Její tělo – Recenze – 60 %

České dra­ma Její tělo vyprá­ví pří­běh Andrey Absolonové, kte­rá byla v 90. letech úspěš­nou spor­tov­ky­ní a něko­li­ka­ná­sob­nou mis­try­ní repub­li­ky ve sko­ku do vody, až do neho­dy při tré­no­vá­ní na olym­pij­ské hry v roce 1996, kdy muse­la po zra­ně­ní páte­ře pově­sit kari­é­ru pro­fe­si­o­nál­ní sko­kan­ky na hře­bík. Do nové­ho tisí­ci­le­tí pak vstou­pi­la pod pseu­do­ny­mem Lea De Mae jako por­no­he­reč­ka se str­mě ros­tou­cí popu­la­ri­tou, během něko­li­ka let účin­ko­va­la ve více než 150 por­no­fil­mech a sta­la se z ní hvězda. Film o ní nato­či­la coby svůj celo­ve­čer­ní hra­ný debut doku­men­ta­rist­ka Natálie Císařovská, kte­rá na tvor­bě jeho scé­ná­ře spo­lu­pra­co­va­la s tak­též celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí sce­nárist­kou Anetou Honzkovou.

Photo © Bontonfilm

 

Snímek Její tělo sice není doku­men­tem, ale jako doku­ment přes­to půso­bí při­nejmen­ším v tom, že při věc­ném shr­no­vá­ní zná­mých fak­tů a zlo­mo­vých oka­mži­ků ze živo­ta Andrey Absolonové už nena­bí­zí nic moc dal­ší­ho, co by se dalo pova­žo­vat za nad­stav­bu ply­nou­cí z for­má­tu hra­né­ho fil­mu, jako je vytvá­ře­ní dra­ma­tic­kých situ­a­cí, hlub­ší náhled do psy­cho­lo­gie hlav­ní hrdin­ky (kte­rou ztvár­ni­la hereč­ka Natalia Germani) nebo kre­a­tiv­něj­ší prá­ce se sty­lis­tic­ký­mi postu­py. Andrea z pří­bě­hu vychá­zí jako poměr­ně povrch­ní posta­va s krás­nou tvá­ří a svůd­ný­mi křiv­ka­mi, kte­rou ale kro­mě sna­hy o dosa­že­ní vrchol­né­ho úspě­chu bez ohle­du na dis­ci­plí­nu nede­fi­nu­jí žád­né dal­ší výraz­něj­ší vlast­nos­ti či moti­va­ce.

Odhlédneme-li od jejích zdra­vot­ních kom­pli­ka­cí, tak Andreu vidí­me pro­chá­zet něja­kou zásad­něj­ší kri­zí jen v oka­mži­ku těs­ně po poúra­zo­vé rekon­va­lescen­ci, kdy musí při­jmout nemož­nost návra­tu do svě­ta pro­fe­si­o­nál­ní­ho spor­tu a sna­ží se ale­spoň dočas­ně uplat­nit jako pro­da­vač­ka v samo­ob­slu­ze. Práce ji ale zjev­ně nena­pl­ňu­je, pro­to­že v ní nemů­že stou­pat na vrchol, být nej­lep­ší a být za to oce­ňo­vá­na. Porno je pro ni pří­le­ži­tos­tí, jak toho opě­tov­ně dosáh­nout, a při­stu­pu­je k němu stej­ně jako v pří­pa­dě ská­ká­ní do vody jako k fyzic­ky nároč­né čin­nos­ti, v níž může pou­ží­vat své tělo jako hlav­ní nástroj. Tím ale jaká­ko­li psy­cho­lo­gi­za­ce hlav­ní hrdin­ky v pod­sta­tě kon­čí.

Osobnost samot­né Andrey Absolonové tak není tím hlav­ním, o čem film Její tělo vypo­ví­dá, a nejsou tím kupo­di­vu ani zku­še­nos­ti spo­je­né s jejím povo­lá­ním por­no­he­reč­ky. Těžištěm fil­mu se totiž zda­jí být pro­mě­ny v rodin­ných vzta­zích, kte­ré má Andrea se svý­mi rodi­či (Zuzana Mauréry a Martin Finger) a pře­de­vším s mlad­ší sestrou (Denisa Barešová). Volba toho­to hle­dis­ka není zas až tolik pře­kva­pi­vá vzhle­dem k tomu, že Natálie Císařovská i Aneta Honzková hoj­ně vychá­ze­ly při tvor­bě scé­ná­ře z roz­ho­vo­rů, kte­ré poří­di­ly prá­vě s Andreinou sestrou Lucií. Sesterské pou­to zaží­va­jí­cí zatěž­ká­va­cí zkouš­kou pro­chá­zí sice poměr­ně jed­no­du­chým a sche­ma­tic­kým vývo­jem, ale přes­to je nej­vý­raz­něj­ším moti­vem v celém fil­mu, neboť s ostat­ní­mi moti­vy sní­mek pra­cu­je spí­še neu­spo­ko­ji­vě.

