Chyť mě, jestli to dokážeš (Catch me, if you can)

Od reži­sé­ra Stevena Spielberga bychom urči­tě neče­ka­li nic jiné­ho, než oprav­du pořád­ný a kva­lit­ně nato­če­ný film. Je tomu tak i v tom­to pří­pa­dě?

Předními posta­va­mi celé­ho fil­mu jsou mla­dič­ký, šest­nác­ti­le­tý Frank Abagnale (Leonardo di Caprio) a agent FBI ve střed­ních letech Carl Hanratty (Tom Hanks).

Frank je poměr­ně šťast­né dítě, s klid­ným a vyrov­na­ným dět­stvím a pev­ným rodin­ným záze­mím. Miluje své­ho otce a mat­ku a ti zase milu­jí jeho. Avšak tato idyl­ka jed­no­ho dne skon­čí, když si Frankova mat­ka najde pří­te­le a s man­že­lem se chce nechat roz­vést. Navíc má rodi­na Abagnaleových vel­ké finanč­ní pro­blémy a žijí takřka ze dne na den, dokon­ce se muse­jí pře­stě­ho­vat do domu s men­ším nájmem. Frank tuto zprá­vu psy­chic­ky neu­ne­se a utí­ká z domu. Aby se něja­kým způ­so­bem uži­vil, vyu­ži­je své­ho dob­ré­ho herec­ké­ho talen­tu a začne se vydá­vat za růz­né úspěš­né lidi (pilot leta­dla, lékař, práv­ník). Takto pro­ni­ká do spo­leč­nos­ti vyš­ší vrst­vy a poměr­ně se mu daří zapad­nout. Později však v sobě najde ješ­tě jinou schop­nost, kte­rá se ovšem, mír­ně řeče­no, vymy­ká záko­nům – doká­že padě­lat šeky. Začíná na oprav­du malých, takřka bez­vý­znam­ných část­kách (aby bylo aspoň na pivo a chle­ba :-)), ale s postu­pem času se v padě­lá­ní zdo­ko­na­lu­je a jeho pomy­sl­né padě­la­tel­ské kon­to narůs­tá, až dosáh­ne obrov­ských roz­mě­rů.

Tehdy se na scé­ně obje­vu­je wor­ko­ho­lic­ký agent FBI, Carl Hanratty a začí­ná hra na koč­ku a na myš. Od toho­to oka­mži­ku se film podo­bá něja­ké laci­né gan­gs­ter­ce s náde­chem fran­couz­ské­ho humo­ru v podo­bě zná­mé­ho fil­mu na pokra­čo­vá­ní Fantomas. Princip je stej­ný – „zku­še­ný“ poli­cis­ta se pacha­te­le sna­ží vše­mož­ně dostih­nout a nalá­kat do pas­ti, ale zlo­či­nec má vždy navrch a jen se mu z povzdá­lí smě­je. A Carl Hanratty je ješ­tě navíc zostu­zen tím, že jeho zlo­dě­jí­ček ani nena­byl plno­le­tos­ti a je z něj padě­la­tel čís­lo jed­na a ješ­tě k tomu vše­mi mast­mi maza­ný.
Ale jak už to tak bývá, kaž­dý jed­nou za své činy, ať už dob­ré či zlé, zapla­tí a tak se Carlovi nako­nec pře­ci jen poda­ří Franka chy­tit a ukon­čit tak jeho padě­la­tel­skou dráhu a poslat ho do věze­ní. Frank a Carl se však spo­lu za tu dobu, co se navzá­jem nahá­ně­li a utí­ka­li, nato­lik sblí­ži­li, že se Carl po šes­ti letech roz­hod­ne pomo­ci Frankovi dostat se ven z věze­ní a začít nový život. To se mu poda­ří a Frank začí­ná spo­lu s Carlem (tro­chu para­dox­ně) pra­co­vat na oddě­le­ní šeko­vých pod­vo­dů a pomá­há všem svě­to­vým ban­kám vyví­jet moder­něj­ší tech­no­lo­gie na výro­bu šeků tak, aby nešly zfal­šo­vat. Za čež pak dostá­vá nema­lou sumu peněz a je tak vlast­ně bohat­ším, než když byl na drá­ze pod­vod­ní­ka.

Tento pří­běh vychá­zí ze sku­teč­né­ho pří­bě­hu, sku­teč­né­ho Franka Abagnaleho, kte­rý se stal v šede­sá­tých letech. Samotný sku­teč­ný Frank se podí­lel na natá­če­ní a dával vel­ké­mu Stevovi rady, co a jak má udě­lat :-)!
A co říci závě­rem? Film je to poměr­ně dob­rý, s dob­rým herec­kým obsa­ze­ním (i když „Kapra“ moc nemu­sím), výbor­ný­mi dobo­vý­mi kuli­sa­mi, kte­rých je ve fil­mu oprav­du požeh­na­ně, skvě­lou muzi­kou na poza­dí, s uvol­ňu­jí­cím náde­chem kri­mi­nál­ní kome­die a je nato­čen pod­le sku­teč­né udá­los­ti, což já osob­ně na fil­mech oce­ňu­ji snad nej­ví­ce ze vše­ho. Ale cel­ko­vě mě ten­to sní­mek moc neza­u­jal a podru­hé bych se na něj už urči­tě nepo­dí­val. Stokrát radě­ji se podí­vám na staré­ho dob­ré­ho Fantomase! Proto tako­vé hod­no­ce­ní, jaké je popsá­no níže.

Hodnocení toho­to fil­mu: 2/5 (pod­prů­měr­né)