Komedie plná zmatků a intrik: Film „Oskar“ s Louisem de Funèsem ve hlavní roli z roku 1967

Oskar je fran­couz­ský film reži­sé­ra Édouarda Molinaroa, kte­rý byl uve­den do kin v roce 1967.

Film s Louisem de Funèsem v hlav­ní roli vyprá­ví pří­běh prů­my­sl­ní­ka (hra­je ho Louis de Funès), kte­rý během jedi­né­ho dne zjis­tí, že jeho dce­ra je těhot­ná, že byl okra­den svým zaměst­nan­cem a že jeho dům a pod­nik postih­ly dal­ší pohro­my.

Filmová adap­ta­ce stej­no­jmen­né diva­del­ní hry Clauda Magniera, kte­rá se sta­la hitem počát­ku šede­sá­tých let s de Funèsem v hlav­ní roli, zazna­me­na­la od své­ho uve­de­ní do kin v říj­nu 1967 obrov­ský komerč­ní úspěch - pro­da­lo se na ni 6,1 mili­o­nu vstu­pe­nek, což z ní uči­ni­lo dru­hý nej­vý­dě­leč­něj­ší film toho roku, hned po dal­ším fil­mu Louise de Funèse Senzační prázd­ni­ny.

Synopse

Christian Martin, skrom­ný účet­ní ve vel­ké fir­mě vede­né deve­lo­pe­rem Bertrandem Barnierem, pře­kva­pí jed­no­ho rána své­ho šéfa, když vstá­vá z poste­le, aby ho požá­dal o výraz­né zvý­še­ní pla­tu. Martin se chys­tá požá­dat o ruku mla­dou dív­ku a neod­va­žu­je se před­stou­pit před její­ho otce s pla­tem pou­hé­ho zaměst­nan­ce.

Po něko­li­ka vytáč­kách Barnier ustou­pí a Martinovi při­dá. Pak mu Martin pro­zra­dí, že dív­ka, kte­rou si hod­lá vzít, je Barnierova dce­ra.

Tváří v tvář kate­go­ric­ké­mu odmít­nu­tí své­ho nad­ří­ze­né­ho Martin pro­zra­dí, že zpro­ne­vě­řil více než šede­sát mili­o­nů sta­rých fran­ků tím, že zfal­šo­val účet­ní zázna­my fir­my své­ho šéfa. Když Barnier pohro­zí, že ho nahlá­sí na poli­cii, Martin Barnierovi řek­ne o práv­ních důsled­cích své­ho pod­vo­du s daňo­vý­mi při­zná­ní­mi fir­my.

Když také Barnierovi pro­zra­dí, že je milen­cem jeho dce­ry, Martin jí nabíd­ne, že jí pení­ze vrá­tí, pokud Barnier bude sou­hla­sit se sňat­kem.

Přistihnutý Barnier mu věnu­je jen úsluž­nou pozor­nost a požá­dá Martina, aby mu při­ne­sl kufřík s peně­zi, kte­ré byly pře­mě­ně­ny na šper­ky, a ujis­til se tak, že Barnier je ocho­ten zapla­tit. Využije také Martinovy nepří­tom­nos­ti, aby si pro­mlu­vil s jeho dce­rou Colette a dal jí naje­vo, že ve sku­teč­nos­ti není ocho­ten si ji vzít. Colette musí na radu Barnierovy slu­žeb­né Bernadette impro­vi­zo­vat lest, aby lidé uvě­ři­li, že čeká dítě od své­ho milen­ce. Reakce je rych­lá a Barnier je na pokra­ji apo­ple­xie.

Ještě se nesta­čil vzpa­ma­to­vat ze svých emo­cí, když se před ním obje­ví dal­ší mla­dá žena a řek­ne mu, že je zami­lo­va­ná do Christiana Martina a vydá­vá se za Barnierovu dce­ru. Barnier si uvě­do­mí, že Martin si nechce vzít jeho dce­ru, ale tuto mla­dou ženu jmé­nem Jacqueline. Poté, co se dozví, že Colette ve sku­teč­nos­ti milu­je Oscara, šofé­ra, kte­ré­ho její otec před časem pro­pus­til, Barnier Martina pře­svěd­čí, že se brzy sta­ne otcem, a nechá ho pode­psat papír, kte­rý potvr­zu­je, že je sku­teč­ně otcem dítě­te jeho dce­ry. Jakmile se tak sta­ne, zís­ká z Martinových rukou kufřík se šper­ky a domlu­ví mu schůzku s Jacqueline naho­ře. Když se dozví, že Jacqueline není Barnierova dce­ra, Martin si uvě­do­mí, že byl pod­ve­den, což ho rozzlo­bí a Jacqueline ute­če.

Barnier, kte­rý se dozvě­děl, že se Oscar vydal na šes­ti­le­tou polár­ní výpra­vu kvů­li „zkla­má­ní v lás­ce“, Martinovi slí­bí, že mu vrá­tí kufřík se šper­ky, pokud si vez­me jeho dce­ru. Martin váhá, a když se dozví, že Barnierova dce­ra ve sku­teč­nos­ti není těhot­ná, sna­ží se své­ho šéfa pře­svěd­čit, aby si vybral jiné­ho man­že­la: své­ho poně­kud pro­s­to­du­ché­ho masé­ra Philippa Duboise.

