Godzilla – První představení „MonsterVerse“

Je tomu už více než šede­sát let, co při­šla do kin prv­ní pří­še­ra ato­mo­vé­ho věku. K tomu­to vel­ké­mu výro­čí nato­či­li Američané dal­ší oslav­ný film s tou­to japon­skou iko­nou.

Bohužel celé­mu fil­mu ško­dí to, že jej točil reži­sér, kte­rý nezvlá­dá herec­kou akci. Gareth Edwards nato­čil před tím­to fil­mem pou­ze dva vel­ko­fil­my (Zakázaná zóna a Factory Farmed). Jediné, co na tom­to fil­mu lze vzít za rela­tiv­ně dob­ré, jsou tri­ky. Ale v porov­ná­ní s Pacific Rim, kte­rý nato­čil Guillermo del Toro, je to bohu­žel hor­ší. CGI pro­gra­má­to­ři vza­li pro­gra­mo­va­cí vzor­ce z Pacific Rim fil­mu a při­způ­so­bi­li je Godzille a jejím pro­tiv­ní­kům. Film také trpí stej­ný­mi tri­ko­vý­mi nedu­hy, jako film o vel­kých pře­rost­lých dino­sau­rech.

Trikové sek­ven­ce jsou vět­ši­nou s deš­těm a v noci, jako kdy­by se pro­gra­má­to­rům nechtě­lo zob­ra­zo­vat jejich výtvo­ry na plném svět­le. Jinak by bylo vidět, že počí­ta­če na nád­her­ný tok svět­la ve vel­kém obra­zu nesta­čí a byly by patr­něj­ší chy­by.

Ohledně herec­kých před­sta­vi­te­lů. Nebudu ani moc roz­pitvá­vat jejich herec­ké umě­ní. Hereckých výko­nů si uži­je­me pou­ze na začát­ku fil­mu, kdy se odvy­prá­ví prvot­ní pří­běh o havá­rii ato­mo­vé elek­trár­ny, kte­rá se ode­hrá­la už před 15 lety. Bryan Cranston a fran­couz­ská hereč­ka Juliette Binoche dají této čás­ti sku­teč­né­ho herec­tví.

V  pří­tom­nos­ti ode­hra­ném pří­bě­hu si Aaron Taylor-Johnson a Elizabeth Olsen v kli­du hra­jí na her­ce. Jestli to náho­dou není jenom chy­ba reži­sé­ra, kte­rý neu­mí své her­ce instru­o­vat, aby se nekou­ka­li na nebez­peč­nou Godzillu jako tyg­ra za tlus­tou zdí, kte­rý jim nemů­že ublí­žit.

Kdyby mne ohro­žo­va­la pře­rost­lá ješ­těr­ka, tak bych se asi oto­čil a běžel, co mi nohy sta­čí. Prostě v tom­to fil­mu se žád­ný herec pořád­ně nebál o svůj život a neřval stra­chy. Ken, Barbie a ostat­ní při­hlí­že­jí­cí jen lehce odhopsa­jí od „malé­ho dráč­ka“.

Docela mne mrze­lo, že pořád­ná bit­ka mezi dino­sau­ry byla až na kon­ci fil­mu. Film byl pře­de­vším plný ame­ric­kých klišé o záchra­ně rodi­ny, vojá­ků a sebe­obě­to­vá­ní. Mezi lid­mi občas pře­běh­ne pří­šer­ka, kte­rá zni­čí pár mos­tů a budov. Jen jsem čekal, kdy si začnou ješ­těr­ky dávat po hubě.

Co tak najít na tom­to fil­mu něco klad­né­ho? Asi design Godzilly, kte­rý odka­zu­je na veš­ke­ré japon­ské fil­my nato­če­né během posled­ních šede­sá­ti let. V tom­to smys­lu je mož­né tvůr­ce pochvá­lit. Nepokoušeli o žád­né nové nápa­dy a necha­li cha­rak­te­ris­tic­ké vlast­nos­ti straš­né­ho dino­sau­ra. Na desig­nu nic nové­ho nevy­mýš­le­li a dokon­ce zane­cha­li i část pohy­bu dle svých his­to­ric­kých vzo­rů. Pracovali s úctou k his­to­rii a tra­dič­ním před­po­kla­dům. To se nedá říci o Rolandu Emmerichovi a jeho Godzille z roku 1998, kte­rá byla rych­lá jako koli­b­řík.

V IMAXu jsem se i nudil, ale hlav­ně mi zača­lo vadit 3D, kte­ré bylo nevý­raz­né. Tvůrci dostá­va­jí i vel­kou výtku za kva­li­tu zpra­co­vá­ní obra­zu, kte­rý lze oče­ká­vat od nej­lep­ší­ho for­má­tu. V porov­ná­ní s novým Star Trekem (vybra­né scé­ny) a Gravitací, byl celý film rozostřen. Určitě to neby­lo jenom oči­ma, ale pou­ži­tá digi­tál­ní tech­no­lo­gie „zde­gra­do­va­la“ celý obraz. Sice se pro­du­cen­ti chvás­ta­jí, že je IMAX pro ten­to film vhod­ný, ale já s tím napros­to nesou­hla­sím. Stejnou kva­li­tu vysí­la­jí i nor­mál­ní mul­ti­ki­na. Na men­ším plát­ně totiž nebu­de obraz tolik rozostře­ný a neva­dí, že divák nevi­dí kaž­dý drob­ný detail.

Proč jít na ten­to film do kina? Já bych to asi moc nedo­po­ru­čil. Není to ani lid­ský pří­běh, kte­rý by stál za pozo­ro­vá­ní. Není to ani pořád­ná dino­sau­ří bit­ka, kde bychom sle­do­va­li, jak si Godzilla a její pro­tiv­ní­ci dáva­jí do zubů. A ani to není film let­ní sezó­ny, kde by se lidi chtě­li odre­a­go­vat u fil­mu a hez­kých obráz­ků. Proto tomu dávám tak málo pro­cent.

---

---

Photo © Warner Bros.

---