Matka / The Mother

“We’ll be like that one day. No one wan­ting us.”

May je oby­čej­ná pen­zist­ka, kte­rá žije svůj oby­čej­ný život se stár­nou­cím a chát­ra­jí­cím man­že­lem Tootsem. Když jed­no­ho dne sba­lí kuf­ry i jeho, a vyra­zí do Londýna navští­vit své dospě­lé děti, ani ve snu ji nena­pad­ne, že domů se tatáž May už nikdy nevrá­tí.

Propagace fil­mu, kte­rá sta­vě­la na „šoku­jí­cím“ téma­tu sexu­ál­ní­ho živo­ta lidí v důcho­do­vém věku, se poně­kud minu­la se zámě­rem tvůr­ců. Matka je ve sku­teč­nos­ti dra­ma­tem ženy, kte­rá si neví rady s nastu­pu­jí­cím stá­řím a neče­ka­ně zno­vuna­by­tou svo­bo­dou. Ženy, kte­rá se bojí samo­ty a cítí, že se jí její blíz­cí už dáv­no odci­zi­li. A řeše­ní, kte­ré v této situ­a­ci pova­žu­je za šťast­né, má nako­nec závaž­né důsled­ky.

“I am not rea­dy for old age.”

May a Toots se uby­tu­jí u syna Bobbyho, kte­rý žije s man­žel­kou Helen a dvě­ma dět­mi v ele­gant­ním rodin­ném domě. Ke kon­ci dne všich­ni vyra­zí k dce­ři Paule na veče­ři, a jak už to tak na rodin­ných setká­ních bývá, vzpo­mí­na­jí na sta­ré časy. Tím ale idy­la defi­ni­tiv­ně kon­čí, pokud vůbec kdy zača­la. Tootsovi se v noci udě­lá špat­ně a v příští scé­ně už May sedí u jeho smr­tel­né­ho lůž­ka. Šokovaná žena je v prv­ních chví­lích zce­la odká­zá­na na pomoc svých blíz­kých, jejichž pří­stup je ale pocho­pi­tel­ně ovliv­něn vlast­ní­mi city i náro­ky jejich živo­tů, zce­la odliš­ných od živo­ta May. Bobby s mat­kou cítí, ale v kon­fron­ta­ci s jejím smut­kem je bez­rad­ný a navíc musí čelit náro­kům své­ho zaměst­ná­ní a sebestřed­né man­žel­ky, kte­rá nemá pro neče­ka­nou rodin­nou situ­a­ci pocho­pe­ní. Paula ji sice ochot­ně uby­tu­je u sebe, sama je ale ner­vo­vě labil­ní, a aktu­ál­ně je zce­la zau­ja­ta svým milen­cem Darrenem a plá­ny na spo­leč­nou budouc­nost. May náh­le zjiš­ťu­je, že zůsta­la úpl­ně sama, a z rodin­né­ho kru­hu se pro ni stal blud­ný kruh.

Aby si vydo­by­la mís­to upro­střed těch, kdo jí měli být nej­bliž­ší, či snad z pod­vě­do­mé sna­hy zaměst­nat se a unik­nout tak před smut­kem, sna­ží se být uži­teč­ná. Synovi potom­ci o ni zájem neje­ví, pokou­ší se tedy sblí­žit s Pauliným syn­kem Jackem. Zároveň chce vyho­vět dce­ři­nu přá­ní a „pro­mlu­vit“ do duše Darrenovi, sym­pa­tic­ké­mu řeme­sl­ní­ko­vi, kte­ré­ho by Paula ráda dosta­la pod čepec. Záhy však Paula není jedi­ná, pro koho se Darren sta­ne stře­dem vesmí­ru.

