#10 - Zrůdy

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jeden z nej­kon­tro­verz­něj­ších a nej­od­su­zo­va­něj­ších fil­mů své doby. Snímek, kte­rý zakon­čil vel­mi slib­nou kari­é­ru reži­sé­ra Toda Browninga. Zároveň film, kte­rý pat­ří do zla­té­ho fon­du.

Zrůdy

Freaks

USA, 1932, 64 minut

Režie:   Tod Browning

Scénář: Willis Goldbeck a Leon Gordon pod­le pří­bě­hu Clarence Aarona „Toda“ Robbinse

Hrají:

Olga Baclanova (Cleopatra)

Wallace Ford (Phroso)

Harry Earles (Hans)

Daisy Earles (Frieda)

            Jedná se o jeden z nej­kon­tro­verz­něj­ších fil­mů své doby a cha­rak­te­ris­ti­ka horo­ro­vé­ho fil­mu je u něj uvá­dě­na pře­de­vším pro­to, že v něm vystu­pu­jí zrů­dy. Tedy nechci být nijak imper­ti­nent­ní, mys­lím to pros­tě doslo­va. On sám název fil­mu je dvoja­ký. Po zhléd­nu­tí fil­mu asi kaž­dé­mu divá­ko­vi dojde, že zrů­da­mi ve sku­teč­nos­ti nejsou „ti jiní“, ale vlast­ně úpl­ně nor­mál­ní lidé.

            Ale zpět ke kon­tro­verz­nos­ti fil­mu. Snímek totiž v Hollywoodu způ­so­bil doslo­va poprask, a to poprask tako­vé­ho raže­ní, že se stu­dio MGM od sním­ku distan­co­va­lo. A Tod Browning doslo­va padl v nemi­lost. Rozhodně se od něj oče­ká­va­lo ješ­tě mno­ho fil­mů. Po Zrůdách se podí­lel pou­ze na čtyřech, kdy u dvou ani nebyl uve­den v titul­cích. Hollywood mu neod­pus­til, že nato­čil film se sku­teč­ný­mi posti­že­ný­mi, či zne­tvo­ře­ný­mi lid­mi. A tak se Browning dožil vyso­ké­ho věku 82 let, s tím, že za posled­ních 30 let své­ho živo­ta se k fil­mu v pod­sta­tě pořád­ně nepo­dí­val. Rozhodně ne jako reži­sér.

            Přesto, že jeho kari­é­ra byla tak­to utnu­ta, nelze hovo­řit o tom, že by Zrůdy byly špat­ný film. Právě nao­pak. Jenže se zde až pří­liš vysky­tu­je to, co lidé nera­di vidí. Postižení, abnor­ma­li­ty a nedo­ko­na­los­ti. Lidé mají před­sud­ky před těmi­to „zrů­da­mi“, a tak jim bylo pro­ti srs­ti se dívat na film, kde jsou tyto oso­by zesměš­ňo­vá­ny, jsou zde poni­žo­vá­ny a do znač­né míry je i z fil­mu patr­ný odpor vůči nim, ale pře­de­vším jsou zde zob­ra­zo­vá­ny s fas­ci­na­cí, ale hlav­ně, jsou to prá­vě posti­že­ní, kte­ří nako­nec dosáh­nou spra­ve­dl­nos­ti.

