Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Před třiceti lety zasáhla Česko mimořádně smutná zpráva, že nás ve věku 73 let opustil jeden z největších českých herců všech dob Rudolf Hrušínský. Tento nejslavnější člen slavného hereckého rodu po sobě zanechal neuvěřitelné množství parádně zahraných divadelních, filmových a televizních rolí. Jeho filmografie čítá pestrou škálu postav od milovníků v raných letech přes role komediální až po náročné dramatické úlohy. Pojďme si tedy ke smutnému výročí úmrtí tohoto hereckého velikána připomenout třicítku jeho nejzásadnějších rolí, mezi nimiž najdeme nejen role hlavní, ale i vedlejší, avšak výrazné role.
Lízin let do nebe (1937) / Lízino štěstí (1939), Jarka Rejlek
Hrušínský před kamerou debutoval v sedmnácti letech v adaptaci románu Líza Irovská Růženy Utěšilové. V příběhu sirotka Lízy (Zdenka Sulanová), která se v obci Ptačice, rodišti svého otce, stává „obecním děvčetem“ a většina místních na ni pohlíží skrze prsty, se talentovaný mladík představil v roli syna místního starosty Jarky Rejlka, který je v Ptačičích Líziným nejlepším kamarádem a ochráncem. Pro velký úspěch se film o dva roky později dočkal pokračování Lízino štěstí, ve kterém Hrušínského Jarka sehraje rovněž důležitou roli, když se po Lízině svatbě s doktorem Tomášem Lepařem (Ladislav Boháč) pokusí o sebevraždu. Přestože se jedná o ukázkovou červenou knihovnu, je to zajímavý dokument o tom, jak začínaly dvě budoucí velké herecké osobnosti (s Hrušínským tu debutoval i patnáctiletý Josef Kemr).
Cesta do hlubin študákovy duše (1939), septimán Jan Vaněk
Mezi septimány v nestárnoucí komedii Martina Friče zářila taková herecká esa jako Ladislav Pešek nebo František Filipovský. Hrušínský byl sice tehdy méně zkušený než oni, herecky jim však byl více než vyrovnaným partnerem. V příběhu erudovaného, avšak nesmělého profesora přírodopisu Matulky (Jindřich Plachta), kterého septimáni lstí dostanou ke státnici, má hudebně nadaný student Jan Vaněk svou výraznou vedlejší linii. Když v pololetí propadne z matematiky, jeho otec (Gustav Hilmar) mu prodá klavír, aby měl čas na studium. Vaněk se však hudební činnosti nehodlá vzdát a chodí hrát do kavárny a poté, co jej přísný otec uvidí, raději odejde z domova. Zastání nalezne u mladého profesora češtiny Voříška (František Vnouček), který rovněž hraje na klavír. Hrušínský byl tehdy sice jen čerstvě plnoletý, avšak už zde začínalo být jasné, že máme co do činění s budoucím panem hercem.
Studujeme za školou (1939), student Karel Toman
V témže roce vytvořil Hrušínský ještě jednu studentskou roli, tentokrát šlo o roli de facto hlavní (mezi studenty), zatímco v Cestě do hlubin měl větší prostor Peškův Kulík. Komedie Miroslava Cikána nás zavede na pražskou obchodní akademii, na níž despotický profesor Vlk (František Smolík) nutí studenty biflovat se z učebnice místo toho, aby je připravoval na budoucí povolání. Premiant třídy Karel Toman společně se dvěma kamarády (Josef Kemr, Vladimír Salač) na prázdninové praxi v obchodě pohoří, pročež v novém školním roce společně s dcerou obchodníka Evou Vichrovou (Stella Májová), u jejíhož otce (František Kreuzmann) onu praxi absolvovali, vyhlásí Vlkovi stávku. Ješitný profesor však trvá na tom, aby oba viníci byli potrestáni. Karel se po neuvážené větě své matky (Marie Blažková) rozhodne skončit se životem, což Vlka donutí, aby svůj přístup ke studentům i výuce přehodnotil. Zejména s Kemrem, s nímž se stali dlouholetými přáteli, Hrušínský předvedl skvělou hereckou chemii.