Mezitím Barnierova slu­žeb­ná ozná­mí výpo­věď a sba­lí si kufr plný šatů; odchá­zí z domu, aby se pro­vda­la za baro­na Honoré de La Butinière, býva­lé­ho nápad­ní­ka Barnierovy dce­ry. Při odcho­du si však omy­lem vez­me špat­ný kufr, ten, v němž jsou šper­ky.

Při sna­ze pře­svěd­čit masér­ku, aby si vza­la jeho dce­ru, si Barnier uvě­do­mí omyl a spě­chá baro­no­vi zavo­lat, aby si vyzve­dl slav­ný kufr. Krátce nato se Martin vra­cí k Barnierovi a žádá kufr zpět. Když Barnier odmít­ne, Martin mu sdě­lí, že zpro­ne­vě­řil dal­ších šede­sát mili­o­nů eur pomo­cí prázd­né­ho lis­tu papí­ru, kte­rý byl ukryt mezi účet­ní­mi doku­men­ty, jež mu před­tím dal pode­psat. Martin oka­mži­tě nabíd­ne Barnierovi doho­du: šper­ky výmě­nou za nových šede­sát mili­o­nů eur.

Výměna pro­běh­ne k Barnierově vel­ké spo­ko­je­nos­ti a on si mys­lí, že vrá­til Christianu Martinovi Bernadettin kufr. Netuší však, že budou­cí baron­ka si uvě­do­mi­la jeho omyl a při­šla kufřík se šper­ky vrá­tit. Barnier ho tedy Martinovi pře­dá a záro­veň si vymys­lí adre­su, o kte­ré tvr­dí, že pat­ří Jacqueline. Martin se tam vydá. Po Barnierově tele­fo­ná­tu se baro­nův šofér vydal vyzved­nout Bernadettin kufr, při­čemž kufr plný oble­če­ní nechal u Barniera a kufr plný peněz si vzal. Barnier se zno­vu oci­tl s Bernadettiným kufrem na rukou, když se zno­vu sna­žil pře­svěd­čit Philippa Duboise, kte­rý se při­šel omlu­vit, aby si vzal jeho dce­ru. Pro Barniera byl pohár plný a tepr­ve po neza­po­me­nu­tel­ném záchva­tu ner­vů nako­nec zís­kal kufr plný šper­ků z rukou sklí­če­né­ho Martina. Martin mu sdě­lí, že adre­sa, kte­rou mu Barnier před­tím dal, je adre­sa shro­maž­ďo­va­cí­ho domu a že nemá zájem si pení­ze pone­chat. Zkroušený Barnier po zís­ká­ní své­ho majet­ku uve­de věci na pra­vou míru a umož­ní Christianu Martinovi, aby se zno­vu setkal s Jacqueline, kte­rá se mezi­tím vrá­ti­la do Barnierova domu.

Zatímco se oba mla­dí lidé zno­vu setká­va­jí, obje­ví se v Barnierově domě jis­tá Charlotte, kte­rá nahra­dí Bernadette jako jejich slu­žeb­ná. Během roz­ho­vo­ru se Charlotte při­zná, že před lety byla Barnierovou slu­žeb­nou. Barnier poznal Charlottu, kte­rá teh­dy byla mla­dým mužem a ona mla­dou ženou. Charlotte měla také dce­ru, ofi­ci­ál­ně naro­ze­nou nezná­mé­mu otci, kte­rá byla rov­něž zami­lo­va­ná do mana­že­ra jmé­nem Christian Martin. Barnier si uvě­do­mí, že dotyč­ná mla­dá žena není nikdo jiný než Jacqueline, a od Charlotty se dozví, že Jacqueline je jeho vlast­ní dce­ra. Barnierovi trvá něko­lik minut, než se s tím vyrov­ná, a nako­nec se s Martinem usmí­ří před zma­te­ný­mi zra­ky své ženy, kte­rá z posled­ních udá­los­tí nic nepo­cho­pi­la.

Zatímco si všich­ni navzá­jem gra­tu­lu­jí, Bernadette nená­pad­ně při­jíž­dí, aby niko­ho neru­ši­la, a mís­to kuf­ru s oble­če­ním si bere kufr se šper­ky (neví­me, co se sta­lo s kufrem ban­ko­vek, kte­rý před­tím odve­zl baro­nův šofér). Když Barnier požá­dá Martina, aby ote­vřel zbý­va­jí­cí kufr, uvi­dí, jak se z čer­né­ho kuf­ru vyno­ří Bernadettina pod­prsen­ka. Všichni se vydá­va­jí auty a mope­dy pro kufr se šper­ky v závě­reč­né honič­ce.