Různé dal­ší poten­ci­ál­ní zdro­je pro vytvo­ře­ní dra­ma­tu film totiž pou­ze nazna­ču­je, ale už je nijak dál neroz­ví­jí a nepře­tvá­ří je do kon­flik­tů či uce­le­ných dra­ma­tic­kých oblou­ků. Spousta moti­vů je tak pou­ze okra­jo­vě nad­ho­ze­ná, aniž by dále k něče­mu ved­la, ať už jde o Andreinu poru­chu pří­jmu potra­vy během tré­nin­ku, kri­zi ve vzta­hu Andrey a její­ho přítele-režiséra (Cyril Dobrý) nebo jed­nou zmí­ně­ný roz­vod jejích rodi­čů, pod­mí­ně­ný tím, že otec se za svou dce­ru sty­dí, zatím­co mat­ka je na Andreu de fac­to pyš­ná a ochot­ně si od ní nechá­vá nadě­lo­vat dra­hé dár­ky. Respektive je pyš­ná na její úspěch bez ohle­du na pro­fe­si.

Je pozo­ru­hod­né, že zatím­co pro­stře­dí pro­fe­si­o­nál­ní­ho akro­ba­tic­ké­ho spor­tu je ve fil­mu vylí­če­no se vše­mi pří­tě­že­mi, jako jsou nároč­né tré­nin­ky, nut­ná sou­stře­dě­nost a pre­ciz­nost, přís­ná živo­to­sprá­va, dodr­žo­vá­ní tvr­dé­ho reži­mu, čet­ná rizi­ka v podo­bě růz­ných zra­ně­ní včet­ně ochr­nu­tí, důraz na výkon a nema­lá kon­ku­ren­ce, tak porno-průmysl je nao­pak vykres­len jako zce­la nekom­pe­ti­tiv­ní a hlad­ce bez­pro­blé­mo­vá bran­že, kde se mají všich­ni rádi a kaž­dý se k vám cho­vá mile a empa­tic­ky. Nanejvýš je potře­ba chví­li čekat v mír­ném deš­ti, pro­to­že kame­ra­ma­no­vi nateklo do zaří­ze­ní. V jed­nu chví­li je sice Andrea nuce­na k natá­če­ní scé­ny pro zahra­nič­ní­ho pro­du­cen­ta navzdo­ry špat­né zdra­vot­ní kon­di­ci, ale to je v pod­sta­tě jedi­né pří­ko­ří, kte­ré ve fil­mu v rám­ci své herec­ké kari­é­ry zaži­je. Žádné jiné pro­blémy sou­vi­se­jí­cí s povo­lá­ním řešit nemu­sí, pro­to­že pro ni žád­né neply­nou.

Nehrozí tudíž, že bys­te si z fil­mu Její tělo udě­la­li rea­lis­tic­ký obrá­zek o záze­mí čes­ké por­no­gra­fic­ké tvor­by na pře­lo­mu tisí­ci­le­tí nebo o záku­li­sí por­na obec­ně, na dru­hou stra­nu je však osvě­žu­jí­cí, že sní­mek o účas­ti v por­nu nijak nemo­ra­li­zu­je a ani neo­pa­ku­je obvyk­lá klišé. Navzdory občas­né expli­cit­ní naho­tě je film až pře­kva­pi­vě měk­ký a kom­pro­mis­ní, zvlášť v porov­ná­ní s fyzic­ky výraz­ně inten­ziv­něj­ší­mi kon­ku­ren­ty, jimiž jsou kupří­kla­du nedáv­ný švéd­ský fes­ti­va­lo­vý film Rozkoš nebo sku­teč­ně auten­tic­ký doku­ment Rocco. Když už se v něm oje­di­ně­le mih­nou něčí geni­tá­lie či dokon­ce pene­tra­ce (cel­ko­vě se jed­ná o asi osm sekund zábě­rů, kte­ré patr­ně tvo­ří jedi­ný roz­díl mezi ver­ze­mi pří­stup­ný­mi od pat­nác­ti a od osm­nác­ti let), tak to v tu chví­li půso­bí nehle­dě na pro­vo­ka­tiv­ní náměť fil­mu sko­ro až nepa­t­řič­ně a ruši­vě.

Co ale roz­hod­ně nepa­t­řič­né není, je obsa­ze­ní Natalie Germani do hlav­ní role, kte­ré se uká­za­lo být skvě­lým tahem. Natalia je totiž herec­ky věro­hod­ná jak v pozi­ci sou­stře­di­vé olym­pij­ské spor­tov­ky­ně, tak coby začí­na­jí­cí a násled­ně zku­še­ná por­nohvězda. Její výkon i vizáž pro­půj­ču­jí cha­rak­te­ris­tic­ký výraz por­trétu ženy, kte­rá pou­ží­va­la k vybo­jo­vá­ní úspě­chu vlast­ní tělo, jenž ji při­tom opa­ko­va­ně zra­zo­va­lo. Film zas při reka­pi­tu­lo­vá­ní bio­gra­fic­kých úda­jů tak tro­chu boju­je s hle­dá­ním vhod­né­ho jed­no­tí­cí­ho téma­tu, v čemž jej zra­zu­je vlast­ní nedo­sta­teč­ná prá­ce s mnoh­dy jen let­mo načrt­nu­tý­mi moti­vy. Díky neo­kou­ka­né­mu námě­tu, neotře­lé­mu poje­tí i zruč­né­mu tech­nic­ké­mu zpra­co­vá­ní je ale sní­mek Její tělo přes­to svým způ­so­bem pozo­ru­hod­ný.

 

---