AMI 3: Ami přilétá potřetí se svou vnitřní civilizací

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Třetí ze série Amiho, je asi nej­ba­rev­něj­ší, co se týče obra­zů, kte­ré se vám budou rojit v hla­vě při čte­ní. Nejnapínavější a nejakč­něj­ší. Hluboká moud­ra bych řek­la, že byla řeče­na už v před­cho­zích kni­hách, tady se nám jen pro­hlu­bu­jí, a pře­de­vším je uvá­dí­me do pra­xe, váže­ný čte­ná­ři… Takže pokud se vám Ami, chla­pec z hvězd a Ami se vra­cí líbi­ly, tohle je kníž­ka, ve kte­ré se všech­na ta teo­rie roz­ply­ne do růz­ných bytos­tí, rodin, vzta­hů, chuchval­ců infor­ma­cí a podiv­ných bytos­tí, a hlav­ně také už do Pedrita, kte­rý se stá­vá malým mužem a řeší nám tu koneč­ně už také lás­ku s Vinkou, na troš­ku jiné úrov­ni než v minu­lém dílu. Na všech­no má ješ­tě dost času, tady jsem vní­ma­la troš­ku roz­por.

Ubohý Pedrito je nucen chá­pat lás­ku jako dospě­lý člo­věk. Na dru­hou stra­nu mož­ná kdy­by se tohle všech­no takhle uči­lo už od začát­ku, tak by si mla­dý člo­věk sná­ze pro­šel zra­ně­ní­mi a zejmé­na by dří­ve vylé­čil všech­na zra­ně­ní, kte­rá na něm lpí z dět­ství a kte­rá pře­ná­ší do svých vlast­ních dospě­lých vzta­hů.

A mno­zí si tu mohou uvě­do­mit, že jak jsou sta­ří, tak tohle nevě­dí… No, ne kaž­dý umí na lás­ce nelpět a při­stu­po­vat k ní jako k něče­mu rov­no­práv­né­mu. Někdy jsem měla dojem, že prá­vě způ­so­by, jaký­mi se Pedrito dozví­dá nejen od Amiho, jak by měl k lás­ce při­stu­po­vat, jsou těmi, skr­ze kte­ré se to může­me nau­čit i my. A to nej­spí­še autor i tak­to zamýš­lel.

A čeká nás báječ­ná ces­ta po růz­ných svě­tech a ten­to­krát už se do vše­ho zapo­jí i Pedrova rodi­na…

A tak…

„Nemohl jsem tomu uvě­řit. Konečně se nad ska­la­mi na plá­ži, za noci roz­sví­ce­né hvězda­mi, obje­vi­la Amiho kos­mic­ká loď. Moje duše byla opět šťast­ná. Čekání bylo vel­mi dlou­hé, ale teď bylo ve vesmí­ru zase všech­no v pořád­ku.

Proud žlu­té­ho svět­la mě vytá­hl vzhů­ru do nit­ra kos­mic­ké lodi, do malé­ho při­jí­ma­cí­ho sálu.  V mys­li jsem měl pou­ze Vinku, svou mimo­zem­skou pří­tel­ky­ni, svo­ji spří­z­ně­nou duši. Po smut­ném odlou­če­ní se zase setká­me! Srdce mi zača­lo zrych­le­ně tlouct.“

A víte co? Mám chuť si pře­číst prv­ní­ho Amiho, pro­to­že byl tako­vý nevin­ný a ote­vře­ný. Tady nám atmo­sfé­ra zhoust­la do dospě­los­ti? Do odpo­věd­nos­ti? Nebo je to tím, že tu je tolik lidí a tvo­rů? A mož­ná to je dob­rý nápad, pro­to­že s tře­tím dílem v živé pamě­ti, dosta­ne ten prv­ní úpl­ně jiný roz­měr.

O auto­ro­vi:

Enrique Barrios se naro­dil v roce 1945 v Santiagu de Chile. Dětství pro­žil ve Venezuele, dospí­vá­ní pak v Chile. Často ces­to­val a žil v dese­ti dal­ších zemích. Po osmi letech poby­tu v Brazílii se roku 2014 usa­dil ve Španělsku, což neby­lo popr­vé, a zane­chal všech veřej­ných čin­nos­tí. Jeho dílo je zvlášt­ní tím, že bylo oce­ně­no ve dvou oblas­tech, jež jsou za běž­ných okol­nos­tí ve vzá­jem­ném roz­po­ru: aka­de­mic­ké a nábo­žen­ské. Ministerstvo vzdě­lá­vá­ní Chile pro­hlá­si­lo sérii jeho knih o „Amim“ za didak­tic­ký mate­ri­ál. Kromě toho se mu dosta­lo uzná­ní od roz­lič­ných orga­ni­za­cí, napří­klad Psychoalanytického sdru­že­ní Argentiny za kni­hu Zázračný svět magie.

Dostalo se mu pochva­ly i od pape­že Jana Pavla II., přes­to­že jeho prv­ní dílo Ami, chla­pec z hvězd, je bez dogmat a před­sta­vu­je duchov­ní filo­so­fii zalo­že­nou na pros­té lás­ce. To však bylo v napros­té sho­dě s nápa­dem zmí­ně­né­ho pape­že na vytvo­ře­ní Civilizace lás­ky. Díla Enriqua Barriose jsou zatím pře­lo­že­na do dva­nác­ti jazy­ků a dal­ší při­bý­va­jí.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu