Assassin’s Creed Unity – Revoluce, která zůstala rozpracovaná

Foto: Ubisoft

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Assassin’s Creed Unity před­sta­vu­je sed­mý hlav­ní díl slav­né akčně-historické série Ubisoftu, kte­rý sli­bo­val pře­lo­mo­vý záži­tek na nové gene­ra­ci kon­zo­lí. Příběh zasa­ze­ný do bouř­li­vých let fran­couz­ské revo­lu­ce měl nabíd­nout hlu­bo­ký a pro­pra­co­va­ný svět, avšak rea­li­ta byla bohu­žel mno­hem kom­pli­ko­va­něj­ší. Tato recen­ze si kla­de za cíl detail­ně roze­brat všech­na kla­dy i zápo­ry této ambi­ci­óz­ní, ale záro­veň kon­tro­verz­ní hry.

Úvod

Assassin’s Creed Unity byl vydán v lis­to­pa­du 2014 a měl jako prv­ní díl série vyu­žít plný poten­ci­ál PlayStationu 4 a Xboxu One s cílem nabíd­nout detail­ní a živou­cí Paříž z obdo­bí Francouzské revo­lu­ce. Ubisoft vsa­dil na pro­pra­co­va­ný pří­běh, nový sys­tém při­způ­so­be­ní hlav­ní­ho hrdi­ny Arna Doriana a zave­de­ní koo­pe­ra­tiv­ní­ho mul­tipla­ye­ru, kte­rý měl hru posu­nout na novou úro­veň inter­ak­ce. Všechny tyto novin­ky však dopro­vá­ze­ly tech­nic­ké pro­blémy a nevy­vá­že­ná hra­tel­nost, kte­ré zatla­či­ly Unity do pozi­ce nej­kri­ti­zo­va­něj­ší­ho dílu série.

Tvůrci se roz­hod­li pro zásad­ní změ­ny v her­ních mecha­ni­kách, zejmé­na v par­kou­ru a sou­bo­jích, kte­ré měly být rea­lis­tič­těj­ší a dyna­mič­těj­ší. Zároveň hrá­či popr­vé moh­li detail­ně upra­vo­vat podo­bu své­ho asa­sí­na, což při­da­lo na per­so­na­li­za­ci a poci­tu vlast­ní­ho pří­bě­hu. Vývoj však nará­žel na pro­blémy s opti­ma­li­za­cí a slo­ži­tos­tí scén, což ved­lo k kom­pro­mi­sům v gra­fic­kém roz­li­še­ní a sním­ko­vé frek­ven­ci, zejmé­na na kon­zo­lích.

Hratelnost

Hratelnost Unity je jako dvou­seč­ný meč. Na jed­né stra­ně sto­jí pro­pra­co­va­ný sys­tém koo­pe­ra­ce, kte­rý nabíd­ne zába­vu při hra­ní s přá­te­li a při­ná­ší nový roz­měr do série. Společné mise a tak­tic­ké plá­no­vá­ní při­ná­še­jí svě­ží vítr do zaběh­nu­tých vzor­ců, což je bez­po­chy­by jeden z nej­vět­ších pří­no­sů hry. RPG prv­ky v podo­bě výro­by a vylep­šo­vá­ní vyba­ve­ní pak umož­ňu­jí hrá­či při­způ­so­bit si styl boje a prů­zku­mu pro­stře­dí.

Na dru­hou stra­nu však ovlá­dá­ní par­kou­ru půso­bí těž­ko­pád­ně a čas­to frustru­jí­cím dojmem. Nejde jen o občas­né špat­né nača­so­vá­ní sko­ků, ale o cel­ko­vou neschop­nost posta­vy ply­nu­le rea­go­vat na pří­ka­zy hrá­če. Tento pro­blém umoc­ňu­je input lag a nepřes­nos­ti, kte­ré brá­ní v ply­nu­lém pohy­bu po měs­tě. Souboje, ačko­liv nabí­ze­jí nové mož­nos­ti, trpí nedo­stat­kem intu­i­tiv­nos­ti – absen­ce někte­rých základ­ních funk­cí, jako je rych­lý útok skry­tou čepe­lí nebo odzbro­je­ní nepří­te­le, výraz­ně sni­žu­je jejich dyna­mi­ku. Umělá inte­li­gen­ce pro­tiv­ní­ků je navíc čas­to nevy­vá­že­ná, pře­hna­ně agre­siv­ní a záro­veň schop­ná úto­čit i v momen­tě, kdy by měla být hrá­čo­va posta­va nedo­stup­ná.