Technické detaily

• Název: Oscar
• Režie: Édouard Molinaro
• part­ne­ři: Jean-Marie Poiré, Philippe Monnier
• Scénář: pod­le diva­del­ní hry Oscar od Clauda Magniera (1958)
• Adaptace: Jean Halain, Édouard Molinaro, Louis de Funès
• Doplňující dia­lo­gy: Jean Halain
• Hudba: Jean Marion a Georges Delerue - (Éditions Hortensia)
• Fotografie: Raymond Lemoigne
• Zvuk: René-Christian Forget
• Střih: Robert a Monique Isnardonovi
• Scénář: Aurore Pasquissová
• Scéna: Georges Wakhévitch, asis­to­val Jean Forestier
• Kostýmy: Francesco Smalto pro Claude Riche
• Delegovaná pro­duk­ce: Alain Poiré pro Gaumont International
• Koprodukce (bez náro­ku na hono­rář): Jean Le Duc
• Země půvo­du: Francie
• Původní jazyk: fran­couz­šti­na
• Natáčení: ve Studios de Billancourt a na mís­tě ve vile Stein ve Vaucressonu
• Forma: barev­ná (Eastmancolor) - 2,35:1 (Franscope) - mono­fon­ní zvuk - 35 mm - Laboratoire GTC
• Žánr: fil­mo­vá tvor­ba: Komedie
• Délka: 82 minut
• Klasifikace: pro všech­ny divá­ky

Data vydání:

Francie: 11. říj­na 1967 (celo­stát­ní vydá­ní); 11. červ­na 2009 (obno­ve­ná pre­mi­é­ra)

Herci

• Louis de Funès jako Bertrand Barnier
• Claude Rich jako Christian Martin
• Claude Gensac: Germaine Barnier
• Agathe Natanson: Colette Barnier
• Paul Préboist: Charles, slu­ha
• Sylvia Saurel: Jacqueline Bouillotte
• Mario David: Philippe Dubois, masér
• Germaine Delbat: Charlotte
• Dominique Page: Jean-Louis de Funès: Služebná a budou­cí baron­ka
• Philippe Vallauris: Baronův šofér
• Roger Van Hool: Oskar

Zajímavosti

Adaptace úspěš­né hry Clauda Magniera, kte­rou Louis de Funès uve­dl něko­lik setkrát během čtyř repríz: 1959, 1961, 1971 a 1972.

Exteriéry domu, kte­ré se ve fil­mu obje­vu­jí, byly nato­če­ny ve vile Stein ve Vaucressonu u Paříže, ačko­li inte­ri­é­ry jsou čis­tě deko­ra­tiv­ní a nema­jí žád­ný vztah k dílu Le Corbusiera.

Claude Gensacovou do role madam Barnierové navrh­la Jeanne de Funès, vlast­ní man­žel­ka Louise de Funèse, a Claude Gensac to potvr­dil v roz­ho­vo­ru pro France Dimanche: „Jeanne navrh­la Louisovi, aby si mě vybral jako svou stá­lou part­ner­ku. Tohle byl dru­hý film Jean-Marie Poirého jako asi­s­ten­ta režie po Nouveau jour­nal d’u­ne fem­me en blanc.“

Během apo­plek­tic­ké­ho záchva­tu Bertranda Barniera (hrál ho Louis de Funès) poté, co mu zmi­zel kufr plný peněz, Germaine Barnierová (hrá­la ji Claude Gensac) zate­le­fo­no­va­la léka­ři Poussinovi. Ve fil­mu Jo zved­ne Sylvie Brisebardová (hra­je ji rov­něž Claude Gensac) tele­fon, aby zavo­la­la dok­to­ru Poussinovi, prá­vě když její man­žel insta­lo­val v obý­va­cím poko­ji vlast­ní sochu.

V tom­to fil­mu hra­je Paul Préboist popr­vé slu­hu Charlese. Tuto roli si zopa­ku­je o dva roky poz­dě­ji ve fil­mu Hibernatus.

Zvukový dopro­vod fil­mu Oskar byl zno­vu pou­žit o dva roky poz­dě­ji ve fil­mu Hibernatus.

DVD - Blu-ray

V roce 2014 vyšel film Oscar na Blu-ray nosi­či spo­leč­nos­ti Gaumont v restau­ro­va­né ver­zi. Edice obsa­hu­je čty­ři bonu­sy, včet­ně doku­men­tu La Mouche dans un bocal, úryv­ku ze hry, audi­o­ko­men­tá­ře reži­sé­ra Édouarda Molinaro a hereč­ky Agathe Natanson a trai­le­ru. Tyto bonu­sy pochá­ze­jí z DVD edi­ce vyda­né v roce 2002.

Další adaptace hry

Další adap­ta­ci hry Oskar při­ve­dl na fil­mo­vé plát­no v roce 1991 také John Landis. Pod názvem Oscar v původ­ním zně­ní byla ve Francii dis­tri­bu­o­vá­na pod názvem L’embrouille est dans le sac. Rolí Louise de Funèse, Clauda Gensaca a Clauda Riche se uja­li Sylvester Stallone, Ornella Mutiová a Vincent Spano.

---

Zdroj: Francouzská Wikipedie a Čsfd.cz

---

---