Noční motýl (1941), student Michal
Poslední Hrušínského studentská role ve výběru, oproti předchozím však spíše záporná. V příběhu mladé vychovatelky Marty Dekasové (Hana Vítová), která se kvůli nešťastné lásce stane ze slušné dívky prostitutkou, nabízí Hrušínského antihrdina Michal, který je do Marty jednostranně zamilován, tragické rozuzlení, když ji na konci filmu zastřelí. Snímek Františka Čápa nám tak Hrušínského ukázal ve zcela nové poloze, se kterou si ovšem tehdy jednadvacetiletý herec poradil na výbornou (tak jako s každou rolí´).
Pancho se žení (1946), Pancho
Hrušínský nebyl jen herec a ve čtyřicátých letech se postavil i na opačnou stranu kamery. Zatímco však romantické drama Jarní píseň (1944) pouze režíroval, k o dva roky mladší westernové komedii zároveň napsal i scénář a dokonce vytvořil titulní roli. Děj spočívá v tom, že krásná Rosita (Vlasta Matulová) má být provdána za přihlouplého Pedra (Josef Kemr), s nímž se vzájemně neznají, pročež uteče z domova a potkává dobrodruha Pancha, do kterého se zamiluje, pročež následuje paleta nejrůznějších záměn a jiných humorných situací. Přestože tento snímek víceméně zapadl prachem a zdaleka nedosáhl takové proslulosti jako pozdější Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) Oldřicha Lipského, může tento „western po česku“ působit jako další z důkazů šíře a všestrannosti Hrušínského talentu.
Hostinec „U kamenného stolu“ (1948), Spytihněv
Adaptace humoristického románu Karla Poláčka byla jedním z posledních českých filmů prvorepublikového střihu a pro Hrušínského znamenala jednu z posledních mladických rolí. S bratrem Tomášem (Svatopluk Beneš) tvoří Spytihněv nerozlučnou dvojici, avšak má to háček v tom, že oba bratři spolu kvůli dávnému klukovskému sporu nemluví, pročež si dokonce pokazili celou gramatiku. Když jejich strýce, bručounského hostinského Tatrmuže (Saša Rašilov) opustí manželka (Jiřina Šejbalová) a on se proto uzavře před celým světem, chlapci převezmou hospodu a málem ji přivedou na buben. Během jejich pobytu u strýce se však zároveň seznámí s dcerami pana rady Dyndery (Stanislav Neumann), přinuceného svou ženou (Růžena Šlemrová) k přísné dietě, Alenou (Dagmar Sedláčková) a Věrou (Dagmar Frýbortová), v nichž naleznou zalíbení a díky nimž se usmíří. Kuriozitou filmu je, že jednoho ze soků, snobského Gastona si zahrál Václav Špidla, otec ex-premiéra Vladimíra Špidly.
Dobrý voják Švejk (1956) / Poslušně hlásím (1957), Josef Švejk
Skokem do padasátých let se dostáváme k Hrušínského vůbec nejznámější filmové roli. Kdo by neznal Švejka, původně obchodníka se psy a později vojenského sluhu, který je uznán „ouředním blbem“, avšak ve skutečnosti se jedná o mazaného provokatéra, který skrze svou předstíranou blbost zrcadlí hloupost ostatních. Satirický román Jaroslav Haška se dočkal hned několika filmových ztvárnění, avšak dvojdílná verze režiséra Karla Steklého je jednoznačně nejznámější a málokdo si dokáže představit Švejka jinak než jako Hrušínského. V roli Švejka Hrušínský uplatnil širokou škálu výrazových prostředků a dokázal, že i když byl primárně dramatickým hercem, smysl pro komediantsví mu nechyběl ani v nejmenším. Přestože byl Hrušínský jednoznačnou dominantou celého dvojfilmu, zdatně mu v prvním filmu sekundoval zejména Miloš Kopecký jako feltkurát Katz a ve druhém pak Jaroslav Marvan jako strážmistr Flanderka nebo Vlastimil Brodský jako maďarský voják.