            Příběh není nijak slo­ži­tý. V pod­sta­tě jde o to, že jsou nám nej­pr­ve před­sta­ve­ny všech­ny posta­vy a je nám uká­zá­no, že ani v cir­ku­se, kde zrů­dy vystu­pu­jí, nema­jí uzná­ní a v pod­sta­tě ani záze­mí. Jejich nor­mál­ní kole­go­vé se jim posmí­va­jí a děla­jí si z nich legra­ci. Ale důle­ži­té je, že samy zrů­dy drží při sobě. Existuje zde urči­tý kodex, kte­rý je ve fil­mu čás­teč­ně popi­so­ván, a díky němu jsou všich­ni nedo­ko­na­lí účin­ku­jí­cí cir­ku­su rodi­nou, kte­rá drží pohro­ma­dě. To se uka­zu­je ve chví­li, kdy jed­na z nor­mál­ních hvězd, krás­ná Cleopatra, se roz­hod­ne, že si udě­lá legra­ci z lili­pu­tá­na Hanse a dá mu naje­vo, že se jí vel­mi líbí. Samozřejmě, že její zájmy jsou úpl­ně někde jin­de, což se nako­nec uká­že na sva­teb­ní hos­ti­ně, kde má být Cleopatra při­ja­ta mezi ostat­ní zrů­dy (mimo­cho­dem jed­na z nej­sil­něj­ších scén celé­ho fil­mu), ale to rezo­lut­ně odmít­ne a Hanse se navíc sna­ží otrá­vit. Zde pak nastu­pu­je „rodi­na“, kte­rá hod­lá zabrá­nit tomu, aby Cleopatra Hanse zabi­la. A to se zrů­dám nako­nec sku­teč­ně poda­ří. Zde pak dochá­zí k dru­hé­mu sil­né­mu momen­tu, kdy se bez­no­hé, bez­ruké, nebo jinak zne­tvo­ře­né zrů­dy vydá­va­jí na pochod a pro­ná­sle­du­jí Cleopatru, kte­rá se jim sna­ží unik­nout. Nakonec se jí to nepo­da­ři­lo a neví­me, co se přes­ně dělo, ale víme, co se s Cleopatrou sta­lo. Došla své­ho osu­du a pozná­ní toho, jak se změ­ni­la, je doko­na­lou poin­tou fil­mu. Nikdy se nechtě­la stát zrů­dou, ale prá­vě tou ve sku­teč­nos­ti byla.

            Film je pře­lo­mo­vý v tom ohle­du, že ve fil­mu vystu­pu­jí sku­teč­ní posti­že­ní lidé, což je jedi­ně vel­ké pozi­ti­vum, ale prá­vě tuto sku­teč­nost Hollywood ve své době neroz­dý­chal. Lidé nechtě­li vidět zrů­dy, chtě­li vidět krás­né lidi, jak se poz­dě­ji v Hollywoodu sta­lo v pod­sta­tě dogma­tem, jež ani v dneš­ní době není pří­liš poru­šo­ván. Ale prá­vě sku­teč­nost, že zde vystu­pu­jí lidé s nedo­ko­na­lost­mi, lidé jiní, je koře­ním fil­mu, bez kte­ré­ho by to pros­tě nefun­go­va­lo. My nao­pak vidí­me, jak lidé bez kon­če­tin doká­žou žít, a to dokon­ce i lidé, kte­ří nema­jí ani jed­nu kon­če­ti­nu. Mimochodem scé­na, kde bez­no­hý i bez­ruký muž s nožem v zubech jde po Cleopatře je dal­ší ukáz­kou toho, jak doká­zal Browning vystih­nout atmo­sfé­ru a děsi­vost pří­bě­hu.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            V někte­rých momen­tech je atmo­sfé­ra sku­teč­ně tíži­vá, zrůd­nost Cleopatřina cho­vá­ní je zde v doko­na­lém sou­la­du i kon­tras­tu s hříč­ka­mi pří­ro­dy. Film není tím nejdě­si­věj­ším, co jsem kdy viděl, ale odva­ha, s jakou byl nato­čen a pre­zen­to­ván, je sku­teč­ně zará­že­jí­cí a je nut­né ji oce­nit. Tenhle film by nikdy neměl být zapo­me­nut. Skutečně nutí k zamyš­le­ní, kdo jsou ty zrů­dy.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            Hororovost je zde do jis­té míry potla­če­na a roz­měl­ně­na mís­ty komič­nos­tí, ale pře­de­vším tragé­dií celé­ho pří­bě­hu. Navíc není kla­den tako­vý důraz na stra­ši­del­nou atmo­sfé­ru, jako spíš na činy a cho­vá­ní, kte­ré děsi­vou atmo­sfé­ru vytvá­ře­jí, což však konec kon­ců nelze pova­žo­vat za nedo­sta­tek.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 20.5.2019

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře