Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy

lidé

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jsem od pří­ro­dy pej­s­kař, a dokon­ce mám i své­ho čtyř­no­hé­ho par­ťá­ka do nepo­ho­dy, na kte­ré­ho nedám dopus­tit, a ani on na mě. Není pro­to divu, že jsem sáh­la po kni­ze s pří­znač­ným názvem „Lidé, kte­ří mají rádi psy, mají rádi lidi, kte­ří mají rádi psy“ od auto­ra Nicka Duerdena, jež v ní pro­střed­nic­tvím strá­nek zpro­střed­ko­val neo­by­čej­ná setká­ní v jed­nom oby­čej­ném par­ku.

Nick Duerden byl vždyc­ky spí­še koči­čí typ, pro­to ho poří­ze­ní psa v jeho čty­ři­ce­ti letech poně­kud zasko­či­lo, ale brzy ve své bor­der teri­é­r­ce Missy našel nejen milo­va­né­ho rodin­né­ho maz­líč­ka, ale i tera­pe­u­tic­kou opo­ru a pomoc­nou ruku při začle­ňo­vá­ní se zpět do spo­le­čen­ské­ho živo­ta.

Sám autor se v této kni­ze inspi­ro­val nejen sku­teč­ný­mi pří­běhy, ale hlav­ně svý­mi neza­po­me­nu­tel­ný­mi zážit­ky, coby maji­te­le prv­ní­ho psa, pro­cház­ka­mi pro­vá­za­ný­mi roz­ho­vo­ry s mno­ha lid­mi, s nimiž se občas potkal v par­ku, kam si kaž­dý při­ná­šel svůj vlast­ní život­ní pří­běh a osud, jež s dal­ší­mi pej­s­ka­ři s nad­še­ním sdí­lel.

Missy byla tři­nác­ti­mě­síč­ní fen­ka, rela­tiv­ně stá­le nově na svě­tě i v živo­tě auto­ra, kte­rá se nene­cha­la nepod­stat­ný­mi roz­ma­ry poča­sí nikterak odra­dit. „A byl jsem to opět já, komu kaž­dé odpo­led­ne při­po­mí­na­la, že je čas na dal­ší pro­cház­ku, bez ohle­du na můj dušev­ní nebo fyzic­ký stav a nehle­dě na to, jest­li prší, nebo ne. Věděla, že její potře­by mají před­nost před vět­ši­nou ostat­ních věcí, a tak nalé­ha­la: pře­staň ztrá­cet čas a pros­tě už jde­me. Zjistil jsem, že vždyc­ky jdu...“

Missy ztě­les­ňo­val klid a mír na svě­tě. A prá­vě tím­to způ­so­bem při­mě­la Nickovu rodi­nu, aby své živo­ty při­způ­so­bi­ly prá­vě jí. A byla to prá­vě ona, kdo začal určo­vat tem­po jejich živo­tů jako diri­gent orchest­ru. Všechno se podří­di­lo ryt­mu její­ho bub­no­vá­ní.... Během něko­li­ka málo, ale udá­lost­mi nabi­tých měsí­ců bylo Missyino posta­ve­ní zpe­če­tě­no a hie­rar­chie domác­nos­ti vyte­sá­na do kame­ne: PES JE ŠÉF. 

„Pes mě udr­žo­val při smyslech. To kvů­li ni jsem kaž­dé odpo­led­ne kli­kl na tla­čít­ko „save“ a ulo­žil prá­ci, než jsem se ztěž­ka zve­dl z kan­ce­lář­ské židle, abych se pus­til do mír­ní těles­né náma­hy a postup­né­ho zlep­šo­vá­ní kon­dič­ky. Poskytoval mi dušev­ní pod­po­ru, než bych si kou­pil za pení­ze. “

Kniha „Lidé, kte­ří mají rádi psy, mají rádi lidi, kte­ří mají rádi psy“ se z vel­ké čás­ti ode­hrá­vá v měst­ském par­ku, kde máme mož­nost poznat spous­tu zají­ma­vých lidí „pej­s­ka­řů“ a jejich život­ní osu­dy. O někom se ze zpro­střed­ko­va­né­ho vyprá­vě­ní doví­dá­me více, o jiném méně, někte­ré pří­běhy nao­pak zůsta­nou nedo­kon­če­né, pro­to­že již k dal­ším setká­ní nemu­sí již dojít.

Je úsměv­né, že i když pozná­te tvá­ře zná­mých lidí, s nimiž se Nick deno­de­ně potká­val v par­ku, jejich jmé­na zůsta­la nezná­má, ale jmé­na jed­not­li­vých psů znal snad kaž­dý. Je to kni­ha o vzta­zích, přá­tel­ství, lás­ce, ale i pole­mi­zo­vá­ní  o roz­ma­rech střed­ní­ho věku, stár­nu­tí, ale i hle­dá­ní bez­peč­né­ho pří­sta­vu pro život, štěs­tí a smys­lu živo­ta. 

Máme mož­nost sle­do­vat to vel­ké pou­to, kte­ré může vznik­nout mezi člo­vě­kem a zví­ře­tem, to souzně­ní a spří­z­ně­nost, kdy si dvě duše doká­ží poro­zu­mět i beze slov, sta­čí jen jeden pohled, ges­to, mimi­ka....

Je to kni­ha plná lid­ské moud­ros­ti, myš­le­nek k zamyš­le­ní, ale i krás­ná odde­chov­ka, jež vám nejed­nou větou vykouz­lí úsměv na tvá­ři. Mě tře­ba utkvě­la věta: „Když jsem se ho kdy­si zeptal na jmé­no jeho psa, odpo­vě­děl mi, že je nezná, pro­to­že mu ho pes nikdy neřekl...

„Lidé, kte­ří mají rádi psy, mají rádi lidi, kte­ří mají rádi psy“ je vel­mi čti­vou a humor­nou kni­hou, ve kte­ré se najde kaž­dý pej­s­kař a uvě­do­mí si, že žít po boku čtyř­no­hé­ho maz­líč­ka, je vlast­ně obrov­ské „koře­ní živo­ta“ po boku spří­z­ně­né duše, kte­ré ke sku­teč­né­mu štěs­tí sta­čí oprav­du jen malič­ko....

Lidé, kte­ří mají rádi psy, mají rádi lidi, kte­ří mají rádi psy

Napsal: Nick Duerden

Překlad: Petra Andělová

Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.

V Brně roku 2025

Počet stran: 240

ISBN: 978-80-7689-687-1