Matrix - Klasická a dnes již kultovní otázka - „What is the Matrix?“ - je i dnes aktuální...

Thomas Anderson, pře­zdí­va­ný Neo, je zaměst­nan­cem před­ní soft­wa­ro­vé fir­my ve veli­kém měs­tě. Většinu noci „pro­sur­fu­je“ na adre­sách Internetu, kde kra­de data jako slav­ný hac­ker. Zbytek noci se potom sna­ží mar­ně pro­spat, pro­to­že ho pro­ná­sle­du­jí děsi­vé noč­ní můry o tajem­ném Morpheovi, zákeř­ných Agentech a o čem­si jmé­nem „Matrix“. Neo svým snům nevě­nu­je zpo­čát­ku váž­nou pozor­nost, postu­pem času ovšem zjiš­ťu­je, že jeho sny mají pře­ci jen něco spo­leč­né­ho se sku­teč­nou pod­sta­tou naše­ho svě­ta. Záhy se Neo setká­vá s tem­ným Morpheem, od kte­ré­ho se dozví­dá zdr­cu­jí­cí prav­du o našem svě­tě. Svět, ve kte­rém Neo dosud žil, byl totiž jen pou­há ilu­ze vytvo­ře­ná inte­li­gent­ní­mi počí­ta­či. Celý Neův život byla jen náplast přes oči, aby nevi­děl sku­teč­ný svět. Ten se ode­hrá­vá na kon­ci 22. sto­le­tí, kdy je celá Země zpus­to­še­ná, nebe vypá­le­no a lid­stvo zot­ro­če­no počí­ta­či. Všichni lidé jsou uvěz­ně­ni (nebo spí­še žijí) v obrov­ských inku­bá­to­rech napl­ně­ných div­ným sli­zem, kde jsou udr­žo­vá­ni při živo­tě a napo­je­ni na počí­ta­čo­vý simu­lač­ní pro­gram „Matrix“, kte­rý v jejich moz­cích vytvá­ří ilu­zi nor­mál­ní­ho živo­ta na kon­ci 20. sto­le­tí.

Pouze hrst­ka lidí se doká­za­la vze­přít a zavča­su uprch­la do malé­ho měs­ta Sion, kte­ré se nachá­zí hlu­bo­ko u zem­ské­ho jádra, kde je ješ­tě tep­lo. A to všech­no jenom pro­to, aby lid­ská těla dodá­vá oněm počí­ta­čům potřeb­nou ener­gii a tep­lo. Zákeřní a téměř nezni­či­tel­ní Agenti se sice sna­ží dob­ře ukry­tý Sion najít, aby mohl být i zby­tek lid­ské popu­la­ce podro­ben umě­lým tvo­rům, ale výsled­ky jejich dosa­vad­ní­ho hle­dá­ní jsou naštěs­tí nulo­vé. Jedním z mála, kdo zná polo­ho­vé sou­řad­ni­ce Sionu, je prá­vě Morpheus, a pro­to si na něj už Agenti brou­sí své vir­tu­ál­ní zuby.

Ačkoliv zní slo­va vychá­ze­jí­cí z Morpheových úst neu­vě­ři­tel­ně, je to bohu­žel prav­da. Neo je zhrou­cen, nemů­že věřit svým uším. Jestli je to, co Morpheus říkal, sku­teč­ně prav­da, tak to zna­me­ná, že celý Neův život byl jen pře­dem napro­gra­mo­va­ný pro­gram, kte­rý se ve sku­teč­nos­ti nikdy neo­de­hrál. Morpheus nabí­zí Neovi ze situ­a­ce výcho­dis­ko: „Teď máš posled­ní šan­ci. Když si vez­meš mod­rou pilul­ku, tak pohád­ka skon­čí, pro­bu­díš se ve své poste­li a budeš věřit, čemu chceš. Když si nao­pak vez­meš čer­ve­nou, zůsta­neš v Kraji divů a já ti uká­žu, jak hlu­bo­ko krá­li­čí nora vede.“ Není divu, že Neo sáh­ne po čer­ve­né. Krátce poté pod­stou­pí Neo men­ší „ope­ra­ci“ a pro­bou­zí se až na palubě futu­ris­tic­ké­ho vzná­šed­la Nabukadnesar, odkud pod­ni­ká pra­vi­del­ně Morpheův tým výpa­dy do „Matrixu“. Do „Matrixu“ samo­zřej­mě pro­ni­ká pou­ze jejich mysl, jejich těla mezi­tím bez­vlád­ně leží ve vir­tu­ál­ním křes­le, kde jsou napo­je­né na kdeja­ký počí­ta­čo­vý pro­gram. Nebezpečí je ovšem až pří­liš sku­teč­né, pro­to­že když je někdo v „Matrixu“ zabit, zna­me­ná to oka­mži­tou smrt i pro jeho sku­teč­né tělo, kte­ré mezi­tím, jak už jsem napsal, klid­ně pod­ři­mu­je v kře­síl­ku (to je vcel­ku pocho­pi­tel­né, poně­vadž mysl se bez své­ho těla prak­tic­ky neo­be­jde).

