Bourák - Kdyby v něm ubylo několik vražd, pak by to mohla být zábavná podívaná i pro celou rodinu.

Tak jsem se ho dočka­la, toho umaš­tě­ný­ho sela­do­na s mozeč­kem zastyd­lým kde­si v pra­vě­ku, kdy frčel rock and roll a všech­no ame­ric­ké mělo cenu zla­ta. Ano, Bourák se jme­nu­je a musí­te si ho zami­lo­vat stej­ně, jako jeho žena Markéta. Pro mlad­ší roč­ní­ky to je pro­to­typ sta­ří­ka, kte­rý se už dlou­ho nepo­dí­val do občan­ky na své datum naro­ze­ní a pro prak­tic­ký život se jeví jako pří­těž. I tak se ale najdou i obdi­vo­va­tel­ky, jako je Bublina, kte­ré vyu­ží­va­jí tako­vé obsta­rož­ní rari­ty k zába­vě a při­hře­jí se v sála­jí­cí ener­gii roz­tou­že­né­ho podi­ví­na. V hudeb­ním klu­bu kde­si na okra­ji Šlukdorfu, kde to duní sviž­nou a fakt skvě­lou retro muzi­kou, to umí Bourák na par­ke­tu roz­to­čit. Co doká­že odvá­zat Bublinu, to jeho dce­ra Kamila tak doce­la nedo­ce­ní. Má svých sta­ros­tí nad hla­vu. Jednak musí být ve stře­hu, aby jí nena­teklo do poko­je děra­vou stře­chou, jed­nak si musí dávat pozor na své­ho div­ný­ho šéfa Rudyho a nijak per­spek­tiv­ně nevy­pa­dá ani její zná­most s kami­oňá­kem. Prostě to chce něja­ké řeše­ní!

Námět k pří­bě­hu, kte­rý se ode­hrá­vá v ima­gi­nár­ním měs­tě, kde žijí kro­mě doce­la sluš­ných lidí i podi­ví­ni, co pod­ni­ka­jí na hra­ni­ci záko­na, napsa­la Evita Naušová. Zkušený scé­náris­ta Petr Jarchovský napsal scé­nář, kte­rý má sice hla­vu a patu, ale není to žád­ná „bom­ba“. Příběh balan­cu­je na hra­ně čer­né kome­die a naiv­ní­ho pří­bě­hu pro dospí­va­jí­cí mlá­dež s nau­če­ním. Hlavní hrdin­kou je dospí­va­jí­cí dív­ka, kte­rá umí všech­no vyře­šit, dospě­lé posta­vy pak jsou vyve­de­né jak jed­na paro­die za dru­hou, od nemo­hou­cí a ode­vzda­né mat­ky, ama­tér­ské zla­to­kop­ky, podiv­né pod­ni­ka­te­le nebo tupé poli­caj­ty a násil­ní­ky. Zamilovaný kami­oňák moc do tako­vé­ho panop­ti­ka neza­pa­dá, ale posi­lu­je v pří­bě­hu motiv síly lás­ky až za hrob.

Slabý pří­běh a všech­ny posta­vy na fil­mo­vém plát­ně hra­vě pře­hlu­ší skvě­lá kape­la, kte­rá zaujme kaž­dé­ho bez ohle­du na věk i pohla­ví. Hudba Romana Holého, per­fekt­ní Matěj Ruppert a zpě­vač­ky Tereza Černochová, Tonya Graves a Žofie Dařbujánová, napl­ni­ly scé­ny v hudeb­ním klu­bu skvě­lou atmo­sfé­rou.  Možná je to na film málo, ale já jsem se na kaž­dou píseň těši­la a uží­va­la jsem si jí, jako by to byla živá voda. Taky díky ní jsem celý film vza­la na milost a mys­lím si, že ho je potře­ba brát jako milé zpes­t­ře­ní po době koro­na­vi­ro­vé.

Hudební slož­ka fil­mu je také důle­ži­tá pro samot­ný fil­mo­vý pří­běh, pro­to­že pro­po­ju­je osud něko­li­ka postav a dává smy­sl jejich jed­ná­ní. Půvabné je i pro­po­je­ní jmé­na Bourák se sku­teč­ným ame­ric­kým vete­rá­nem, kte­rý bez ohle­du na výrob­ní znač­ku lze ozna­čit slo­vem „bou­rák“.

Režisér a pro­du­cent Ondřej Trojan si udě­lal radost nejen při pří­pra­vě fil­mu, ale jis­tě i při natá­če­ní. Sám si stři­hl malou, ale význam­nou rolič­ku, a pře­de­vším dal pro­stor vynik­nout své­mu bra­t­ro­vi Ivanovi, kte­rý před­ve­dl svo­ji dal­ší herec­kou kre­a­ci. Pečlivě volí pohy­by, od drob­ných detai­lů až po taneč­ní kre­a­ci v klu­bu a v kaž­dé scé­ně, kde vystu­pu­je, str­há­vá na sebe pozor­nost. Nepřehlédnutelná je také hereč­ka Alena Pajtinková v roli Bubliny. Scéna v autě je vtip­ná jako rekla­ma na žvý­ka­cí gumu. Další hereč­kou, kte­rá mě zau­ja­la svým herec­kým výko­nem, je Veronika Marková v roli Kamily. Musí řešit své sou­čas­né pro­blémy a ješ­tě se musí popa­so­vat s nad­sáz­kou, se kte­rou při­chá­zí na scé­nu její otec Bourák, jeho sub­mi­siv­ní žena Markéta nebo zami­lo­va­ný pod­ni­ka­tel Ruda.

Film mě zau­jal skvě­lou hud­bou a zábav­nou herec­kou kre­a­cí Ivana Trojana. Není to nároč­ná podí­va­ná a ani sty­lo­vě pro­pra­co­va­ný film. Kdyby v něm uby­lo něko­lik vražd, pak by to moh­la být zábav­ná podí­va­ná i pro celou rodi­nu.

---

Foto: Total Helpart / Bara Lockefeer

---