Bathory

První klap­ka fil­mu Bathory padla v roce 2005 (a cel­kem bouch­la 5 640 x což je úcty­hod­né čís­lo), prv­ní nápad nato­čit film o Čachtické paní však vzni­kl již před 1640 ti dny (cca 4,5 roku). Film vzni­kl v kopro­duk­ci spo­leč­nos­tí FILM and MUSIC enter­tai­ment (UK), EUROFILM stu­dio (HU) a Juraj Jakubisko film, jako 16. film J. Jakubiska. Na jeho nato­če­ní se podí­le­lo 1000 lidí, před kame­rou stá­lo 200 z nich, bylo uši­to cel­kem 5000 kos­tý­mů – z toho 82 jen pro Erszebeth Bathory. Na pla­ce se mlu­vi­lo 10 jazy­ky, popsal se 13m vyso­ký stoh papí­ru a vznik­lo 20 ver­zí pro­pa­gač­ních pla­ká­tů. Během natá­če­ní se pro­te­le­fo­no­va­ly úžas­né 3 ooo ooo kč, najez­di­lo se 2 500 000 km a při­tom se zapla­ti­lo 100 pokut.

Ústřední posta­vou fil­mu je Erszebeth (Alžběta)  Bathory zva­ná „krva­vá hra­běn­ka“, kte­rá je v Guinessově kni­ze rekor­dů vede­na jako nej­vět­ší vra­žed­ky­ně všech dob. Legendy vyprá­ví o tom, že na svém hra­dě dlou­ho muči­la a zabí­je­la své pod­da­né a slu­žeb­nic­tvo a že se kou­pa­la v krvi mla­dých panen, aby si zacho­va­la krá­su a mlá­dí. O její vině či nevi­ně se dá jen spe­ku­lo­vat, pro­to­že všech­na docho­va­ná svě­dec­tví jsou nepří­má a byla zpo­chyb­ně­na. O její vině tedy neby­ly docho­vá­ny žád­né ofi­ci­ál­ní písem­né doku­men­ty. Zajímavostí je, že Erszebeth neby­la nikdy sou­ze­na a zemře­la sama uvěz­ně­na na svém hra­dě v Čachticích.

Dlouho oče­ká­va­ný sní­mek Juraje Jakubiska Bathory, je po dlou­hých útra­pách a zádrhe­lech koneč­ně k vidě­ní v kinech. Možná dobyl a uchvá­til někte­rá divác­ká srdéč­ká, u toho mého se to, ale bohu­žel nepo­ved­lo a musím podotknout, že jsem se nese­tka­la s nikým, kdo by byl s výsled­kem Jakubiskovy prá­ce bez­vý­hrad­ně spo­ko­jen. Já osob­ně jsem se na Bathory veli­ce těši­la a o to víc jsem odchá­ze­la z kina roz­ča­ro­va­ná a zkla­ma­ná.
Filmy Juraje Jakubiska býva­jí záru­kou urči­té­ho.. mož­ná až abs­trakt­ní­ho poje­tí a ztvár­ně­ní díla a také vyso­ké úrov­ně a to i díky tomu, že nepod­lé­ha­jí komer­ci. Bathory bohu­žel v obou těch­to smě­rech zkla­ma­la. S tro­chou nad­sáz­ky ji napros­to přes­ně vidím jako někte­rý z mega­fil­mů jed­né naší nejme­no­va­né komerč­ní tele­vi­ze ( upou­táv­ky a rekla­my nás nadchnou a naml­sa­jí, ale po zhléd­nu­tí fil­mu si neod­ne­se­me nijak hlu­bo­ký záži­tek. Ano byl to doce­la dob­rý film, ale potře­bu podí­vat se na něj v brz­ké době zno­vu nemá­me, a že by v nás zane­chal něja­ký dojem? No tak to už vůbec ne. A to by mož­ná film, kte­rý stál 350 000 000kč měl..).
Bathory se ode­hrá­vá ve třech děj­stvích, kte­rá se mís­ty časo­vě pro­lí­na­jí, ale ply­nu­le na sebe nena­va­zu­jí. Všem, kdo ale­spoň troš­ku nezna­jí pověst o Čachtické paní, dopo­ru­ču­ji zjis­tit si o ní něco málo dopře­du, pro­to­že jinak pod­le mého názo­ru nemá­te šan­ci pocho­pit, o kom a čem film vyprá­ví.

Stopáž 144 minut by u jiných fil­mů moh­la být smr­tel­ná, u Bathory však až pře­kva­pi­vě rych­le ute­če a o něja­kém nudě­ní, se oprav­du mlu­vit nedá, pro­to­že je vždy mini­mál­ně na co kou­kat (nád­her­né kuli­sy a krás­né kos­týmy roz­hod­ně sto­jí za pochva­lu), pokud by Vám, ale vizu­ál­ní mlsá­ní nesta­či­lo, jis­té Vás potě­ší vel­mi ori­gi­nál­ní a vtip­né vstu­py dvou mni­chů „náho­dou“ se vysky­tu­jí­cích v Čachticích. Mnich Petr (B. Polívka) a mnich Cyril (Jirka Mádl), jsou totiž veli­ce vyna­lé­za­ví a ori­gi­nál­ní a tak se může­te těšit napří­klad na in- line brus­le a kame­ru alá rok 1600:).

Za herec­ké obsa­ze­ní si Bathory zaslou­ží vel­kou pochva­lu, per­fekt­ní herec­ký výkon napří­klad podá­vá Anna Friel (Erszebeth Bathory) a také Deana Jakubisková (Darvůlie).  Jak už jsem se zmí­ni­la i kos­týmy a kuli­sy jsou nád­her­né, výsled­ný dojem, Vám ale může zka­zit mís­ty vel­mi ama­tér­sky vypa­da­jí­cí zábě­ry celé­ho Čachtického hra­du.

Pokud pat­ří­te do sku­pi­ny tvr­dě zastá­va­jí­cí názor, že Erszebeth Báthory byla kru­tá vra­žed­ky­ně dopo­ru­ču­ji Vám vyzbro­jit se vel­kou dáv­kou trpě­li­vos­ti a tole­ran­ce nebo zvo­lit v kině jiný film, pro­to­že Bathory zob­ra­zu­je Erszebeth jako chu­din­ku a oběť spik­nu­tí. Každopádně mys­lím, že sto­jí za zhléd­nu­tí, pozor,ale na mlad­ší roč­ní­ky roz­hod­ně nedo­po­ru­ču­ji brát do kina dít­ka mlad­ší 15ti let, nejen, že by se moh­la solid­ně nudit, ale také by nej­spíš mno­hé­mu nero­zu­mě­la a urči­tě by se pár nepěk­ným věcem nao­pak nau­či­la...

---