MACMAHON, Kathleen. Takhle to končí

Příběh o hle­dá­ní koře­nů. Příběh o hle­dá­ní blíz­kos­ti a vzdá­le­nos­ti. Příběh o pro­ží­vá­ní živo­ta tady a teď.

Hlavní hrdin­ka Addie, archi­tekt­ka na vol­né noze, milu­je dvě věci, pla­vá­ní a psa. Addie se v něčem podo­bá Lole, kte­rá běží o život. Addie o život pla­ve. Kůže je cítit chló­rem, vla­sy zastři­že­né nakrát­ko  rych­le oschnou, doma na radi­á­to­ru se vždy suší něja­ké plav­ky.  Plavání ji drží nad vodou, i když na dru­hou stra­nu svá­dí k neby­tí. Voda jí tiše namlou­vá, že by moh­la zku­sit, jaké by to asi moh­lo být, pře­stat pla­vat a nořit se čím dál tím hlou­bě­ji… Touha se nadech­nout ji pokaž­dé vra­cí nad hla­di­nu, tou­ha po pokra­čo­vá­ní, kte­rá se ale poslé­ze zase pro­mě­ní v pře­ží­vá­ní. Navrhuje bazé­ny jen tak do šuf­lí­ku, jen tak sobě pro radost. Velké i malé, noč­ní i prů­mys­lo­vé, bazé­ny ve tva­ru island­ských lagun, vyží­vá se v detai­lech, ve vzor­cích dlaž­dic, mění bar­vu vody, kres­lí a ztrá­cí se v tom, co jí baví. Většinu času ale trá­ví neko­neč­ný­mi pro­cház­ka­mi po plá­žích Dublinu s milo­va­nou fen­kou, pra­vi­del­ný­mi návště­va­mi pla­vec­ké­ho bazé­nu a v pře­chod­né roli pečo­va­tel­ky své­ho otce. Dny při­chá­ze­jí a odchá­ze­jí jeden za dru­hým, splý­va­jí zapo­me­nu­ty v šedi pod­zim­ních vln.

Američan Bruno při­jíž­dí do Irska na přá­ní dáv­no zemře­lé­ho otce. Nezaměstnaný ban­kov­ní úřed­ník, oběť hos­po­dář­ské rece­se, kte­rá zapla­ví i Irsko, má najed­nou na všech­no spous­tu času. Addie je jeho vzdá­le­ná pří­buzná a on ji oslo­ví, aby se posu­nul dál při vytvá­ře­ní rodokme­nu své­ho rodu. Nezvaný a neví­ta­ný vstou­pí do její­ho ryt­mu a postup­ně ho mění… Seznamuje se s rodi­nou i s kra­ji­nou nej­růz­něj­ších odstí­nů zele­ně. Postupuje poma­lu a nená­sil­ně, vra­cí se domů.

Addie se do minu­los­ti ohlí­ží nera­da. Smutné dět­ství pozna­me­na­né tra­gic­kým odcho­dem mat­ky k živo­tu pro­bou­zet nechce. Budoucnost ji ale také neza­jí­má. Prázdné mís­to zůstá­vá a ona ho neu­mí ničím vypl­nit. Její sest­ra Delli čelí minu­lé ztrá­tě jiným způ­so­bem. Obklopila se počet­nou rodi­nou, aby už nikdy neby­la sama. Bruno svým dych­ti­vým hle­dá­ním ote­ví­rá skří­ně s kost­liv­ci, nahlí­ží dovnitř a potom je peč­li­vě zaví­rá, netu­šíc, že oži­ve­ná minu­lost se jen tak snad­no zavřít nene­chá.

Z pří­bě­hu o hle­dá­ní ztra­ce­né­ho času a iden­ti­ty se stá­vá během chví­le pří­běh milost­ný. Addie je jiná. Bruno je jiný. Blízkost bolí a chut­ná záro­veň. A když samo­ta, ta neví­ta­ná vzpo­mín­ka, někdy zakle­pe svým kost­na­tým prs­tem na dve­ře, nikdo jí nehod­lá otevřít.

Dny při­chá­ze­jí a odchá­ze­jí jeden za dru­hým, ale ten­to­krát za sebou zane­chá­va­jí vzpo­mín­ky.  Na nebi je vidět odraz polár­ní záře a nad mořem fou­ká neú­nav­ný vítr a šeptá cosi nesro­zu­mi­tel­né­ho o nadě­ji.

Kniha „Takhle to kon­čí“ je romá­no­vým debu­tem irské spi­so­va­tel­ky Kathleen MacMahonové, kte­rá půso­bí v  RTE jako tele­viz­ní repor­tér­ka. Byla pře­lo­že­na do více než dva­ce­ti cizích jazy­ků.

MACMAHON, Kathleen. Takhle to kon­čí. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2013. ISBN 978-80-249-2117-4.

---