Plížení, kte­ré bylo vždy jed­ním z pilí­řů série, zde ztrá­cí na efek­ti­vi­tě kvů­li ome­ze­ným mož­nos­tem, jako je nemož­nost pís­ká­ní či scho­vá­vá­ní těl. Umělá inte­li­gen­ce je navíc čas­to nekon­zis­tent­ní, což může vést jak k nechtě­ným odha­le­ním, tak k situ­a­cím, kdy nepřá­te­lé nere­a­gu­jí vůbec, což kazí atmo­sfé­ru a napě­tí.

Grafika a zvuk

Assassin’s Creed Unity sku­teč­ně před­sta­vu­je vel­ký krok vpřed z hle­dis­ka vizu­ál­ní strán­ky. Detailní a roz­sáh­lá mapa Paříže je jed­nou z nej­věr­něj­ších rekon­struk­cí měs­ta v celé her­ní his­to­rii. Propracované posta­vy, rea­lis­tic­ké ani­ma­ce davu a pro­myš­le­né nasví­ce­ní vytvá­ře­jí úchvat­nou atmo­sfé­ru, kte­rá hrá­če doká­že vtáh­nout do dění. Množství NPC, jejich ani­ma­ce a inter­ak­ce jsou pozo­ru­hod­né a před­sta­vu­jí jed­no z nej­lep­ších ztvár­ně­ní živé­ho měs­ta v her­ním pro­stře­dí.

Na dru­hou stra­nu tech­nic­ké pro­blémy, jako jsou pro­pa­dy sním­ko­vé frek­ven­ce, vizu­ál­ní bugy a zase­ká­vá­ní posta­vy, čas­to vytr­há­va­jí z ilu­ze. Zvukový dopro­vod je spí­še nevý­raz­ný a chy­bí mu výraz­něj­ší moti­va­ce, kte­rá by pod­trh­la dra­ma­tic­ké momen­ty pří­bě­hu. České loka­li­za­ce se sice dočka­ly, ale někte­ré pře­kla­dy půso­bí až pří­liš moder­ně či nevhod­ně do kon­tex­tu his­to­ric­ké­ho obdo­bí, což může někte­ré hrá­če rušit.

Příběh

Příběh Assassin’s Creed Unity se ode­hrá­vá v roce 1789, v tur­bu­lent­ním obdo­bí fran­couz­ské revo­lu­ce, a sle­du­je osu­dy Arna Doriana, mla­dé­ho muže, kte­rý se sna­ží nalézt spra­ve­dl­nost a pomo­ci vybu­do­vat svo­bo­du. Motivy zra­dy, lás­ky a ide­á­lů jsou zde však zpra­co­vá­ny spí­še povrch­ně. Postavy půso­bí čas­to jed­no­roz­měr­ně a vzta­hy, napří­klad mezi Arnem a Élisou, kte­rou Arno milu­je, nejsou dosta­teč­ně roz­vi­nu­té. Zároveň je para­dox­ní, že Élise jako tem­plář­ka hra­je v pří­bě­hu mini­mál­ní roli, což zne­u­ží­vá poten­ci­ál její posta­vy.

