#1899: Van Gogh 21. století - 60 %

Kresba: Dávid Marcin

Komiks „Van Gogh 21. sto­le­tí“ je čte­ní, kte­ré pro vás roz­hod­ně bude vel­mi spe­ci­fic­kým zážit­kem. Takhle z fle­ku pros­tě není mož­né říct, jest­li to bude záži­tek pří­jem­ný, či niko­li, ale urči­tě to bude záži­tek, pro­to­že tohle je jed­na z knih, kte­ré vás nene­cha­jí chlad­ný­mi. Je cel­kem mož­né, že vás hned o začát­ku odra­dí, ať už scé­ná­řem nebo kresbou. Je doce­la mož­né, že se sta­ne dokon­ce to, že vás kni­ha vyto­čí, že ji odho­dí­te a už se k ní nebu­de­te chtít nikdy vrá­tit. Ale je také mož­né, že vás svým vel­mi spe­ci­fic­kým sty­lem - sce­náris­tic­kým i kre­seb­ným - nadchne a vy bude­te hltat strán­ku za strán­ko, někdy i bez toho, aby vám čte­ní dáva­lo sku­teč­ně smy­sl. A nej­spíš vám ani smy­sl dávat nebu­de, ale nemys­lím si, že to je nut­ně domé­na komik­su „Van Gogh 21. sto­le­tí“. Ta je tro­chu někde jin­de.

Nechci tvr­dit, že komiks „Van Gogh 21. sto­le­tí“ vůbec nedá­vá smy­sl, to není prav­da, on smy­sl dává, ale v myš­len­kách, niko­li v ději. Ze začát­ku ješ­tě máte pocit, že je to všech­no OK, že je to vlast­ně tako­vý cel­kem bru­tál­ní bizár, kde bude pře­vy­prá­věn Van Goghův život, ale oprav­du odliš­ně, a navíc v sou­čas­nos­ti, pří­pad­ně v blíz­ké budouc­nos­ti. Po něko­li­ka kapi­to­lách se ale dosta­ne­te do fáze, kdy už bude­te vědět, že to pros­tě cel­ko­vě smy­sl dává jen vel­mi málo a že nemá smy­sl v pří­bě­hu nut­ně hle­dat něja­ké spo­ji­tos­ti. Ano, jsou zde, ale nejsou tím před­něj­ší. A ne, ta podiv­nost roz­hod­ně není dána jen tím, že vyprá­vě­no je nechro­no­lo­gic­ky a růz­ně se ská­če v čase, ale i mezi posta­va­mi. Je to dáno cel­ko­vým sty­lem psa­ní i kres­by.

Knihu „Van Gogh 21. sto­le­tí“ je mož­né vní­mat jako dva­cet dva hod­ně zvlášt­ních, ne vždy pocho­pi­tel­ných, cel­kem bru­tál­ní, surre­ál­ných, ale přes­to stá­le společensko-kritických úvah, kte­ré Petr Měrka napsal a kte­ré Dávid Marcin ilu­stro­val. Přesto se jed­ná o komiks, není to jen ilu­stro­va­ná kni­ha, to zase ne, ale chví­le­mi si bude­te říkat, jest­li vlast­ně kres­ba a text souzní, jest­li si v někte­rých pasá­žích kaž­dý autor nejel to svo­je, respek­ti­ve jest­li Dávid mís­to kres­by v sou­la­du s tex­tem pros­tě jen nezvo­lil tako­vou kresbu, kte­rá se mu vyro­ji­la v hla­vě, když si text pře­če­tl A ono to vlast­ně ani moc jinak nešlo, pro­to­že někte­ré tex­to­vé pasá­že pros­tě nedá­va­jí pro­stor pro roz­ví­je­ní děje, jsou jen roz­ví­je­ním myš­le­nek.

Měl jsem pocit, že v někte­rých čás­tech už Petr Měrka pře­šel do tako­vé fáze, že v pod­sta­tě psal to, co ho zrov­na napadlo, že kri­ti­zo­val zrov­na to, co mu leže­lo v žalud­ku bez toho, aby zde byla něja­ká hlub­ší návaz­nost. Jako kdy­by se zde pro­je­vo­va­lo aso­ci­ač­ní psa­ní a Petr psal pros­tě o tom, co ho napadlo, kam ho aktu­ál­ní nápad zave­dl. I pro­to je komiks „Van Gogh 21. sto­le­tí“ ze začát­ku více dějo­vý a ke kon­ci už je více sno­vý, více ide­o­vý. Myšlenek je zde tro­chu hod­ně, chví­le­mi je z toho doce­la guláš, ale jsou zde téma­ta, kte­rá více vyvstá­va­jí na povrch, jako pro­blém toho, když se člo­věk chce stát spi­so­va­te­lem, ale také cel­ko­vě toho, jak ve spo­leč­nos­ti dnes fun­go­vat. Přesto je kni­ha „ „Van Gogh 21. sto­le­tí“ “ komik­sem, kte­rý dove­de zaujmout a dove­de při­mět k pře­mýš­le­ní.

Komiks „Van Gogh 21. sto­le­tí“ může­te zakou­pit na strán­kách nakla­da­tel­ství Malvern.