Pokud si člověk odmyslí hrůznost příběhu, o kterém Bolero vypráví, tak jde o docela působivý film. Střídá se zde klasické vyprávění se skoro až dokumentárními záběry některých dialogů a se záběry typu „tak se to tenkrát stalo“.
Děj filmu se točí okolo zmizení mladé medičky Mariky (Barbora Seidlová). Její poloobnažená mrtvola je později nalezena ve Vltavě. Vyšetřování její smrti a znásilnění probíhá několik let. Do případu jsou zataženi samí dobře postavení lidé. Synové (a bohužel i dcery) z lepších rodin i jejich rodiče, kteří se snaží vyšetřování mařit zastrašováním policistů, podplácením i manipulací s důkazy.
Ačkoli se film distancuje od skutečné události, která se stala v 70. letech, je z něj cítit, že se snaží vysvětlit, ty skutečnosti, které kdysi ve vyšetřování poněkud vázly. Např. kam se poděla jedna náušnice zavražděné Mariky. Ve filmu se objeví celá řada známých herců. Po diplomatické kariéře se k filmu vrací Martin Stropnický jako vyšetřovatel Hrazdíra, otce jednoho z pachatelů si zahrál Jiří Bartoška, který byl vybaven pohlednou milenkou Janou Štefánkovou.
Roli Artura Aksmana (syna Jiřího Bartošky) vynikajícím způsobem ztvárnil David Kraus. Jeho projev byl opravdu přesvědčivě ohavný viz jeho prohlášení „Trocha znásilnění jí neublíží“. Podobně ohavnou roli měla i Anna Polívková, filmová i skutečná dcera Bolka Polívky. Její výkon mě ale moc neoslovil. Možná je moje vnímání ovlivněné mým názorem na tuto postavu. Daleko zvrhlejší než samotní pachatelé znásilnění mi totiž připadá přihlížející dívka, která své svědectví několik let tají a maří tak vyšetřování.
Foto:BONTONFILM a.s.
