Do posledního dechu - 60 %

Odvaha a pořád­ná dáv­ka zku­še­nos­tí nechy­bí hlav­ním hrdi­nům fil­mu, kte­rý při­po­mí­ná sku­teč­nou udá­lost z roku 1952. Pro něko­ho to je už doba „pra­vě­ku“, ale sku­teč­ní hrdi­no­vé se rodí v kaž­dé době a nemu­sí své hrdin­ství doka­zo­vat při něja­ké bojo­vé akci. V úno­ru uve­de­né­ho roku došlo neda­le­ko sta­ni­ce pobřež­ní strá­že Chathamu ke dvě­ma tra­gic­kým udá­los­tem. Dva rop­né tan­ke­ry se na roz­bou­ře­ném moři a za sně­ho­vé váni­ce roz­lo­mi­ly a jejich posád­ky zůsta­ly na palu­bách. O záchra­ně tro­sek a posád­ky tan­ke­ru SS Pendleton se poku­si­la čtyř­člen­ná posád­ka člu­nu pobřež­ní strá­že pod vele­ním kapi­tá­na Bernieho Webbera. Drsná plav­ba malé­ho pla­vi­dla byla stej­ně nebez­peč­ná jako plav­ba tro­sek tan­ke­ru se zbyt­kem posád­ky, kte­rá důvě­řo­va­la v roz­hod­nost a zna­los­ti jedi­né­ho člo­vě­ka. Tím byl zástup­ce hlav­ní­ho stroj­ní­ka, Ray Sybert. Bez něj by námoř­ní­ci zvo­li­li na prv­ní pohled snad­ný způ­sob záchra­ny. Ale pro pře­ko­ná­ní roz­bou­ře­né­ho moře a nepří­z­ni­vé­ho poča­sí si muse­li všich­ni sáh­nout na samý pokraj svých sil.

Jestliže za svou záchran­nou akci v roce 1952 dosta­li čle­no­vé pobřež­ní strá­že vyzna­me­ná­ní a sta­li se pří­kla­dem zce­la oje­di­ně­lé úspěš­né akce, pak si zaslou­ží i fil­mo­vé zpra­co­vá­ní. Autoři scé­ná­ře jsou hned tři. Paul Tamasy a Eric Johnson mají za sebou hod­ně fil­mo­vých i tele­viz­ních děl a na akč­ním dra­ma­tu Fighter spo­lu­pra­co­va­li už se Scottem Silverem. Spolupráce se jim nej­spíš zalí­bi­la, a tak se pus­ti­li do zachy­ce­ní dra­ma­tic­ké­ho boje člo­vě­ka s pří­rod­ní­mi živly. Natáčení fil­mu v sou­čas­né době umož­ňu­je vyspě­lá tech­ni­ka a počí­ta­če. Příběh musel co nej­ví­ce odpo­ví­dat sku­teč­nos­ti, pro­to­že někte­ří akté­ři ješ­tě žijí. Přesto se poda­ři­lo napsat pří­běh i s milost­nou lin­kou, do kte­ré je lehce zamo­tán kapi­tán Bernie Webber. V civi­lu půso­bí jako nesmě­lý a uza­vře­ný člo­věk, ale na moři je roz­hod­ný a odva­ha mu roz­hod­ně nechy­bí. Je to sku­teč­ný hrdi­na všed­ní­ho dne, kte­rý na prv­ní pohled žád­né­ho fil­mo­vé­ho hrdi­nu ničím nepři­po­mí­ná. Další sku­pi­nu odváž­ných mužů tvo­ří posád­ka člu­nu pobřež­ní hlíd­ky a posád­ka tan­ke­ru. Také tady se do popře­dí dostá­vá Ray Sybert bez ohle­du na to, jakou funk­ci na lodi zastá­vá. Skupina ho začne respek­to­vat, pro­to­že je pře­svěd­čí, že je dob­ré udě­lat něco rozum­né­ho pro svou záchra­nu, než čekat pasiv­ně na svou smrt. Jeho vedou­cí posta­ve­ní se pak pro­po­jí se soli­dár­nos­tí a spo­lu­pra­cí všech čle­nů posád­ky. Vedle lidí, kte­ří jsou na roz­bou­ře­ném moři a boju­jí o život, jsou dal­ší posta­vy čeka­jí­cí na pobře­ží v oba­vách a nejis­to­tě, pro­to­že mají z moře respekt, zna­jí jeho sílu a uvě­do­mu­jí si nebez­pe­čí. Závěrečná scé­na v pří­sta­vu a násle­du­jí­cí his­to­ric­ké dopl­ně­ní úda­jů o osu­dech hlav­ních hrdi­nů je nej­lep­ší teč­kou.