Dařbuján a Pandrhola (1959), Pandrhola
Do výběru Hrušínského zásadních rolí se dostaly i dvě filmové pohádky. V té starší z nich, kterou podle předlohy Jana Drdy natočil Martin Frič, ztvárnil Hrušínský hlavního záporáka, lakomého a nenažraného sládka Pandrholu, který na začátku odmítne prodat mláto na kaši havíři Kubovi Dařbujánovi (Jiří Sovák), aby nakrmil svou početnou rodinu. Ten mu to však vrátí, když se za pomoci Smrťáka (Václav Lohniský) dá na doktořinu a při jeho nemoci z něj vymámí jitrnice a pivo pro celou vesnici Kocandu. Zde už Hrušínský dávno nebyl štíhlý mladíček, pročež se na pupkatého Pandrholu fyziognomicky výborně hodil.
Strach (1963) / Vrah skrývá tvář (1966) / Po stopách krve (1969) / Diagnóza smrti (1979), major Kalaš
V šedesátých a sedmdesátých letech se filmové detektivky a kriminálky rojily jako houby po dešti. Mezi ty vůbec nejznámější patři série detektivek Petra Schulhoffa s majorem Kalašem, kterého představoval právě Hrušínský (jedinou výjimkou byl film Na kolejích čeká vrah z roku 1970, který režíroval Josef Mach a Kalaše hrál Jiří Sovák). Výtečně temné „Kalašovky“ odstartovaly v roce 1963 filmem Strach a vrcholu dosáhly o tři roky mladší druhotinou Vrah skrývá tvář. V prvních dvou filmech Kalašovi asistoval nadporučík Varga v podání Radoslava Brzobohatého, kterého ve snímcích Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979) nahradili Vladimír Ptáček a Vilém Besser (ve výše zmíněném Na kolejích čeká vrah Sovákovu Kalašovi sekundoval Jaromír Hanzlík). Filmy se neobešly bez (zvláště pro detektivy) nutné ideologické zátěže, kterou se však tvůrcům v čele se Schulhoffem podařilo utlumit na minimum.
Jeppe z vršku, Jeppe (1966)
Mezi filmy (a jeden seriál) se dostala i jedna divadelní hra, ve které Hrušínský na prknech Národního divadla předvedl absolutní herecké mistrovství. Komedie norského dramatika Ludviga Holberga vypráví příběh sedláka Jeppeho, který frustraci z údajné nevěry své přísné ženy utápí v alkoholu, čehož využijí tři urození páni, kteří jej dostanou na zámek a udělají z něj vládce panství, přičemž se baví jeho proměnou. Hrušínský zde mistrně propojil komediantství s živočišnosti, čímž si tuto roli přivlastnil. Odehrálo se však jen zhruba 60 repríz, jelikož Hrušínský v té době dostal svůj první infarkt a režisér Jaromíra Pleskot si bez něj si tuto hru neuměl představit. Jeppeho manželku zde ztvárnila Blažena Holišová, která se po boku Hrušínského objevila v pozdějších letech hned několikrát. Ze záznamu představení se dochovala necelá hodina, kterou prostříhanou s rozhovorem s Pleskotem Česká televize odvysílala v roce 2009.
Rozmarné léto (1967), Antonín Důra
Jiří Menzel měl Hrušínského velmi v oblibě a obsadil jej s výjimkou oscarových Ostře sledovaných vlaků (1966) a komedie Na samotě u lesa (1976) do všech svých nejznámějších filmů. Jednou z ikonických rolí, které Hrušínský vytvořil, je lázeňský mistr Důra, který tráví čas rozhovory se dvěma přáteli, majorem Hugem (Vlastimil Brodský) a abbém Rochem (František Řehák), přičemž jejich idylu naruší návštěva komediantů, kouzelníka Arnoštka hraného Menzelem a krásné provazochodkyně Anny (Jana Preissová), do které se všichni tři přátelé zamilují, což naruší nejen jejich vzájemné vztahy, ale Důrovi se málem rozbije i manželství s ženou Kateřinou (Míla Myslíková). Menzelova adaptace novely Vladislava Vančury je dnes již filmovou klasikou a Hrušínský na tom má nemalý podíl, zejména jeho věta „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ je vskutku okřídlenou replikou.
Čest a sláva (1968), rytíř Václav Rynda z Loučky
V Hrušínského filmografii najdeme i jedno polozapomenuté historické drama, které vzniklo pod taktovkou Hynka Bočana. Příběh z konce třicetileté války je oproti jiným historickým snímkům mimořádně syrový, ať už drsnými scénami, nebo vulgární mluvou, pročež vyobrazení pozdního středověku působí zcela vĕrnĕ. Hrušínský v hlavní roli nerozhodného rytíře Ryndy, kterého dvojice poslů francouzského krále (Karel Höger, Blanka Bohdanová) přemlouvá k rozpoutání povstání proti Habsburkům, působil na jednu stranu drsně, avšak současně i niterně. Z filmu sálá jasná alegorie na okupaci vojsky Varšavské smlouvy, pročež krátce po premiéře putoval do trezoru na a televizní obrazovku se dostal až v roce 1991.
Spalovač mrtvol (1968), Karel Kopfrkingl
Vrcholnou dramatickou roli vytvořil Hrušínský v hororu Juraje Herze, který vznikl podle novely Ladislava Fukse. Zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl je na sklonku první republiky vzorným a spořádaným otcem rodiny, avšak s nástupem protektorátu se mění nejen v příslušníka NSDAP, ale především v patologického vraha své milované rodiny. Hrušínský zde byl diametrálně odlišný od ostatních rolí a působil zde až neuvěřitelně slizce, což ovšem dokládalo jeho mimořádnou hereckou všestrannost. Ani tento film se krátce po premiéře nevyhnul vložení do trezoru, čemuž mimo jiné dopomohlo i obsazení pozdější disidentky Vlasty Chramostové do role manželky Kopfrkingla, přičemž její manžel Stanislav Milota stál za kamerou. Po obnovené premiéře v roce 1990 se Spalovač mrtvol stal kultem.
Skřivánci na niti (1969), důvěrník
Na samém konci šedesátých let si Hrušínský střihnul ještě jednu ukázkově zápornou roli. Bezejmenný důvěrník, který v první polovině 50. let na kladenském šrotišti dohlíží na práci příslušníků „poražené buržoazní třídy“, se sice vůči brigádníkům tváří chápavě, avšak těm, kteří se proti komunistickému režimu ozvou, konkrétně „Mlíkaři“ (Vladimír Ptáček), profesoru filosofie (Vlastimil Brodský) a nakonec i hlavnímu hrdinovi Pavlu Hvězdářovi (Václav Neckář), pořádně zavaří. A aby toho nebylo málo, tak své pedofilní choutky ukájí „péčí o hygienu“ mladičké Romky. Skřivánci se ani nedočkali premiéry a pro svou otevřenou kritiku režimu byli ihned na dvacet let dáni do trezoru (premiéru měli až v roce 1990). Oscarový režisér Jiří Menzel tak u establishmentu upadl v nemilost a ani Hrušínský to se soudruhy za normalizace neměl lehké, jelikož v první polovině sedmdesátých let jej čekal čtyřletý zákaz.