Následující dny Neo pod­leh­ne tvr­dé­mu a tuhé­mu výcvi­ku (tvr­dé­mu tak ako­rát na mozek), kdy se nau­čí ovlá­dat snad všech­ny dru­hy bojo­vých umě­ní a hlav­ně ovliv­ňo­vat svou mys­lí rea­li­tu „Matrixu“, kte­rá je znač­ně kolí­sa­vá. Tato schop­nost se však nena­ský­tá pou­ze Neovi, ale i  někte­rým čle­nům z Morpheova týmu, zvláš­tě pak agen­tům, kte­ří se můžou navíc převtě­lo­vat do jiných lidí. Souboje pak ze vše­ho nej­víc při­po­mí­na­jí hon­g­kon­gské akč­ní fil­my, kdy akté­ři běha­jí po zdech, ská­ka­jí do vyso­kých výšek, ovliv­ňu­jí tok času nebo uhý­ba­jí vystře­le­ným kul­kám.

Teď si urči­tě kla­de­te otáz­ku, jaká má ta oves­ná kaše oko­lo Nea vůbec smy­sl. Odpověď je vel­mi jed­no­du­chá - tajem­ná Vědma (kte­rá žije mimo­cho­dem v „Matrixu“) kdy­si dáv­no před­po­vě­dě­la pří­chod „vyvo­le­né­ho“, kte­rý vyve­de lid­stvo z počí­ta­čo­vé­ho otroc­tví. Morpheus zasvě­til celý svůj život hle­dá­ním „vyvo­le­né­ho“ a teď se zdá, že ho koneč­ně našel - je jím Neo. A co si mys­lí­te vy, doká­že to nebo ne? A je Neo vůbec „vyvo­le­ný“? Odpověď bys­te si nemě­li oprav­du nechat ujít, pro­to­že je vel­mi zají­ma­vá a...

Prokousat se dějem a pocho­pit, co je to „Matrix“ (kro­mě toho, že je to název fil­mu), dá pořád­ně zabrat. Po nepří­liš vyda­ře­ných fil­mech s počí­ta­čo­vou téma­ti­kou navští­vi­la naše kina (video­půj­čov­ny) exce­lent­ní sci-fi, kte­rá zaujme nejen po strán­ce výtvar­né, ale také výbor­ně napsa­ným scé­ná­řem a nemé­ně dobrou režií, kte­ré se uja­li brat­ři Wachovští. Ačkoliv se zmi­ňo­va­né režie a scé­ná­ře uja­la téměř nezná­má dvo­ji­ce, film vyza­řu­je veli­kou dáv­kou ori­gi­na­li­ty a hra­vě zadu­pe do země vel­mi sla­bé­ho „Johnnyho Mnemonica“, posled­ní díl „Vetřelce“ nebo drs­nou „Hvězdnou pěcho­tu“ Paula Verhoevena.

Efektní sci-fíčko se v dneš­ní době neo­be­jde bez pořád­ných tri­ků, tak­že tvůr­ci zapo­ji­li do fil­mu také počí­ta­če, s nimiž dotáh­li efek­ty k abso­lut­ní doko­na­los­ti (např. let vystře­le­né kul­ky a násled­né Neovo zpo­ma­le­né uhý­bá­ní nebo náraz heli­kop­té­ry do pro­skle­né­ho mra­kodra­pu). Takže se nediv­te, že se roz­po­čet fil­mu vyšpl­hal až na sto mili­ó­nů dola­rů. Opravdu málo­kdy se sta­ne, aby něja­ké fil­mo­vé stu­dio vra­zi­lo tolik peněz do seri­óz­ní sci-fi. Z pohle­du pro­du­cen­tů to byl vlast­ně vel­ký risk, vždyť Wachovští nemě­li dopo­sud s toče­ním fil­mů žád­nou vět­ší zku­še­nost, ale teď po zhléd­nu­tí ame­ric­kých žeb­říč­ků, můžu radost­ně kon­sta­to­vat, že se to vypla­ti­lo. V Americe se str­hl oko­lo toho­to fil­mu tako­vý „poprask“, že ho mno­zí kri­ti­ci pova­žu­jí již dnes za kul­tov­ní. Tvůrci fil­mu prý dokon­ce chys­ta­jí dru­hé pokra­čo­vá­ní (jen aby to nedo­padlo jako se „Ztraceným svě­tem“, kte­rý v mno­ha ohle­dech zkla­mal).

Vedle ďábel­sky rych­lé­ho stři­hu, per­fekt­ní kame­ry a drs­né­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du, o kte­rý se posta­ra­li např. „Prodigy“, němec­ká kape­la „Ramstein“ nebo „Marylin Manson“, vyni­ka­jí ve fil­mu skvě­lé herec­ké výko­ny, snad nej­pře­svěd­či­věj­ší podá­vá Laurence Fishburne v podá­ní tem­né­ho Morphea a aus­tral­ský herec Hugo Weaving jako nekom­pro­mis­ní Agent Smith („Pane Andersone, vaši smrt si vychut­nám“). Matrix je zkrá­ce­ně špič­ko­vá akč­ní sci-fi, na kte­ré se stě­ží hle­da­jí něja­ké chy­by. Na závěr by se hodil něja­ký citát - Neo: „Bolí mě oči.“ Morpheus: „To pro­to, že si je nikdy nepo­u­ží­val.“

---

---