Režisér fil­mu Craig Gillespie se sna­žil co nej­ví­ce zacho­vat dobo­vou atmo­sfé­ru, a to nejen uži­tím dobo­vé tech­ni­ky a věr­né kopie vnitř­ky stro­jov­ny rop­né­ho tan­ke­ru, ale také ve způ­so­bu cho­vá­ní ve vzta­zích mužů a žen, kte­ří žili v pade­sá­tých letech v měs­teč­kách na pobře­ží. Drsné pod­mín­ky živo­ta na západ­ním pobře­ží se svým způ­so­bem odrá­že­jí i ve stro­hos­ti a málo­mluv­nos­ti hrdi­nů pří­bě­hu. Hodně scén bylo natá­če­no v ate­li­é­rech býva­lých lodě­nic Fore River v Quincy, ale díky stři­hu a neu­stá­lé­mu vod­né­mu pří­va­lu jsou nato­če­né scé­ny na tan­ke­ru doce­la věro­hod­né. Natáčení plav­by malé­ho záchran­né­ho člu­nu při pře­ko­ná­vá­ní vln dalo tvůr­cům fil­mu pěk­ně zabrat. Je jas­né, že bez tri­ků by se film nemohl nato­čit. Ale ačko­liv tech­nic­ké pro­ve­de­ní nepat­ří k těm zda­ři­lým, zůstá­vá cel­ko­vý dojem na únos­né míře. Je to film, kte­rý má při­po­me­nout sku­teč­nou udá­lost a odva­hu lidí při vyko­ná­vá­ní své pro­fe­se. To se v tom­to pří­pa­dě poda­ři­lo. Bez ohle­du na herec­ké výko­ny, kte­ré se drží v prů­mě­ru, je fil­mo­vý pří­běh půso­bi­vý.

V roli Bernieho Webbera se s pla­chou tvá­ří před­sta­vu­je Chris Pine. Nevím, zda se sna­žil při­blí­žit co nej­ví­ce své sku­teč­né před­lo­ze, nebo to byla jeho sty­li­za­ce. Každopádně by mu pomoh­lo, kdy­by vyu­žil vět­ší výra­zo­vý rejstřík. To Casey Affleck  půso­bil v roli stroj­ní­ka Raya Syberta živě a výraz­ně­ji. Jako panen­ka z jiné­ho svě­ta mi při­šla Holly Grainger v roli zami­lo­va­né Miriam. Do drs­né­ho pobřež­ní­ho svě­ta mi nepa­so­va­la její neu­stá­le nači­ně­ná posta­va s nama­lo­va­nou pusin­kou sešpu­le­nou do srdíč­ka. Tahle posta­va sice s pří­bě­hem sou­vi­sí a nazna­ču­je, jak obtíž­né bylo posta­ve­ní man­žel­ky čle­na pobřež­ní strá­že, stej­ně jako rybá­ře a námoř­ní­ka. Holly Grainger však půso­bí po dlou­hou dobu jako nači­ně­ná sle­čin­ka a její pro­mě­na v chá­pa­jí­cí a obdi­vu­jí­cí man­žel­ku zůsta­la ukry­tá hlu­bo­ko pod náno­sem líči­del a rtěn­ky.

Film je přes urči­té tech­nic­ké nedo­ko­na­los­ti zají­ma­vou podí­va­nou a při­po­mín­kou, že hrdi­na se neu­krý­vá jen v pohád­kách nebo někde ve váleč­né zóně.

---

---