Ďáblova dílna - The Counterfeiters

//
//

Jelikož se jed­ná o film s visač­kou „pod­le sku­teč­né­ho pří­bě­hu“, bylo by naiv­ní věřit, že si tvůr­ci neod­pus­tí naba­lit na reál­nou kost­ru pří­bě­hu kilo­gra­my zaži­tých výdo­byt­ků fil­mo­vé zába­vy. Ostatně jak řekl po zhléd­nu­tí sním­ku sám autor auten­tic­ké lite­rár­ní před­lo­hy Adolf Burger: „Je to hra­ný pří­běh, ne doku­ment.“

Čím vlast­ně ten­to sní­mek vzbu­zu­je tako­vou pozor­nost? Už na prv­ní pohled nablýska­ným mot­tem „Největší padě­la­tel­ská ope­ra­ce všech dob“, kte­ré je tak pod­bí­zi­vé, že si jím zkrát­ka tvůr­ci neod­pus­ti­li potisk­nout pro­pa­gač­ní mate­ri­á­ly. „Největší akce?“, říká­te si opráv­ně­ně s nedů­vě­rou: „máme 21. sto­le­tí a já o tako­vé padě­la­tel­ské akci z dru­hé svě­to­vé vůbec nevím?“ Kdyby se zrov­na matu­ro­va­lo, tak ti nebo­žá­ci, co jdou na děje­pis, si můžou rov­nou hodit mašli. Samotná udá­lost se ve fil­mu obje­vu­je vůbec popr­vé, přes­to­že jí autor pro­se­ká­vá ces­tu na svět­lo boží už přes pade­sát let, ale vše zůstá­va­lo po dlou­hou dobu nepo­všim­nu­to.
Šlo o to, že někdy v roce 1942 napadlo pár chla­pí­ků z rei­chu nepáchat už zvěr­stva pou­ze na fron­tách a v kon­cen­t­rá­cích, ale i v oblas­ti pěně­zo­ka­zec­tví. Díky počet­né­mu týmu židov­ských odbor­ní­ků, kte­ří pra­co­va­li pohá­ně­ni návy­ko­vou tou­hou žít, se nacis­tům poda­ři­lo zapla­vit svět 130 mili­o­ny mra­zi­vě doko­na­lých paděl­ků brit­ské lib­ry (čty­ři­krát více než brit­ská zla­tá rezer­va). Trestní rejstřík zrů­dič­ky s ini­ci­á­la­mi A. H., už tak tlus­tý jako Diego Maradona po týd­nu bez lipo­suk­ce, se tím ješ­tě roz­ší­ří o jeden z mála para­gra­fů, kte­ré zatím na vůd­co­vo tri­ko nešly. Fandy do rada­rů za vel­kou lou­ží by moh­lo zají­mat, že na řadě byl též jejich dolar (teh­dy sil­něj­ší než ten dneš­ní chudák), ale už se to nestih­lo. O tom, že by chtěl někdo padě­lat samo­stat­nou nezá­vis­lou slo­ven­skou koru­nu či indonéskou rupii jsem však zmín­ku nena­šel.

Celá ope­ra­ce měla dohru po skon­če­ní vál­ky, kdy nejen že věz­ni pře­ži­li (pokud se teď na mě zlo­bí­te, že jsem vám vyzra­dil konec fil­mu, tak vás uklid­ním: nepře­ži­li všich­ni), ale o jejich čin­nos­ti za vál­ky se kulant­ně řeče­no mlži­lo. Ale to už si radě­ji pře­čtě­te kni­hu, kte­rá se pře­ce jen více drží fak­tů. Film je tu od toho, aby jste si nepři­pa­da­li jako při hodi­nách jader­né fyzi­ky. Pokud jste někdy str­ka­li oko pří­liš blíz­ko k rou­ře zapnu­té­ho vysa­va­če, tak si teď dove­de­te před­sta­vit, jak vás film doká­že vtáh­nout. A pokud nemá­te srd­ce z kame­ne, při­prav­te si při někte­rých scé­nách kapes­níč­ky do poho­to­vost­ní polo­hy a po zby­tek sto­pá­že poly­kej­te bez­moc­ný vztek. A nebo lépe: vztek a pop­corn a zapí­jej­te kolou.

Jelikož je to hlav­ní hrdi­na, tak vás na něj nemu­sím ani nějak extra upo­zor­ňo­vat, zřej­mě si ho všim­ne­te. Jedná se o Karla Markovicse, kte­rý se pro tuhle roli pros­tě naro­dil. Podobně jako Vlastimil Bedrna pro dabo­vá­ní Homera Simpsona. Inu, pomy­sl­ný klo­bouk dolů. Ještě si pro­ber­me tra­dič­ní exis­ten­ci­ál­ní dile­ma­ta fil­mo­vých postav. Vězni z tzv. zla­té cely to nema­jí, co se týče svě­do­mí, vůbec pojiš­tě­né. Nejen, že se pár kro­ků od nich ode­hrá­vá nej­vět­ší běs v ději­nách lid­stva s názvem holo­caust, ale navíc tak tro­chu pomá­ha­jí Němcům ve vede­ní vál­ky. Inu emo­ci­o­nál­ní­ho filo­zo­fo­vá­ní a něja­ké té roz­míš­ky se jis­tě dočká­me.
//
//

Film si s pře­hle­dem zaslou­ží čty­ři hvěz­dič­ky. Možná i pět. Je to asi, jako když potká­te Báru Špotákovou a řek­ne­te jí: „Báro, ty dra­či­ce, tos ten oštěp mrsk­la pěk­ně dale­ko, dokon­ce čes­kej rekord! Ale to víš, ten svě­to­vej to neu­trh­lo.“

Naše hod­no­ce­ní: 

0

Film je nato­čen pod­le vzpo­mí­nek Adolfa Burgera, kte­rý byl jed­ním z věz­ňů nasa­ze­ných na taj­ný pro­gram a sho­dou vel­kých náhod se mu poda­ři­lo pře­žít. Jeho kni­ha ĎÁBLOVA DÍLNA nyní při­chá­zí ve fil­mo­vé podo­bě do kin. (ofi­ci­ál­ní text dis­tri­bu­to­ra) 

Hodnocení uži­va­te­lů:
Vyberte hod­no­ce­ní

1 z 10

2 z 10

3 z 10

4 z 10

5 z 10

6 z 10

7 z 10

8 z 10

9 z 10

10 z 10

Průměr: 10 (1x hod­no­ce­no)

24. 6. 2008 Slávek Anlauf

Přidat komen­tář

Vložil Ivo Petržílek, 20. Srpen 2007 - 23:00

---