Příběh se roz­bí­há umě­ře­nou rych­los­tí, ale ve chví­li, kdy May a Darren navá­žou kon­takt, bohu­žel pří­liš při­dá na plyn. Těžko lze uvě­řit, že by madam za zeni­tem střed­ní­ho věku, navíc čer­s­tvě ovdo­vě­lá, sko­či­la po mla­dém masu po jed­nom obě­dě a dvou roz­ho­vo­rech. Skutečností ale zůstá­vá, že jak­ko­li scé­náris­ta tuto fázi pří­bě­hu hod­ně zestruč­nil – snad aby pro­ta­go­nis­ty už už dostal do poste­le – na samot­ném fak­tu, že si May začne s Darrenem, není nic zvlášť šoku­jí­cí­ho, jak­ko­li se dis­tri­bu­to­ři svor­ně pokou­še­li pře­svěd­čit pub­li­kum o opa­ku. Darren je totiž jedi­ný dospě­lý, kte­rý je ocho­ten s May mlu­vit a také jí naslou­chat. Což je v situ­a­ci prv­ní­ho obdo­bí po ztrá­tě něko­ho blíz­ké­ho služ­ba zce­la zásad­ní a pro May o to důle­ži­těj­ší, že si nemě­la s kým pro­mlu­vit ješ­tě před­tím, než Toots zemřel. May Darrenovi (vel­mi, vel­mi) rych­le vysy­pe svá život­ní zkla­má­ní i selhá­ní a on ji nená­pad­ně povzbu­zu­je k tomu, aby se sou­stře­di­la se na to, co ji v živo­tě těši­lo dřív, než vše pohl­ti­ly povin­nos­ti man­žel­ky a mat­ky. “My husband alwa­ys liked me being at home loo­king after him. And he hated me having fri­ends, so I didn’t have any.“ Není tedy nic div­né­ho na tom, že May se k Darrenovi instink­tiv­ně psy­chic­ky při­mkne a už vůbec nic pře­kva­pu­jí­cí­ho na tom, že se dal­ší děj­ství jejich vzta­hu ode­hra­je v lož­ni­ci – je to konec­kon­ců film. S pro­kla­mo­va­nou ero­ti­kou to není až tak hor­ké, žád­ný „mor­bid­ní voye­u­ris­mus“ se (naštěs­tí) neko­ná. Ze stra­ny Anne Reid je odha­le­ní hor­ní čás­ti těla spíš demon­stra­cí odva­hy bořit tabu než vyzý­va­vým ges­tem a Daniel Craig uká­zal v jiných fil­mech i víc.

Hlavním a spo­leč­ným rysem všech zúčast­ně­ných postav je sobec­tví. Bobby, jeho žena i děti, jsou kaž­dý ori­en­to­ván výhrad­ně na sebe, přes­to­že žijí pod jed­nou stře­chou. Paula má co dělat, aby přes své neu­ró­zy a plá­ny, jak uhnat Darrena, zvlád­la péči o syna. Nápadník Bruce, kte­ré­ho Paula mat­ce doho­dí, zase sto­jí jen o to doká­zat si, že mu někte­ré žlá­zy ješ­tě neod­um­ře­ly. A May? Přestože své blíz­ké nepo­chyb­ně milu­je, v poblouz­ně­ní Darrenem zce­la pře­sta­ne brát v potaz, že dotyč­ný je před­mě­tem zájmu její dce­ry, i jeho vlast­ní život a osob­nost – což se jí také nako­nec vymstí.

Závěr pří­bě­hu svou tea­trál­nos­tí a emo­ci­o­nál­ní bru­ta­li­tou při­po­mí­ná diva­del­ní hru, a pro divá­ka, kte­rý se nechal uko­lé­bat komor­nos­tí před­cho­zích dvou tře­tin, bude obtíž­ně sne­si­tel­ný. Domnívám se však, že je ade­kvát­ním vyús­tě­ním dus­na, vytr­va­le bubla­jí­cí­ho pod poklič­kou rodi­ny, kte­rá sice nemá pří­mo kost­liv­ce ve skří­ni, ale k ide­á­lu má stej­ně dale­ko jako May ke své­mu minu­lé­mu živo­tu.

----

Drama/Romantický

Velká Británie 2003

Režie: Roger Michell

Hrají: Anne Reid, Daniel Craig, Peter Vaughan, Anna Wilson-Jones, Steven Mackintosh, Danira Govich, Harry Michell, Rosie Michell, Oliver Ford Davies

----

---

---