Marťan: Strhující sci-fi blockbuster, který vás přenese na rudou planetu

Mark (Matt Damon) je obě­tí neo­če­ká­va­né píseč­né bou­ře na povrchu pla­ne­ty Mars. Jeho mise, Ares 3, je něko­lik dní po pří­le­tu na rudou pla­ne­tu zasa­že­na neo­če­ká­va­ně sil­ným píseč­ným vichrem, kvů­li kte­ré­mu kapi­tán­ka mise zave­lí k nou­zo­vé­mu odle­tu. Během hek­tic­ké eva­ku­a­ce se ovšem na jed­nom z nos­ní­ků se ovšem utrh­ne kon­struk­ce komu­ni­kač­ní­ho zaří­ze­ní a sme­te Marka do dáli s tím, že mu čás­ti kon­struk­ce naru­ší inte­gri­tu oble­ku. Po 60 sekun­dách, kdy se jeho šan­ce na pře­ži­tí v nepře­hled­né bou­ři díky poru­še­né­mu ska­fan­d­ru dosta­nou na nulu, je zby­tek posád­ky nucen díky zhor­šu­jí­cím se pově­tr­nost­ním pod­mín­kám k odstar­to­vá­ní z pla­ne­ty v záchran­ném modu­lu. To co ovšem nikdo z posád­ky neví, je fakt, že srá­že­jí­cí krev a kusy sutin v ote­vře­né ráně vyrov­na­ly tlak v Markově ska­fan­d­ru a on tuto sráž­ku pře­žil. O něko­lik hodin poz­dě­ji jej tak čeká veli­ce nepří­jem­né pro­bu­ze­ní...

Řekněme si to na rovi­nu, mám obtí­že skrý­vat nad­še­ní. Samozřejmě je to dáno fak­tem, že na v rám­ci mož­nos­tí komor­ní a stříd­má sci-fi ukot­ve­ná v rea­li­tě mám sla­bost (vzpo­meň­me tře­ba skvost­né sním­ky Moon a Sunshine) a také tím, že jsem se v posled­ních týd­nech sna­žil pro­kou­sat kniž­ní před­lo­hou (což se mi úpl­ně nepo­da­ři­lo díky sou­čas­né­mu časo­vé­mu vytí­že­ní). Ale pře­de­vším je to dáno tím, co Ridley Scott pro fanouš­ky na ten­to pod­zim při­pra­vil. Nebudu tu tvr­dit, že je kari­é­ra zachrá­ně­na (od toho tu bude dru­hý Prometheus, par­don Vetřelec: Ztracený ráj), nicmé­ně fakt tem je, že se mu poda­ři­lo nato­čit asi jeden z nej­pří­mo­ča­řej­ších a nej­zá­bav­něj­ších sci-fi bloc­kbus­te­rů posled­ní deká­dy. Dokonce bych zašel až tak dale­ko a dovo­lil si tvr­dit, že od vydá­ní Sunshine Dannyho Boylea v kinech kva­lit­něj­ší podob­ně sta­vě­ný vesmír­ný film roz­hod­ně nebyl.

Ridley Scott si totiž až pře­kva­pi­vě dob­ře uvě­do­mu­je, na koho sním­kem vlast­ně cílí a již tak nápa­di­tou a zábav­nou kniž­ní před­lo­hu pře­vá­dí do podo­by zábav­né­ho, mís­ty napí­na­vé­ho, mís­ty oddycho­vé­ho bloc­kbus­te­ru, kte­rý si jde svě­do­mi­tě za svým a ty dvě a čtvrt hodin, kte­ré film v kině zabe­re, ute­čou jako voda. Doslova. Není to totiž jen one man show, jak by se moh­lo dle před­lo­hy a pro­pa­ga­ce zdát, nicmé­ně i v tako­vém­to množ­ství postav má téměř kaž­dá mož­nost zazá­řit. Je to dáno pře­de­vším lid­ským fak­to­rem, kte­rý zkrát­ka fun­gu­je, i když se někdy sní­mek mož­ná až pří­liš své­hla­vě dere kupře­du. Někdy navíc někte­ré ele­men­ty mož­ná až pří­liš zjed­no­du­šu­je někte­ré ele­men­ty, či se tro­chu více odklá­ní od kniž­ní před­lo­hy. Nikdy to však není nijak výraz­ně, aby to zača­lo něko­mu ve vět­ší míře vadit.