Hratelný pří­běh začí­ná Arnovým uvěz­ně­ním v Bastile, kde se setká­vá s asa­sí­nem Bellecem, kte­rý ho uve­de do řádu. Následuje série misí zamě­ře­ných na likvi­da­ci tem­plá­řů zod­po­věd­ných za smrt ado­p­tiv­ní­ho otce Arna. Ačkoliv je záplet­ka struk­tu­ro­va­ná, půso­bí čas­to před­ví­da­tel­ně a line­ár­ně, s opa­ko­va­ným vzor­cem odha­le­ní a eli­mi­na­ce nepří­te­le, což ubí­rá na napě­tí. Konec hry, kdy Arno ztra­tí Élis, je sice emo­tiv­ní, ale uspě­cha­ný a bez výraz­něj­ší­ho vyvr­cho­le­ní.

Technické zpracování

Technické strán­ky hry před­sta­vu­jí nej­vět­ší bolest celé Unity. I přes ambi­ci­óz­ní cíle trpí hra čet­ný­mi bugy, kte­ré se pohy­bu­jí od vizu­ál­ních nedo­stat­ků, přes zase­ká­vá­ní posta­vy v pro­stře­dí, až po pro­blémy s ovlá­dá­ním, kte­ré mohou vést k nechtě­ným úmr­tím. Tyto chy­by jsou nato­lik čet­né, že zane­chá­va­jí pocit polo­pro­jek­tu, jenž nebyl dosta­teč­ně otes­to­ván a vyla­děn před vydá­ním.

Optimalizace byla po vydá­ní také pro­ble­ma­tic­ká – hra běže­la na kon­zo­lích v roz­li­še­ní 900p a 30 sním­cích za sekun­du, což mělo zajis­tit fil­mo­vý záži­tek, ale záro­veň ome­zi­lo ply­nu­lost a ode­zvu. I na výkon­ných PC se obje­vo­va­ly pro­blémy s výko­nem a sta­bi­li­tou. Ubisoft násled­ně vydal řadu patchů, kte­ré situ­a­ci čás­teč­ně zlep­ši­ly, ale úpl­né odstra­ně­ní chyb se nikdy nepo­da­ři­lo. Přítomnost mik­ro­trans­ak­cí a pře­hna­né ceny vyba­ve­ní navíc kazí kom­plex­ní záži­tek a mohou hrá­če odra­zo­vat od pro­zkou­má­vá­ní všech mož­nos­tí hry.

👍 Kladné body

• Vynikající vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní a detail­ní rekon­struk­ce Paříže s živou­cí atmo­sfé­rou
• Zábavný a ino­va­tiv­ní koo­pe­ra­tiv­ní mul­tipla­yer při­ná­še­jí­cí nový her­ní roz­měr
• Možnost detail­ní­ho při­způ­so­be­ní posta­vy a RPG prv­ky ve výba­vě a schop­nos­tech

👎 Záporné body

• Časté tech­nic­ké pro­blémy a bugy, kte­ré výraz­ně naru­šu­jí hra­tel­nost
• Těžkopádný a čas­to frustru­jí­cí par­kour a nevy­vá­že­né sou­bo­je
• Povrchní a před­ví­da­tel­ný pří­běh s nevy­u­ži­tým poten­ci­á­lem postav, zejmé­na v roman­tic­ké linii

Závěrečné hodnocení

Assassin’s Creed Unity je ambi­ci­óz­ní pro­jekt, kte­rý se sna­žil o revo­lu­ci v sérii, ale jeho tech­nic­ké nedo­stat­ky a nevy­vá­že­ná hra­tel­nost ho posu­nu­ly spí­še do role expe­ri­men­tu než plno­hod­not­né­ho pokra­čo­vá­ní. Přesto nabí­zí jedi­neč­ný záži­tek díky své atmo­sfé­ře, vizu­ál­ní strán­ce a koo­pe­ra­tiv­ní­mu reži­mu, kte­rý je zábav­ný a ino­va­tiv­ní. Pro fanouš­ky série, kte­ří doká­žou pře­hléd­nout tech­nic­ké nedo­stat­ky, může být Unity po opra­vách solid­ní vol­bou. Pro ostat­ní však bude spí­še varo­vá­ním, jak důle­ži­tá je sta­bi­li­ta a dob­ře vyvá­že­ná hra­tel­nost. Hodnocení: 65 %.