Dým bramborové natě (1976), doktor Meluzin
Comebackovou roli přinesl Hrušínskému legendární režisér František Vláčil, který si jej do svého šestého celovečerního filmu (který pro něj rovněž znamenal návrat po několika středometrážních snímcích) doslova vyvzdoroval. A udělal více než dobře, jelikož role introvertního lékaře - specialisty, který se po letech v emigraci, kde zanechal svou bývalou ženu, vrací do své vlasti a zapadlé vesnici přijímá místo obvodního lékaře, aby zde našel klid a rovnováhu, padla Hrušínskému s jeho mistrovstvím v hereckém minimalismu jako ulitá. Ve filmu sledujeme, jak se doktor Meluzin (tak se jmenovala i knižní předloha Bohumila Říhy) postupně sžívá s venkovany, kteří jej zpočátku nepřijímají, než poznají, že to není jen skvělý lékař, ale i skvělý člověk. Comeback se vydařil a v následují dekádě šel Hrušínský z role do role.
Adéla ještě nevečeřela (1978), komisař Josef Ledvina
Na rozdíl od šedesátých let, která prezentovala Hrušínského převážně jako dramatického herce, v sedmdesátých a osmdesátých letech v jeho filmografii převažovaly komedie. Jednu z nejvýraznějších komediálních rolí vytvořil Hrušínský v notoricky známé parodii Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského. Zemitý policejní komisař Ledvina, který miluje čepovanou Plzeň, lahůdkové buřty a Praha pro něj nemá tajemství, sekunduje slavnému americkému detektivu Nicku Carterovi (Michal Dočolomanský) při vyšetřování zmizení psa hraběnky Thunové (Květa Fialová), přičemž přijdou na stopu masožravé rostlině Adéle, kterou vypěstoval zlotřilý „botanik“ Matěj Kráčmera alias Zahradník (Miloš Kopecký). Na kontrastu heroického Cartera s přízemním Ledvinou je demonstrována rozdílnost americké a české kultury.
Kulový blesk (1978), doktor Radosta
Hrušínského si výrazně oblíbilo i duo otců Divadla Járy Cimrmana Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, takže když se prvně jmenovaný poprvé chopil režijní taktovky, nemohl Hrušínský v jeho debutu chybět. Právník Radosta je organizátorem dvanáctisměny neboli největší akce v dějinách stěhování, přičemž na jeho mamutí kolotoč se dostane například psycholog Vladimír Knotek (Josef Abrhám) se svou pragmatickou ženou Věrou (Daniela Kolářová), důchodkyně Anežka Jechová (Milada Ježková), operní zpěvák Bílek (Karel Kalaš), vynálezce ing. Severín (Smoljak), lékař Ječný (Svěrák) nebo postarší snoubenci Bohumil Flieger (Bedřich Prokoš) a Jarmila Opatrná (Zita Kabátová). Hrušínský zde podle Svěrákových slov přesně pochopil roli Radosty, kterého pojal s britskou suchostí i zápalem pro věc.
Zlatí úhoři (1979) / Smrt krásných srnců (1986), převozník Karel Prošek
Hned dvě autobiografické povídkové knihy Oty Pavla se dočkaly zfilmování, přičemž v obou případech se taktovky chopil Karel Kachyňa. Zatímco o sedm let starší televizní film Zlatí úhoři se i přes fantastický výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka zaměřoval převážně na jeho nejmladšího syna „Prdelku“ (Martin Mikuláš), což bylo Pavlovo alter ego, ve filmové Smrti krásných srnců už byl v centru dění tatínek Popper, obchodní zástupce firmy Electrolux, kterého rovněž skvěle zahrál Karel Heřmánek. Spojnicí obou těchto filmů je kromě autora, režiséra a krutého osudu židovské rodiny za nacistické okupace postava rodinného přítele, venkovského samorosta Proška, kterého v obou případech ztvárnil Hrušínský. Přestože se jedná o vedlejší roli, Hrušínský tomuto málomluvnému podivínovi dodal obrovské charisma.
