

Photo © Paramount Pictures

„Nebuď tak skles­lý. Vždyť to není tak hroz­né,“ bylo jeho život­ní mot­to, kte­ré reflek­to­va­lo jeho schop­nost nalézt svět­lo i v nej­tem­něj­ších chví­lích. Jak pra­vil v jed­nom ze svých slav­ných citá­tů, inspi­ro­va­ných fil­mem „Třetí muž“: „Jak říká ten chlá­pek, v Itálii se za vlá­dy Borgiů 30 let vál­či­lo, tero­ri­zo­va­lo, vraž­di­lo a tek­la krev, ale vznik­li Michelangelo, Leonardo da Vinci a rene­san­ce.“

Reed byl reži­sér, kte­rý se nebo­jel jít za talen­tem tam, kde ho neče­kal. Apokryfní his­tor­ka o obje­ve­ní hudeb­ní­ka Antona Karase v vídeň­ských barech a klu­bech je jen jed­ním z pří­kla­dů jeho odva­hy a ote­vře­nos­ti novým mož­nos­tem. Karasova hud­ba se sta­la neod­mys­li­tel­nou sou­čás­tí fil­mu a dokon­ce ved­la k tomu, že se stal nej­pro­dá­va­něj­ším hudeb­ní­kem a ote­vřel si vlast­ní noč­ní klub.

Při natá­če­ní „Třetího muže“ si Reed dal zále­žet na zachy­ce­ní atmo­sfé­ry posti­že­né­ho měs­ta. Spoléhal na spo­lu­prá­ci s míst­ní­mi oby­va­te­li a při vytvá­ře­ní scén v deš­ti dokon­ce zapo­jil hasič­ský sbor, aby vytvo­řil poža­do­va­ný efekt. Reed se nevy­hý­bal ani neče­ka­ným situ­a­cím, jako když Orson Welles měl zpož­dě­ní a odmí­tal natá­čet v kana­li­za­ci, obá­va­je se špat­né­ho vzdu­chu.

Carol Reed byl tvůr­cem, kte­rý se nevzdá­val před výzva­mi a uměl nalézt krá­su i v nej­o­če­ká­va­něj­ších oka­mži­cích.

Takže všech­no nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Carole Reede!