Jaroslav Dušek

Jeden z nej­ta­len­to­va­něj­ších her­ců své gene­ra­ce je doma jak před fil­mo­vý­mi kame­ra­mi, tak na diva­del­ních prk­nech. Jeho dlou­ho­do­bým pro­jek­tem je diva­dlo Vizita, zalo­že­né spo­leč­ně s Janem Bornou v roce 1981, kte­ré při­ná­ší oje­di­ně­lý prvek herec­ké impro­vi­za­ce a kre­a­ti­vi­ty na jeviš­ti. Učí na FAMU, pří­le­ži­tost­ně před­ná­ší na JAMU a DAMU. Divákům se do pamě­ti nej­vý­raz­ně­ji zapsal ve sním­cích Jana Hřebejka (Pelíšky, Musíme si pomá­hat, Pupendo), dále také ve fil­mech Kouř nebo Želary – dru­hý z nich byl nomi­no­ván na Oscara. V letech 2000–2002 mode­ro­val slav­nost­ní cere­mo­ni­ál výroč­ních fil­mo­vých cen Český lev. V Pustině si zahrál nejed­no­znač­nou roli Karla Sikory.

Vaše posta­va zaží­vá během pří­bě­hu sil­né emo­ci­o­nál­ní momen­ty. Bylo těž­ké se na ně při­pra­vit?

Nebylo to těž­ké, pro­to­že mne to vel­mi bavi­lo. Navíc jsem poci­ťo­val, že té záhad­né posta­vě doce­la rozu­mím.

Pustina se zásad­ním způ­so­bem dotý­ká urči­tých spo­le­čen­ských otá­zek v rám­ci ves­nic­ké komu­ni­ty, je mož­né je apli­ko­vat i v reál­ném živo­tě?

Ono je cel­kem nesnad­né defi­no­vat reál­ný život. Myslím, že může­te coko­li apli­ko­vat kde­ko­li, pokud máte dojem, že to tak má být.

Do jaké míry ovliv­ňu­je pro­stře­dí, v němž se mini­sé­rie ode­hrá­vá, koná­ní postav?

 Ovlivňuje se vše navzá­jem tam i zpět. Je to ta tajem­ná neko­neč­ná zpět­no­va­zeb­ná smyč­ka.

 V čem je pod­le vás Pustina odliš­ná od ostat­ních tuzem­ských seri­á­lů?

Nevím, vůbec žád­né seri­á­ly nesle­du­ji.

 Kam bys­te zařa­dil Pustinu ve své fil­mo­gra­fii?

Nemám ve své fil­mo­gra­fii žád­ný sys­te­ma­tic­ký pře­hled, tak­že bych Pustinu zařa­dil zatím na konec. Nic dal­ší­ho jsem neto­čil. Myšleno v line­ár­ním čase.

Byla spo­lu­prá­ce s HBO Europe odliš­ná od vašich dosa­vad­ních herec­kých zku­še­nos­tí?

Byla lad­ná, pří­jem­ná a vese­lá.

 Jakým způ­so­bem jste se při­pra­vo­val na tuto roli?

Pečlivě jsem četl scé­nář.

V Pustině hra­je­te roli, na kte­rou u vás není divák pří­liš zvyk­lý. Popište nám, jak se vám hrá­lo ve zce­la odliš­né herec­ké polo­ze, než do kte­ré jste obvykle obsa­zo­ván?

Hrálo se mi to vět­ši­nou samo. Samozřejmě s pří­nos­ný­mi korek­ce­mi Ivana Zachariáše a Alice Nellis. Byla to radost.

---