Postřižiny (1980), doktor Gruntorád
Další výraznou vedlejší roli vytvořil Hrušínský i v Menzelově adaptaci knihy Bohumila Hrabala, poetické komedii Postřižiny. Obvodní lékař a předseda správní rady nymburského pivovaru má stejně jako její ostatní členové slabost pro krásnou, ale rozpustilou paní sládkovou Maryšku (Magda Vašáryová), přičemž nevynechá příležitosti, aby si nepodal jejího manžela sládka Francina (Jiří Schmitzer), zvlášť když mu může být záminkou jeho ukřičený bratr Pepin (Jaromír Hanzlík). Jednou z nejpůvabnějších scén této filmové klasiky je i moment, kdy Gruntorád usíná na prsu paní sládkové, což Hrušínský podal s noblesou.
Pozor, vizita! (1981), bacilonosič Alois Prepsl
Začátek osmdesátých let přinesl Hrušínskému i velmi výraznou hlavní roli v Kachyňově adaptaci románu Adolfa Branalda Vizita. Světoběžník Prepsl musí být stará kolena izolován v nemocnici, jelikož je bacilonosičem břišního tyfu. Můžeme tedy sledovat, jak se s tím muž, který byl celý život volný jako pták, učí vyrovnávat a to včetně četných pokusů o útěk. Později se spřátelí nejen s uklizečkou Katkou (Blažena Holišová) a dezinfektorem Kafkou (Josef Somr), ale především s mladičkou Mankou (Veronika Jeníková) z dětského domova, se kterou i přes věkový rozdíl zažije milostné pnutí, a svým parťákem z pokoje dědou Bartůňkem (Ľudovít Greššo), kterého jeho děti v čele s nejstarším Josefem (Miroslav Moravec) jen využívají, což mu Prepsl pomáhá řešit. V této roli předvedl Hrušínský širokou škálu výrazových prostředků a to jak komediálních, tak dramatických, pročež se Prepsl řadí mezi jeho životní role.
Tajemství hradu v Karpatech (1981), profesor Orfanik
Tři roky po Adéle, co ještě nevečeřela, přišel tentýž tým v čele s Jiřím Brdečkou a Oldřichem Lipským s volnou adaptací románu Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech. Obsazení bylo velmi podobné, hlavním klaďasem hrabětem Teleke z Tölökö byl opět Michal Dočolomanský a hlavním záporákem baronem Gorcem z Gorceny nepřekvapivě Miloš Kopecký. Hrušínský zde ztvárnil šíleného vědce Orfanika, který pro Gorce sestrojí přístroj, který pomocí světelných paprsků vytváří iluzi skutečnosti a jehož pomocí zhmotní již zesnulou operní divu Salsu Verde (Evelyna Steinmarová), společnou lásku Telekeho a Gorce. Hrušínský zde byl opět trochu jiný než v ostatních rolích a Orfanikovi dodal jistou psychedeličnost.
Slavnosti sněženek (1983), pan Franc
„Jak by tady bylo krásně, kdyby nebyly ty děsný vosy“, to je již dnes zlidovělá replika pana France, jednoho ze dvou myslivců z Kerska, jimž je v páté Menzelově adaptaci knihy Bohumila Hrabala věnován větší prostor a kterého ztvárnil Hrušínský (tím druhým je dojemný snílek Leli hraný Jaromírem Hanzlíkem). Příběh sporu dvou mysliveckých společností o to, komu bude patřit zabité divoké prase, což je nakonec vyřešeno kompromisem v podobě společné hostiny, je divákům velmi dobře znám. Zároveň nahlížíme i do Francova soukromí, když je doma neustále hubován ukřičenou manželkou (opět Holišová) a dcerou (Blanka Lormanová). Franc by rád měl doma klid, proto často utíká do hospody. Přestože se jedná naturelem o prostého muže z lidu, Hrušínský mu dokázal dodat hloubku minimalistickým projevem.
