Kouzelná třída - čtvrtý rok - kniha

V živo­tě dětí jed­né tří­dy základ­ní ško­ly se to změ­ni­lo od té doby, co nastou­pi­la nová paní uči­tel­ka - víla Jasmína. Ta je uči­la pomo­cí kou­zel - děti vždyc­ky všech­no vědě­li, nic neza­po­mně­li, dostá­va­li samé jed­nič­ky a ani nezlo­bi­li. Bohužel to skon­či­lo ve dru­hé tří­dě a do té tře­tí nastou­pi­li s panem uči­te­lem Novým. Kouzlení sice neo­vlá­dal, ale byl také hod­ný. Dokonce s dět­mi byli navští­vit Jasmínu v její vílí říši. Nebylo to jen tak. Dostali se tam pomo­cí kou­zel­né­ho pro­váz­ku od víly Jasmíny. Jasmína dala panu Novému dokon­ce něko­lik dár­ků, kte­ré měly pomá­hat při zkou­še­ní. Například to byl kou­zel­ný pol­štá­řek.

Už se nestá­lo při zkou­še­ní u tabu­le, ale zůsta­li sedět na žid­li s kou­zel­ným pol­štářkem. Kromě pol­štář­ku dostal ješ­tě kou­zel­nou kří­du. Kdo ji měl momen­tál­ně v ruce, tak při psa­ní u tabu­le doká­zal psát správ­né odpo­vě­di. Navíc bylo deví­zou této kří­dy to, že z ní neu­bý­va­lo, i když se pou­ží­va­la kaž­dý den. Pan uči­tel ji měl ulo­že­nou ve spe­ci­ál­ní kra­bič­ce u sebe ve stolku. Když do tří­dy při­šel napří­klad pan ředi­tel, tak mu pan uči­tel uká­zal, jak chyt­ré má žáky a vyslou­žil si tím pochva­lu. Pak při­šli prázd­ni­ny a po nich už děti nastou­pi­li do čtvr­té tří­dy. Děti měli po prázd­ni­nách spous­tu zážit­ků, kte­ré si muse­li vyprá­vět.

První den pro­bě­hl vcel­ku dob­ře. Pan uči­tel byl sice spo­ko­je­ný se svou tří­dou, avšak vzpo­mí­nal i na Jasmínu, kte­rou by zno­vu rád viděl. Mimo jiné jí chtěl i podě­ko­vat za kou­zel­né dár­ky, díky kte­rým jeho žáci měli samé dob­ré znám­ky. Přes prázd­ni­ny si kou­zel­né věcič­ky nebral domů a nechal je v šuplí­ku ve stole. Křídu našel bez pro­blé­mů v zásuv­ce. Ale kou­zel­ný pro­vá­zek ani pol­štá­řek neby­li k nale­ze­ní. Pan uči­tel pro­hle­dal všech­no, co mohl, ale nikde nic. Dokonce ho napadlo, jest­li si ty věci nezva­la Jasmína zpát­ky. I dětem se stýska­lo po Jasmíně, ale zatím nemě­li tuše­ní, že se kou­zel­né věci ztra­ti­li.

Děti se roz­hod­li, že navští­ví Jasmínu, ale k tomu potře­bo­va­li kou­zel­ný pro­vá­zek. Rozhodli se, že si pro­vá­zek pros­tě půj­čí. Původní nápad byl ten, že si ho vez­mou bez vědo­mí pana uči­te­le, ale Adélka navrh­la, jest­li se radě­ji neze­pta­jí pana uči­te­le Nového. Nakonec se ten­to návrh schvá­lil. Ovšem musí se zeptat Adélka. Ta si celou dobu při­pra­vo­va­la, co vlast­ně řek­ne. Druhý den jí neby­lo nej­lé­pe a tak ostat­ní ji v tom nene­cha­li a roz­hod­li, že se zepta­jí všich­ni spo­leč­ně. Po vyu­čo­vá­ní šli za panem uči­te­lem, ale ten jim řekl po pro­ne­se­ní jejich žádosti, že pro­vá­zek i všech­no ostat­ní zmi­ze­lo.

Děti měli spous­tu návrhů, jak se to moh­lo stát, nicmé­ně ani jeden nebyl ten správ­ný. Nakonec se usnes­li na tom, že to muse­la být myš a hle­da­li něja­ké stopy. Odtáhli dokon­ce i skříň a tam našli spous­tu pra­chu, tak pan uči­tel poslal hol­ky za paní uklí­zeč­kou. Tu při­ved­li k panu uči­te­li. Ta se při­zna­la, že během prázd­nin důklad­ně ukli­di­la všech­ny tří­dy. V tu chví­li panu uči­te­li zača­lo sví­tat. Hned se jí ptal, jest­li náho­dou nevi­dě­la pol­štá­řek. Paní uklí­zeč­ka se dozna­la, že ho vypra­la, pro­to­že byl hroz­ně ušmud­la­ný. Sice ho i pově­si­la, ale ukrad­li ho i spo­lu se šňůrou na prádlo.

Velmi hez­ké čte­ní pro malé děti. Písmo je dost vel­ké, tak­že ti men­ší, kte­ří umí číst, si to mohou v uvo­zov­kách pře­lous­kat i sami. Je to váž­né moc hez­ký pří­běh, autor­ka má evi­dent­ní cit pro dět­skou čet­bu. Rozhodně dopo­ru­ču­ju. Má 72 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 189 Kč zde.

• Autor: Zuzana Pospíšilová
• Ilustrace: Drahomír Trsťan
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: Grada
• Datum vydá­ní:11. 09. 2017

---