Děsivé dědictví (2018)

Film, kte­rý už v živo­tě nechci vidět!!

Hereditary zís­kal nad­měr­ný hype podob­ně jako Quiet Place, ovšem s roz­dí­lem, že Hereditary je milo­ván a vzná­šen do nebes kri­ti­ky, ale nená­vi­děn běž­ný­mi divá­ky. Kdežto Quiet Place sklí­zí nad­še­ní na obou stra­nách.

Hereditary je hod­ně divác­ky nevděč­né a dá se zařa­dit do podob­né sor­ty fil­mů jako the Witch a Mother, kde opět nechy­bí poin­ta, kte­rá vět­ši­nu divá­ků naštve a vyvo­lá vel­ké boom.

Film má něco přes dvě hodi­ny a je vyprá­věn vel­mi poma­lým tem­pem, tedy netr­pě­li­ví divá­ci budou mož­ná zívat nudou, ale pokud se Vám poda­ří vžít do fil­mu a vtáh­ne Vás atmo­sfé­ra dosta­ne­te nevšed­ní záži­tek, ze kte­ré­ho Vám bude hod­ně úzko až nepří­jem­ně.

Film je kre­a­tiv­ně nato­če­ný, úhly kame­ry jsou na debut až úchvat­né a Wan by se s jis­to­tou poklo­nil, ale pře­de­vším je to herec­ký kon­cert Toni Collette, kte­rá před­vá­dí jeden z nejim­po­zant­něj­ších žen­ských herec­kých výko­nů, kte­ré jsem kdy měl mož­nost vidět a pokud nedo­sta­ne nomi­na­ci na Oscara, tak se budu vel­mi divit. Chvála pat­ří i Milly Shapiro, kte­rá vyhrá­vá cenu za nej­o­š­k­li­věj­ší hol­čič­ku, kte­rou jsem kdy viděl a bacha jde z ní mráz v zádech!

Hereditary vytvá­ří nový směr horo­ru a má hod­ně blíz­ko k Exorcistovi či Shining. Rozhodně neče­kej­te žád­né Jump Scares, neob­je­vu­je se zde ani Gore, spíš oče­ká­vaj­te zne­po­ko­ji­vé, psy­cho­lo­gic­ké, emo­ci­o­nál­ní horo­ro­vé Drámo, kte­ré má však jed­no z nej­in­ten­ziv­něj­ších horo­ro­vých finá­le, kte­ré jsem viděl za hod­ně dlou­hou dobu. Pár scén ve fil­mu je hod­ně nepří­jem­ných až Hard to Watch a roz­hod­ně mi utkví v pamě­tí del­ší dobu ( ško­la, attic, auto).

Po odcho­du z kina jsem poci­ťo­val úzkost, nepří­jem­né poci­ty a ty dvě málem bou­rač­ky ces­tou domů na nála­dě moc nepři­da­li. 85%

---

---