(zatím nehodnoceno)
Loading...DAVID LAŇKA (scénář, režie, producent)
Jak byste představil Jednu noc?
Nejspíš jako film, ve kterém poznáte sami sebe nebo někoho ze svého blízkého okolí. Příběh filmu se sice nebojí jít do určitých extrémů, kterých jsme v běžném životě ušetřeni, ale vypráví hlavně o jedné neskutečně silné lásce, která toho už hodně vydržela, a ještě jí pár překážek čeká.
To zní jako romantická komedie…
No, vždyť on taky sex, péče o malé dítě, občas nějaká ta hádka a po ní následující usmiřování, patří ke každému normálnímu romantickému vztahu (smích).
Myslíte tzv. sex na prodej, kterým se film zaobírá?
No, tak ten by zrovna do zdravého vztahu patřit neměl. Ale mě na Jedné noci zajímalo právě to, jakým způsobem může to, čemu říkám rozprodávání partnerské intimity na platformách livechatů nebo OnlyFans, ovlivnit nejen aktuální, ale i budoucí vztahy. Za posledních třicet let jsme si zvykli na nahotu kolem nás, na to, že se stalo „normálním“ obchodovat s vlastním tělem. Pár mravokárců sice řekne, že to není zdravé, ale už je nikdo neposlouchá. Zvykli jsme si to odbýt tím, ať si každý dělá, co chce, ale je třeba si říct, že právě ta naše liberálnost bude jednou příčinou toho, že ze vztahů zmizí právě ono kouzlo intimity. To, co dřív patřilo jen těm dvěma, je najednou běžně dostupné pro každého. A já netvrdím, že je nutné nechat si panictví/panenství na svatební noc, ale taky si nemyslím, že je v pořádku tvrdit, že hledám partnera na celý život, a přitom každý druhý den spát s někým jiným, což není u mladé generace nic neobvyklého.
Musel jste si na těch livechatech dělat nějaký průzkum?
Tak samozřejmě, když o něčem chcete točit film, musíte vědět, jak to tam funguje, jak se tam kdo chová, co po tom druhém chce. Jsou chaty, které nijak nevybočují z toho, co si asi umíte představit, ale pak jsou taky chaty, kde se nestačíte divit, co všechno se tam nabízí, a co všechno se po dívkách nebo párech chce. Je to něco jako sledovat Teletubbies – po pár minutách zjistíte, že na to koukáte s otevřenou pusou a nevěříte vlastním očím. Jediné, co bylo opravdu těžké, tak rozmluvit ty, kteří na podobných platformách ukazují nejintimnější zákoutí svého těla. Moc se jim do toho nechtělo, taky proto, že je to provozovateli těch domén zakázané, a když těm dívkám řeknete, že jste filmový režisér, mají vás paradoxně za většího úchyla, než kdybyste po nich chtěl nějaké zvrhlé praktiky.
A co jste se nakonec dozvěděl?
Pár detailů jsem nakonec použil i do filmu. Nikoliv těch intimních, ale těch vztahových. Jedna opravdu vyhrocená partnerská situace se zakládá na osobních zkušenostech jedné dívky, která mi mimochodem řekla, že kdysi bylo jejím snem, že se vdá a bude mít spokojený vztah, ale už si nemyslí, že by někdy dokázala nějakému muži věřit, když od svých partnerek za ní denně utíkají stovky chlapů. A ona je všechny na tom onlinu odbaví a vyposlechne si ty stovky neustále dokola stejných pololží, jak jim žena nerozumí, nedává, co by chtěli a tak si jsou ulevit na livechat.
Což je možná lepší, než kdyby šli do nočního klubu, ne?
Jak se to vezme. Návštěvníci takových chatů si denně naklikají několik žen. Pozdraví, vysypou na ně, co chtějí ukázat, jaké praktiky chtějí vidět, a když dokončí svůj „handjob“, ani se nerozloučí a odkliknou se. Je to takový sexuální fastfood. Ukojení pudu, žádné emoce, žádný vztah, žádné pouto. A já neříkám, že s dívkou v nevěstinci máte pouto, ale přece jen je tam nějaký základní osobní mezilidský kontakt, je před vámi živý člověk a když dokončíte, proč jste tam přišli, nezmizíte na lusknutí prstu. Musíte se obléknout, rozloučit, a pak teprve odejít. Chci tím říct, že tam je stále něco osobního. Ano, pořád je to čistě obchodní vztah, byť intimního charakteru, ale není to jak sexuální pásová výroba. A právě ta je pro vnímání vztahů nebezpečná. Posouvá sex do něčeho, co je běžně dostupné, co není výjimečné, a když si nevážíte intimna, které mezi vámi a tím druhým je, nevážíte si ani jeho…
Proč jste si vybral právě tohle téma?
Protože je rozšířenější, než by se mohlo zdát a moc se o něm nemluví. No a mě zajímalo se ho dotknout prostřednictvím vztahu Adama a Elišky. Nesoudit je. Ale aby si divák skrze ně na některé otázky odpověděl sám. Nebo aby na ně odpovědi alespoň chvíli hledal.
Bylo těžké vybrat představitele hlavních rolí?
O Adamovi Ernestovi jsem měl jasno, protože už jsem s ním točil seriály Hvězdy nad hlavou a Bodyguardi, ale na Elišku jsem musel udělat kamerovky. A musím říct, že hned jak se objevila Vanda Chaloupková, věděl jsem, že ona je Eliška. A když jsem je pak dal dohromady s Adamem, vznikla mezi nimi taková herecká chemie, že nebylo co řešit. Těma dvěma to spolu hraje fantasticky.
Nenarazil jste s tím, že ve filmu je docela dost odvážných scén?
Narazil. Nevěřili byste, kolik oslovených hereček se rozhodlo ani nepřijít na kamerovky, protože se nechtěly v té roli odhalit. A to mi rozhodně nešlo o to voyeuristicky snímat jejich nahé tělo, ale prostě jen nebojovat o každý odhalený centimetr, zvlášť když vyprávíme o tom, o čem film je. Ale zároveň to nekritizuji. Ve filmu je jedna scéna, při které na place byla porno dublérka, a je mi jasné, že diváci si budou myslet, že to je detail na hereččino lůno a že by se právě tenhle záběr mohl na internetu objevovat pod jejich jménem.
Jaké to bylo mít na place pornoprofesionály? Protože vy jste tam měli i muže, je to tak?
Ano, je to tak. A kdo by si myslel, že na tyhle záběry se najednou na place objevil i poslední člen štábu, pletl by se. Všem bylo tak nějak žinantní to natáčet. A ta žinantnost došla tak daleko, že dva záběry s pornoherci jsem natáčel já na svůj mobil. Jen ve dvou. Nahazoval jsem pornoherci to, co ve filmu říká Vanda, samé sexuálně laděné věci, a přitom jsem klečel na úrovni jeho rozkroku a točil jeho penis. To fakt není něco, kvůli čemu se rozhodnete natáčet filmy (smích).
Váš nový film se odehrává v průběhu jedné noci. Vy máte tyhle příběhy sevřené krátkým časem rád, co?
Mám. Baví mě sáhnout do cizího života, vytáhnout odtamtud nějaký úsek a sledovat ho. A já skutečně rád sleduji. Nechci moc manipulovat divákem. Chci, aby ty postavy poznal, našel pro ně pochopení a pak se sám sebe zeptal, jak by se zachoval v jejich situaci on. Takže film Poslouchej se odehrával v průběhu dvou dnů, film Spolu v průběhu pár týdnů, Jedna noc během jedné noci a chystaný film Útěk se taky odehrává během tří dnů.
Proč se postavy ve vašich filmech často jmenují jako herci, kteří je hrají?
Protože když už si na některého herce myslím při psaní scénáře, jsem líný vymýšlet mu jiné jméno. Opravdu v tom není nic jiného než lenost, a to jsem přitom na jména „úchyl“. Baví mě pozorovat, jak se nositelé jednotlivých jmen chovají, jak reagují. Takže někdy jsem pak při pojmenovávání postav tvrdohlavej, zvlášť když třeba producenti chtějí, abych nějakou postavu přejmenoval (smích).
V čem je Jedna noc oproti vašim předchozím filmům jiná?
Je otevřenější. Syrovější. Ale přitom je to opravdu love story jako řemen. Taky proto má film podtitul A co byste pro lásku udělali vy?
Na co byste diváky na Jednu noc nalákal do kina?
Kdybych citoval Vesničku mou střediskovou, tak ten film je trochu cestopisný a taky trochu (dost) erotický. Diváky čekají skvělé herecké výkony, dokonalá kamera Vaška Tlapáka, skvělý songy Dana Šubrta a Adama Ernesta, který je zpívá a napsal k nim texty, no ale hlavně jde o tu lásku, po které všichni tak strašně toužíme, a která je ve své přirozenosti a nezáludné čistotě čím dál tím víc nedostatkovým zbožím.
Nejnovější komentáře