Hodiny jsou velmi zvláštní příběh, který nemusí oslovit zrovna každého diváka. Rozhodně nečekejte žádnou dějově nabitou podívanou. Valná většina toho, co se v Hodinách stane, se odehraje v jediném dni.
Děj filmu se paralelně odehrává ve třech časových rovinách. Hlavní hrdinkou je vždy jedna žena, která řeší určitý životní problém. Na první pohled se zdají být tyto problémy dost odlišné, protože každá žena se nachází v jiné situaci, ale jedno mají společné. Jejich nositelkám pěkně komplikují život a nutí je přemýšlet, zda ten jejich život vůbec má smysl.
I přes prolínání tří dějů mi film připadal docela přehledný. V každé paralele se člověk setkává s nešťastnou ženou, s úvahami o sebevraždě nebo dokonce s dokonanou sebevraždou a s určitým náznakem homosexuality. Jak už jsem řekla, není to film pro každého. Je možné, že víc zaujme ženy, že pro něj budou mít víc porozumění. Ale třeba ani nezáleží na tom, jestli jste kluk nebo holka. Chcete-li tento film vidět, doporučuji si vybrat období, kdy máte sami dumavou náladu. Určitě pak z něj budete mít lepší pocit. A pokud náhodou do kina přijdete rozjuchaní, tak tenhle film vás určitě (?) usadí a dumat donutí.
Pokud bych měla vyzdvihnout nějakou zajímavou scénu, tak bych vybrala třeba hned jednu z úvodních. Virginia Woolfová (Nicole Kidman) stojí v potoce a za chvíli už tam nestojí, ale jen se vznáší v proudu vody, z nohy jí padá bota… Tak tady mě docela zamrazilo.
Photo © 2002 Paramount Pictures
