Ztracený svět: Jurský park

Národe čes­ký, nekle­sej na duch(n)u. V důvě­ři­vé truh­lí­ko­vi­tos­ti, davo­vé ovčí stád­nos­ti a komerč­ní zma­ni­pu­lo­va­nos­ti neza­dáš si s náro­dem ame­ric­kým.
Když v roce 1993 Steven Spielberg při­šel s počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ný­mi ješ­tě­ry a dějem na úrov­ni pomoc­né ško­ly, byl to obrov­ský trhák a dohro­ma­dy jsme mu zapla­ti­li mili­ó­ny. Tenkrát nás omlou­va­lo, že to byl vlast­ně dob­rý nápad a nové, neví­da­né efek­ty.

Pan Spielberg je dale­ko lep­ší obchod­ník než reži­sér. Veřejnost dob­ře ví, že Ztracený svět:

• je v zása­dě věr­ným opa­ko­vá­ním základ­ní záplet­ky dílu prv­ní­ho, plus pár osvěd­če­ných seg­men­tů z King Konga a Godzily,
• postrá­dá jaký­ko­liv nový nápad či ino­va­tiv­ní myš­len­ku,
• jedi­ným kon­zis­tent­ním prv­kem jsou desít­ky minut rekla­my na nový terén­ní auto­mo­bil,
• a zby­tek děje, pokud se odhod­lá­me sek­ven­ci nesmy­sl­ných scén tak­to nazý­vat, sta­ví zdra­vý rozum na hla­vu.

Aby netra­ti­ly, roz­hod­ly se holly­wo­od­ské fil­mo­vé spo­leč­nos­ti neu­vá­dět žád­ný jiný zásad­ní film ve třech týd­nech kolem data uve­de­ní Ztraceného svě­ta. Výsledkem jsou davy ame­ric­ké veřej­nos­ti, kte­ré jen za pro­dlou­že­ný víkend (Memorial Day) nasy­pa­ly panu Spielbergovi do korýt­ka přes 90 mili­ó­nů dola­rů, pro­to­že kina stej­ně nic jiné­ho nové­ho nedá­va­la.
Davy tyto uči­ni­ly tak radost­ně a hro­mad­ně, postá­va­jí­ce v dlou­hých fron­tách a tís­ní­ce se ve vypro­da­ných sálech. Při odcho­du jsme všich­ni byli nezvykle zamlklí, a vychut­ná­va­li pocit na špek nale­ti­vších spo­tře­bi­te­lů, kte­ří prá­vě při­šli o dvě a půl hodi­ny (nebo i šest, pod­le dél­ky fron­ty) vol­né­ho času a zapla­ti­li v prů­mě­ru $7.50 ta tako­vou­hle srač­ku.

Ve kte­rém super­mi­li­ó­no­vém fil­mu posled­ní dobou nehrál Jeff Goldblum? Ian Malcolm, kte­ré­ho ztě­les­ňu­je, dostá­vá od nemoc­né­ho dok­to­ra Hammonda (Richard Attenborough), gene­tic­ké­ho zno­vu­tvůr­ce dino­sau­rů, nový úkol. Jelikož původ­ní Jurský park (myš­le­na zábav­ní atrak­ce na ost­ro­vě) byl fiasko, zví­řa­ta tam byla pone­chá­na, aby vyhy­nu­la. Firma však měla v zálo­ze ost­rov náhrad­ní, kde ješ­těr­ky kupo­di­vu vese­le pře­ži­ly a mno­ží se vol­ně v pří­ro­dě. Malcolm se tam má se malou sku­pi­nou věd­ců a novi­ná­řů vypra­vit a bádat a poslé­ze pub­li­ko­vat.

Problematický mate­ma­tik Malcolm (k čemu tako­vý niče­ho neschop­ný nešťast­ník Hammondovi vlast­ně je?) má rodi­čov­ské pro­blémy se svou dce­rou (Vanessa Lee Chester) a pří­tel­ky­ní pale­on­to­lož­kou dr. Sarah Hardingovou (Julianne Moore), kte­ré se výpra­vy také (dce­ra neplá­no­va­ně) účast­ní. Má pro­blémy sám se sebou. Brzo mají pro­blémy s jinou výpra­vou, jeli­kož nemoc­ný Hammond je dáv­no od firem­ní­ho kor­mi­d­la InGenu odstr­čen správ­ní radou a Hammondovým synov­cem Ludlowem (Arliss Howard) - jedi­ným kri­té­ri­em je návrat inves­tic. A nako­nec budou mít samo­zřej­mě všich­ni lidič­ky veli­ké pro­blémy s ješ­těr­ka­mi, kte­ré radost­ně víta­jí zpes­t­ře­ný jídel­ní­ček.

