Kult hákového kříže - Edward Norton a Edward Furlong ve slavném „neonacistickém“ filmu

Tragédie jed­né rodi­ny jako para­le­la tragé­die celé­ho lid­stva. Vynikající herec­ké výko­ny, pře­de­vším Edwarda Nortona - ten­to­krát se před­sta­vu­je v roli „polep­še­né­ho“ skinhe­a­da Dereka, jenž se prá­vě vra­cí z věze­ní s tou­hou posbí­rat a sle­pit roz­tříš­tě­né kous­ky své rodi­ny...

Celým pří­bě­hem nás pro­vá­zí jeho mlad­ší bra­tr Danny, kte­rý má za úkol napsat esej, v němž má roze­brat a vysvět­lit všech­ny udá­los­ti kolem Derekova uvěz­ně­ní a jak mu tyto udá­los­ti pomoh­ly zfor­mo­vat jeho nyněj­ší pohled na život v Americe…

A tak Danny retrospek­tiv­ně vzpo­mí­ná – na jeden z prv­ních impul­sů, kte­ré ved­ly k Derekovu „ide­o­lo­gic­ké­mu osví­ce­ní“ – na den, kdy byl jejich otec, hasič, zastře­len při vyko­ná­vá­ní své prá­ce něko­li­ka zfe­to­va­ný­mi čer­no­chy… Vzpomíná na počát­ky for­mo­vá­ní gan­gů a jejich krve­žíz­ni­vé boje lač­né po raso­vé „očis­tě“. Vzpomíná na noc, kdy se Derek poté, co zastře­lil dva neg­ry, kte­ří se mu pokou­še­li ukrást auto, oci­tá za mří­že­mi, kde díky kru­tým zku­še­nos­tem pozná­vá, že to, za co bojo­val, a to, čemu sle­pě věřil, nemě­lo napros­to žád­ný smy­sl…

Když je tedy po třech letech pro­puš­těn na svo­bo­du, sna­ží se o napra­ve­ní svých chyb, sna­ží se „otevřít oči“ Dannymu, jenž tiše krá­čí v jeho sto­pách… Na něja­ký hap­pyend už je však zřej­mě poz­dě…

Tento film má pod­le mě nej­vět­ší sílu ve svém rea­lis­tic­kém zpra­co­vá­ní. Je tvr­dý, bru­tál­ní a hlav­ně nekom­pro­mis­ní – přes­ně tak jako jeho hlav­ní hrdi­no­vé. Celou atmo­sfé­ru navíc umoc­ňu­je jeho čer­no­bí­lý for­mát – ješ­tě více tak zvý­raz­ňu­je kon­trast mezi bílou a čer­nou, jejich neu­stá­lý a nesmy­sl­ný boj…