Tři veteráni (1983), Pankrác
Druhou filmovou pohádkou, ve které jsme Hrušínského mohli vidět, je satirická adaptace stejnojmenné pohádky Jana Wericha z knihy Fimfárum, pod kterou je scénáristicky podepsán Zdeněk Svěrák. Hrušínský si zde zahrál vysloužilého dělostřelce Pankráce, nejstaršího a nejchytřejšího ze tří veteránů, kterého však válkychtivý Bimbác (Petr Čepek) nakonec rovněž vyprovokuje k válčení a věčně pasivní Servác (Josef Somr) se k Pankrácovi přidá. Tato skvostná filmová pohádka dodnes neztrácí na aktuálnosti a měla by být dětem pouštěna povinně, jakkoliv ony zřejmě nejvíc ocení rostoucí nos princezny Bosany (Vida Skalská Neuwirthová).
Rozpuštěný a vypuštěný (1984), otec Hlaváček
Detektivní komedie, která dvojici hlavních postav inspektora Václava Trachty (Jiří Zahajský) a praktikanta Jindřicha Hlaváčka (Marek Brodský) i některé repliky převzala ze hry Divadla Járy Cimrmana Vražda v salónním kupé, byla dalším zářezem pro Hrušínského v kategorii vedlejších, ale přesto výrazných rolí. Hlaváčkův otec a hajný se společně s matkou Hlaváčkovou (kdo jiný než Holišová) připlete k vyšetřování vraždy (která je ve skutečnosti pouze fingovaná) továrníka Bierhanzela (Jiří Kodet), přičemž sehraje důležitou roli, když svou puškou obrátí směr drezíny, která má několik chudáků, kteří vinou „zázračné“ masti přišli o vlasy, připravit o život. Hrušínský zde opět dokázal, že pro něj nebylo malých rolí.
Vesničko má středisková (1985), doktor Skružný
Společně se Švejkem nejznámější a dle mého i vrcholná Hrušínského komediální role. Přestože doktor Skružný je až třetí největší postavou této klasické hořké komedie po (mo)mentálně zaostalém závozníkovi Otíku Rákosníkovi (János Bán) a jeho řidiči Karlu Pávkovi (Marián Labuda), vede nejen v počtu zlidovělých hlášek. Skružný přímo ztělesňuje svěrákovskou poetiku, kdy dokáže na slabosti ostatních pohlížet s obrovskou dávkou porozumění. A přestože pro ostatní vystupuje v roli moudrého rádce, sám má velkou slabost pro krásu české přírody, ovšem při recitaci veršů z Máchova Máje se kochá i za volantem, pročež často havaruje. Myslím, že nejsem sám, komu se při vyslovení jména Hrušínský jako první vybaví tento moudrý venkovský doktor, přestože jeho příjmení ani jednou ve filmu nezazní.
Malý pitaval z velkého města: Kasař (1986), kasař Josef Kořán
V mnoha seriálech se Hrušínský neobjevil a když už, tak ve vedlejších rolích. Je tu však jedna výjimka a tou je kriminalistický seriál Jaroslavů Dietla a Dudka Malý pitaval z velkého města, kde se sice objevil pouze v jedné epizodě, třináctý díl Kasař si však zcela přivlastnil. 23x trestaný kasař Josef Kořán je vtipný stařík, který baví své okolí s výjimkou kriminalisty Libora Krejcárka (Jiří Krampol), který vyšetřuje jeho vykradení samoobsluhy, přičemž Kořán zuby nehty kryje svého komplice, kterým je vychytralá vdova Gabriela Melicharová (Věra Galatíková), Kořánova dosavadní družka. Když jej tato dáma po návratu z vězení vyhodí, ukáže se Kořánova melancholičtější stránka, když skočí pod tramvaj. Právě v tomto kontrastu veselé slupky a temného nitra se Kořán nejvíce podobá Prepslovi a jedná se proto o roli tragikomickou, ve které však Hrušínský jako již tradičně obstál na jedničku.