Dost vel­kou záslu­hu na tom nese prá­vě zpra­co­vá­ní. Pečlivě budo­va­ná atmo­sfé­ra, jak na povrchu rudé pla­ne­ty, tak u nás doma, je pod­po­ře­na opět prvotříd­ním vizu­ál­ním zpra­co­vá­ním, ve kte­rém bych snad až na dva něko­li­kav­te­ři­no­vé momen­ty v oblas­ti digi­tál­ních tri­ků nena­šel nic, na co si vůbec stě­žo­vat. Působivý důraz na detail, pad­nou­cí sty­li­za­ce, pří­jem­ná kame­ra a sluš­né tri­ky, to vše fun­gu­je na jed­nič­ku. Podobně je na tom i zvu­ko­vá strán­ka, kte­rá kro­mě sluš­né­ho sound desig­nu sta­ví i na pře­kva­pi­vě roz­ma­ni­tém a při­tom v mno­ha ohle­dech pově­do­mém hudeb­ním dopro­vo­du Harryho Gregson-Williamse. Svoji inspi­ra­ci v sci-fi kla­si­kách a výraz­ných moti­vech spja­tých s tím­to žánrem kom­po­zi­ce k tomu­to sním­ku neza­pře a je to jen a jen dob­ře, že se sna­ží v mno­ha momen­tech v divá­cích evo­ko­vat zná­mé nebo pově­do­mé momen­ty. Zvládá nicmé­ně také při­dá­vat dosta­tek vlast­ní, což čin­ní z orchest­rál­ní slož­ky fil­mu vybrou­še­ný kle­not řadí­cí se mezi nej­vět­ší pozi­ti­va fil­mu. Jako bonbó­nek navrch je pak vyu­ži­tí něko­li­ka kon­tex­to­vě důle­ži­tých popu­lár­ních skla­deb v jejich původ­ní ver­zi, což zkrát­ka poba­ví samo o sobě.

Herecky je pak tahle ris­kant­ní výpra­va za záchra­nou opuš­tě­né­ho ast­ro­nau­ta taky cel­kem pec­ka. Matt Damon si roli prv­ní­ho dlou­ho­do­běj­ší­ho oby­va­te­le Marsu vylo­že­ně uží­vá, zby­tek jeho posád­ky a pře­de­vším pak tech­ni­ci a odpo­věd­ní lidé na Zemi září také. A to i v pří­pa­dě těch nejmen­ších rolí, kde i Sean Bean a Donald Glower pro sebe kra­dou tak tro­chu sní­mek. Zmínit si kaž­do­pád­ně zaslou­ží opět Michael Peña, kte­rý svo­ji již tak sluš­ně roz­je­tou kari­é­ru letos nako­pl o úro­veň výš krá­de­ží Ant-Mana tak tro­chu pro sebe, což čin­ní i v těch něko­li­ka momen­tech, kte­ré dosta­ne jeho posta­va v tom­to fil­mu.

V koneč­ném pohle­du je tak jen málo­co, co tomu­to fil­mu vlast­ně vytknout. Ridley Scott při­pra­vil nesmír­ně zábav­né a špič­ko­vě nato­če­né sci-fi dra­ma, kte­ré v podo­bě hvězda­mi napě­cho­va­né­ho bloc­kbus­te­ru plní vše, co by tako­vý film konec­kon­ců měl plnit. Skvělá vizu­ál­ní strán­ka, pod­ma­ni­vý soun­d­track, zábav­ná hudeb­ní slož­ka, skvě­lé herec­ké výko­ny a výteč­ně vysta­vě­ný scé­nář z Marťana nedě­la­jí jen jed­no z nej­lep­ších kon­venč­ně polo­že­ných sci-fi posled­ních dese­ti let, ale také jeden z nej­lep­ších bloc­kbus­te­rů za hod­ně dlou­hou dobu, kte­rý není komik­so­vou adap­ta­cí. Zkrátka, hledáte-li poho­do­vou podí­va­nou na kte­rou vyra­zit do kina, nevá­hej­te ani na moment. Marťan není totiž jen asi nej­lep­ším sním­kem situ­o­va­ným na rudé pla­ne­tě, ale také prvotříd­ním star­tem fil­mo­vé­ho pod­zi­mu. Prostě výteč­ná žánrov­ka na jed­nič­ku. Možná i ta hvěz­dič­ka by se našla.

Tak tedy na rovi­nu, Marťan je pec­ka. Ridley Scott nato­čil tak pří­mo­ča­rou a sebe­vě­do­mou bloc­kbuste­ro­vou sci-fi podí­va­nou, že mi z toho na moment spadla čelist. Vizuálně prvotříd­ní, skvě­le zahra­ná, parád­ně atmos­fe­ric­ká a byť tro­chu naiv­ní mís­ty, dosta­teč­ně zábav­ná a napí­na­vá, že podob­né výtky nemá člo­věk ani potře­bu řešit. Skvělý hudeb­ní dopro­vod a orchest­rál­ní soun­d­track dodá­va­jí celé­mu sním­ku punc jedi­neč­nos­ti. Fenomenální prá­ce v mezích pop­cor­no­vé zába­vy a bez debat nej­lep­ší kon­venč­ní sci-fi bloc­kbus­ter od pre­mi­é­ry Sunshine. 

Koktejl:

25% Mars
25% Moderní Robinson Crusoe
25% Písek
25% Kosmonauti a NASA

---