Malcolmova (zřej­mě ado­p­tiv­ní, jeli­kož čer­ná, par­don, afro­a­me­ric­ká) dce­ra Kelly je odpu­di­vým pří­kla­dem medi­ál­ní poli­tic­ké korekt­nos­ti; je to doko­na­le svých neza­da­tel­ných práv vyu­ží­va­jí­cí tee­nager, za jejíž všech­ny chy­by může nezvlá­da­jí­cí rodič. Záporňák Ludlow je zase pro­to­ty­pem bez­o­hled­né­ho kor­po­ra­tiv­ní­ho zach­tiv­ce, jed­na­jí­cí­ho pod­le podiv­né šab­lo­ny, kdy mu jde jen o pení­ze, ale přes­to činí finanč­ně nesmy­sl­ná roz­hod­nu­tí...

Dosti. Tento film nesto­jí za více slov. Musíte-li to vidět, vez­mě­te si s sebou něco k jídlu, táh­ne se to (hlav­ně ke kon­ci) nesne­si­tel­ně dlou­ho. Tedy, pokud na to máte žalu­dek. Pokud jste dospě­li k závě­ru, že je to podí­va­ná pro děti, považ­te, jaký výchov­ný úči­nek má 130 minut drce­ných, pře­ku­so­va­ných, trha­ných a poží­ra­ných lid­ských těl (detail­ní, bar­vi­té zábě­ry s odpo­ví­da­jí­cím napros­to věr­ným digi­tál­ním zvu­ko­vým dopro­vo­dem ztvár­ňu­jí­cím nářek nešťast­ní­ků, zvu­ky hrou­tí­cích se hrud­ních kosů a pla­zích zubů pro­ni­ka­jí­cích břiš­ní­mi duti­na­mi). Spielbergova podí­va­ná obsa­hu­je dale­ko více nási­lí, utr­pe­ní a bez­myš­len­ko­vi­té­ho niče­ní než něko­lik mlá­de­ži nepři­stup­ných horro­rů a akč­ních fil­mů dohro­ma­dy. Bída a zne­chu­ce­ní.

Hodnocení: MIZERNÉ

Znovu se táži - k čemu je Hammondovi na ješ­tě­rov­ském ost­ro­vě

mate­ma­tik

Malcolm?

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ

POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

• Naše srd­ce krvá­cí, mlá­dě tyra­no­sau­ra má pora­ně­nou nožič­ku. Desítky lidí při­jdou o život nebo jsou zmr­za­če­ni, haha, to je legra­ce.
• Jeden terén­ní Mercedes (tzv. pro­duct pla­ce­ment) udr­ží, rejdě na bla­tíč­ku, něko­li­ka­tu­no­vý nákla­ďák s pří­vě­sem vísí­cím ze srá­zu. Spielberg nás má za blb­ce.
• Knechtové z dru­hé výpra­vy si nesou poměr­ně solid­ní, vel­ko­ráž­ný, auto­ma­tic­ký arze­nál. Místo střel­by se opa­ko­va­ně dáva­jí na úprk, jeli­kož ješ­těr­ky jsou neprů­střel­né.
• Tyranosaurus v džun­g­li je vyso­ký asi 10 met­rů. Ve měs­tě je nejmíň dvoj­ná­sob­ný. Godzila, King Kong had­ra.
• Na kaž­dé lodi jsou stov­ky prů­vla­ků, těs­ných kou­tů a vůbec vše­li­ja­kých míst, kam se obludě pros­tě tla­ma ani pařát nedo­sta­ne. Ne, nikdo z posád­ky se nezvlád­ne ukrýt.
• Policie se nemů­že odhod­lat k výstře­lu? Absurdní.

---

Photos © 1997 Universal Pictures

---

Recenze z 1. červ­na 1997

---

---