Jak básníkům chutná život (1987), malíř Hubáček
Třetí „perestrojkový“ díl Básníků osobně považuji za vrchol celé této hexalogie. Mladý lékař Štěpán Šafránek (Pavel Kříž) je kvůli averzi primářky na interně (Věra Vlčková) přeřazen na obvod do Bezdíkova, kde potkává celou řadu svérázných figurek, jakými jsou výřečná sestra Tonička (Jana Hlaváčová), cholerický řidič sanitky Pisařík (Pavel Zedníček) a v neposlední řadě i zámecký malíř Hubáček, otec Štěpánovy třetí lásky „Píšťalky“ (Eva Vejmělková) a samorost odmítající veškeré konvence, které jiné malíře svazují. I v této epizodní roli Hrušínský dokázal, že i na malé ploše jeho hvězda září plnou silou. Po jeho boku v roli jeho manželky se opět objevila Blažena Holišová, pročež je můžeme prohlásit za filmový pár, jakkoliv jeho tahounem byl vždy Hrušínský a Holišová mu pokaždé zdatně sekundovala.
Tichá bolest (1990), dědeček Kadavý
Po sametové revoluci se jako houby po dešti rodily filmy, které reflektovaly minulých čtyřicet let komunistické nadvlády. Někteří tuto trpkou dobu pojímali s humorem, jiní sázeli na vážnĕjší notu. Do té druhé skupiny patřil i slovenský režisér Martin Hollý, který těsnĕ po revoluci natočil autobiografické drama podle předlohy bývalého disidenta Jiřího Křižana, jehož alter ego Jan Kadavý (Ivan Jiřík) je hlavním hrdinou tohoto příbĕhu odehrávajícího se ve dvou časových rovinách. V jedné Janka sledujeme na vojnĕ u „Pétépáků“ a v té druhé vidíme vzpomínky na neradostné dětství, kdy mu popravili otce a on musel snášet šikanu od učitelů i spolužáků, takže jedinou svĕtlou vzpomínkou je pro nĕj dědeček, který jej po otcovĕ smrti vychovával. U této role jsme se opĕt mohli přesvědčit o tom, že Hrušínský byl mistrem minimalismu, kdy témĕř nehnul brvou, přesto dokázal vyjádřit silné emoce. Tento snímek však neprávem zapadl (pobodně jako většina filmů z roku 1990), což je i kvůli výkonu Hrušínského škoda.
Obecná škola (1991), ředitel školy
Po prvních svobodných volbách se Hrušínský (částečně proti své vůli) stal poslancem Federálního shromáždění. Na herectví však ani v nejmenším nezanevřel. Nejznámější jeho filmovou rolí z tohoto období je přísný, ale spravedlivý ředitel obecné školy z celovečerního debutu Jana Svĕráka, který jako jediný (společnĕ s inspektorem) zná pravdu o hlavním hrdinovi, autoritativním, avšak chlapeckou třídou milovaném učiteli Igoru Hnízdovi (Jan Tříska). Nejvíce ve spojení s postavou ředitele rozhodnĕ utkvĕla vĕta „Rodiče, kteří chtĕjí vidĕt Idiota, nechť přijdou do ředitelny. Hrušínský zde předvedl víceméně standardní výkon, na jaký jsme od něj byli vždy zvyklí, ten standard je však proklatĕ vysoko.
Noc rozhodnutí (1993), Emil Hácha
Tento článek zároveň vychází i na blogu DJ Vlado’s World.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD; Foto: Filmové studio Barrandov, Národní filmový archív, Česká televize
(4,91 z 5)