Bohemian Rhapsody (2018)

Bohemian Rhapsody (BR) je jedním z filmů, o nichž se hodně mluví, jsou masově navštěvované v kinech a nevidět je se v některých kruzích považuje za drobné společenské faux pas. Okolo snímku se tak tvoří velká bublina, která způsobuje, že najednou narůsta i počet posluchačů hudby skupiny Queen a diskuse o hudbě i filmu samotném plní klasickou debatu i virtuální sociální sítě. Aspoň tak to tedy na mě trochu působí.

Za sebe musím napsat, že Queen nejsou (respektive nebyli) úplně moje srdcovka, leč - i když mi nerotují v přehravači - tak je uznávám jako kvalitní kapelu, která měla zajímavý náboj. Nejsem tedy v pozici diváka - fanouška, který může oscilovat na škále od adorace sebemenšího filmového pokusu otírajícího se o skupinu až po velmi kritický pohled zpochybňující správnost velikosti knírku pana Mercuryho.

Abych byl ale zcela upřímný, tak ke skupině Queen se mi váže jedná milá vzpomínka. Když jsem byl malý hoch, tak na televizní stanici OK3 (tuším, že to bylo okolo konce roku 1991) dávali film Flash Gordon (jo, to je ten snímek, který svého času zoufale toužil režírovat G. Lucas). Hudební podkres filmu tvořila právě muzika od skupiny Queen a mě to tehdy skvěle bavilo.

Uznejte sami (ukázka níže), i přes zjevnou (a troufám si říci, že i vědomou) béčkovost filmu to bylo velmi příjemné pokoukání.

Nicméně tento příspěvek má být hlavně o filmu BR a ne o malicherném vzpomínání na své dětství...

Film BR má na svědomí režisér Bryan Singer, z jehož filmografie se sluší vypíchnout snímek Obvyklí podezřelí (neviděl jsem), o němž se dost lidí vyjadřuje velmi pochvalně. Pokud vím, tak už samotný vznik scénáře a zvažované obsazení bylo něco, co se nerodilo moc lehce. Do hlavní úlohy (víme koho...) byl zvažován Sacha Baron Cohen (jo, Borat) a příběh měl být o poznání kritičtější a plný nahoty (patrně i nějaké "fullfrontaly"), k čemuž tedy nakonec nedošlo (a na filmu je to trochu znát).

Já tedy nejsem nějaký odborník na kapelu Queen, ale i ze svých kusých informací vím, že s tou pauzou před megakoncertem Live Aid to rozhodně nebylo tak, jak se prezentuje ve filmu BR. Podobných věcí tam určitě bude víc. Chápu, že nějaká autorská licence je důležitá a film nemusí vždy odpovídat do detailu realitě, nicméně jde o to, aby se zásadně neměnila podstata. Zde jsou ale členové skupiny líčeni bezmála jako nějaké Rychlé šípy, jen namísto Mirka Dušína tu je trochu zlobivý kluk, který se ale samozřejmě dokáže napravit (v pravý čas). Občasné náznaky (Taylor objímající více žen najednou) tu problesknou až velice rychle a zůstávají osamoceny. Ve výsledku se tak díváme na idealizovaný obraz skupiny, který nám toho moc nad rámec obecně známých skutečností neřekne a který funguje zejména jako pocta této talentované partě.

To je za mě asi nejzávažnější výtka filmu.

Jinak se na to samozřejmě dívá dost dobře, hudba je fajn, Rami Malek hraje hlavního protagonistu velmi přesvědčivě, a to i včetně gest a posturologie (pokud mohu posoudit), super je také představitel toho kytaristy s trvalou na hlavě (Brian May), u nějž k přesvědčivému dojmu stačí první pohled, podoba je tam fakt úžasná.

I když snímek trvá více než 2 hodiny, tak nemáte pocit, že by měl nějaká nudná místa. Kouká se na to jednoduše velmi dobře, podobně jako v roce 1991 na Flashe Gordona ... :).