#70 - E tu vivrai nel terrore - L’aldila (1981)

Trochu jsem se divil, když jsem zjis­til, že mezi 101 nej­lep­ší­mi horo­ry byl zařa­zen pou­ze jeden film od Lucia Fulciho. „E tu vivrai nel terro­re – L’aldilà“ navíc není úpl­ně kla­sic­kým Fulciho fil­mem.

E tu vivrai nel terro­re – L’aldilà

E tu vivrai nel terro­re – L’aldilà

Itálie, 1981, 87 minut

Režie: Lucio Fulci

Scénář: Dardano Sacchetti, Giorgio Mariuzzo a Lucio Fulci

Hrají:

Catriona MacColl (Liza Merril)

David Warbeck (Dr. John McCabe)

Cinzia Monreale (Emily)

Antoine Saint-John (Schweick)

Pro toho, kdo nevlád­ne ital­šti­nou, lze název fil­mu pře­lo­žit jako „A budeš žít v hrůze – Posmrtný život“. Ve Spojených stá­tech ame­ric­kých, kde se mimo­cho­dem o jeho zno­vu­uve­de­ní zaslou­žil Quentin Tarantino, se film uvá­dí jed­no­du­še pod názvem „The Beyond“. Můžeme tady mlu­vit o posmrt­ném živo­tě ane­bo zásvě­tí, pros­tě něčem po smr­ti. A název je to poměr­ně vychy­ta­ný a k fil­mu se sku­teč­ně hodí. Skoro si říkám, že ital­ské „L’aldilà“ by jako název v ori­gi­ná­le napros­to sta­či­lo. Ale pro­ti gustu...

Příběh fil­mu je poměr­ně jed­no­du­chý. Respektive zde do znač­né míry chy­bí a my sle­du­je­me obra­zy hrů­zy, jejichž pro­po­je­ním je posta­va Lizy a také dok­tor John, kte­ří se spo­leč­ně oci­ta­jí ve své noč­ní můře.

Lucio Fulci je iko­nou ital­ské­ho horo­ru, nástup­cem Bavy a já musím říct, že pro mě osob­ně je to muž čís­lo dva ital­ské­ho horo­ru (na prv­ní mís­to řadím Argenta). „Kanibalové“ od Deodata mě pří­liš nenadchli, u Fulciho fil­mu to bylo jinak. Je celý posta­ven jako sen, hod­ně zlý sen, a pokud si na tuhle logi­ku zvyk­ne­te, bude se vám hod­ně zamlou­vat. A pokud máte rádi ital­ské gore, kde netr­pí žád­ná zví­řa­ta, ale vše je pře­ce jen tro­chu prvo­plá­no­vé a na efekt, bude­te potě­še­ni. Nechci tvr­dit, že jsou mas­ky a efek­ty doko­na­lé, chy­bič­ky se zde najdou (napří­klad dok­to­ro­vi, kte­ré­ho zasáh­nou skle­ně­né stře­py, začne krev trys­kat z míst, kte­rá se zdá­la nepo­ru­še­ná), ale tak nemů­že být všech­no doko­na­lé. V kla­sic­kém nedi­gi­tál­ním gore je tako­vá krá­sa, že se mu musím obdi­vo­vat. A v tomhle fil­mu tomu tak jed­no­znač­ně je. Práce Gianetta de Rossiho je do jis­té míry umě­ním a to, co si Fulci dovo­lí, je někdy pro něko­ho hod­ně mimo vkus, ale k tomuhle reži­sé­ro­vi to sedí, navíc film fun­gu­je i v dal­ších ohle­dech a není pou­ze prvo­plá­no­vou sna­hou zne­chu­tit.

Film totiž děsí, a to dost výraz­ně. Tím, že se pří­běh smrská­vá na poměr­ně jed­no­du­chou linii, kdy pri­már­ní jsou jed­not­li­vé scé­ny a obra­zy, je jen dob­ře pro celé vyzně­ní fil­mu, že někte­ré obra­zy jsou sku­teč­ně neza­po­me­nu­tel­né. Scéna, kdy pavou­ci hodu­jí na muži, kte­rý spa­dl ze žeb­ří­ku, ale ješ­tě neze­mřel, zakou­sá­va­jí se mu do jazy­ka a on o tom ví, to je jed­na z nich. Proč se tam pavou­ci obje­vi­li? Co na tom zále­ží! Tole je noč­ní můra a v noč­ních můrách na povrch vyvě­ra­jí naše děsy. My pře­ce máme žít v děsu, ne? A pavou­ci nejsou to jedi­né, co se zapí­še do pamě­ti.

Tohle je film o nemrtvých, ale ne for­mou Romerových zom­bie, ale kla­sic­ký­mi tak tro­chu voo­doo potvo­ra­mi. Děj se ode­hrá­vá v Louisianě, což samo o sobě něco napo­ví­dá. Právě Louisiana byla domo­vem čer­ných otro­ků z Haiti a jiných ost­ro­vů z Karibiku, kte­ří do toho­to ame­ric­ké­ho stá­tu voo­doo při­nes­li. Ale Fulci se s oby­čej­nou čer­nou magií nespo­ko­jil. Jednu budo­vu ve stá­tě rov­nou posta­vil na jed­nu z pekel­ných bran. A to musí mít svo­je násled­ky.

Sledujeme Lisu, jak se sna­ží rekon­stru­o­vat hotel, kte­rý prá­vě na této brá­ně sto­jí. A její život se začí­ná pěnit, ona jako by začí­na­la šílet, když vidí ducha ženy, kte­rá je poz­dě­ji sežrá­na vlast­ním psem. Fulci si nebe­re ser­vít­ky a jeho film pros­tě fun­gu­je. Je to ukáz­ka té lep­ší ital­ské tra­di­ce, kte­rá je pro mě osob­ně vel­mi při­taž­li­vá, vel­mi děsi­vá a vel­mi kou­ka­tel­ná.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Noční můra, kdy na sebe jed­not­li­vé výje­vy výbor­ně nava­zu­jí, děs se stup­ňu­je a nej­hor­ší na tom všem je, že zlo nemů­že být pora­že­no, což doka­zu­je úžas­ně meta­fo­ric­ká závě­reč­ná scé­na, kdy hlav­ní posta­vy vstu­pu­jí do obra­zu, kte­rý se pro­lí­nal celým fil­mem, a sami se stá­va­jí jeho figur­ka­mi, mění se na duchy.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film malin­ko trpí nedo­ko­na­lost­mi a nelo­gič­nost­mi, jako je šes­ti­ran­ná pis­to­le, z kte­ré se vystře­lí nejmé­ně dva­cet­krát bez nabí­je­ní, což oprav­du nemu­sím, ale když se tohle zkous­ne, film je faj­no­vou podí­va­nou pro milov­ní­ky horo­ru a nejen toho ital­ské­ho.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 13.7.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---