Méďa 2 - Zkouška hračkou a snímání pohybu: VFX komedie

S ohle­dem na zku­še­nos­ti a zna­los­ti naby­té v prv­ním fil­mu se pro­duk­ce sna­ži­la při­vést zpět co nej­víc čle­nů původ­ní­ho týmu VFX, kte­ří pra­co­va­li na Méďovi, a kte­ří pra­co­va­li pod vede­ním Blaira Clarka. Clark nasbí­ral zku­še­nos­ti v ILM jako model maker pro film Indiana Jones a posled­ní kří­žo­vá výpra­va, v Tippett Studio jako ani­mač­ní spe­ci­a­lis­ta v Armageddonu, jako tri­ko­vý spe­ci­a­lis­ta v Hellboy a jako VFX spe­ci­a­lis­ta v ani­mo­va­ných kome­di­ích od Šmoulů po Čivavu z Beverly Hills, a tyto boha­té zku­še­nos­ti nyní zúro­čil zpát­ky v Méďovi 2.

„Když vytvá­ří­te ani­mo­va­nou posta­vu, nejdéle trvá prv­ních pár zábě­rů, pro­to­že posta­vu tepr­ve tvo­ří­te a záro­veň vytvá­ří­te počí­ta­čo­vou ani­ma­ci,” vysvět­lu­je pro­du­cent Clark. „Díky zku­še­nos­tem z Médi náš VFX tým přes­ně ví, kdo je to Ted, tak­že teď, mís­to toho, abychom teď začí­na­li od začát­ku, je to jako kdy­bychom toči­li 601. záběr.”

Vzhledem k tomu, že Teda je ply­šo­vý med­věd, není těž­ké vytvo­řit jeho pohy­by. VFX tým musel přes­to pra­co­vat na tom, aby Tedovy reak­ce odpo­ví­da­ly sku­teč­nos­ti – včet­ně toho, jak se dívá přes rame­no nebo jak vyja­dřu­je pře­kva­pe­ní. V jeho výko­nu musel být jas­ný ryt­mus. „Když dělá­te kome­dii, nechce­te pro ni být pří­těž a zpo­ma­lit celý pro­ces tech­no­lo­gií,” pokra­ču­je pro­du­cent. „Takže jak vytvo­ří­te jed­no­du­chý způ­sob, jak her­cům uká­že­te, kde Ted je a kam jde? Měří asi 75 cm, a když ho ani­mu­je­te, nechce­te, aby jím her­ci omy­lem pro­šli. Proto jsme vytvo­ři­li pro­ces, kte­rý jsme nazva­li ‘zkouš­ka hrač­kou’. Hračka je pros­tě hrač­ka - Ted, jaké­ho může­te kou­pit v obcho­dě. Vzali jsme hrač­ku, měli jsme tri­ko­vé­ho spe­ci­a­lis­tu na Tedovu mimi­ku a Seth zatím říkal svo­je tex­ty zpo­za kame­ry.”

Tahle vycpa­ná hrač­ka her­cům i štá­bu při natá­če­ní hod­ně pomoh­la. Kamera sní­ma­la lout­ku a fil­mo­vý štáb a her­ci sly­še­li text z mís­ta, kde stál Seth. To her­cům umož­ňo­va­lo vní­mat, v jaké výši je asi Tedova úro­veň očí, kam se dívá, kam jde a jak rych­le. Hračka dáva­la také skvě­lé vodít­ko počet­né­mu ani­mač­ní­mu týmu, kte­rý byl scho­pen zjis­tit, jak rych­le se má pod­le VFX spe­ci­a­lis­ty Tedova posta­va pohy­bo­vat a jak na sebe vzá­jem­ně rea­gu­je svět­lo a Tedova srst.

Jakmile měl MacFarlaneův tým tuto zkouš­ku za sebou, nato­čil pak záběr bez hrač­ky na scé­ně, a her­ci i štáb vědě­li, kde se nachá­zí hra­ni­ce očí nebo jak půso­bí svět­lo. Kameramani zase vědě­li, jak rych­le mají pohy­bo­vat kame­rou a jak níz­ko nebo vyso­ko má být a her­ci zase vědě­li, kam se mají přes­ně dívat.

Ve své roli pou­žil MacFarlane dvě tech­ni­ky. První tech­ni­ku pou­žil na dia­lo­gy, kde jako Tedův hlas pra­co­val na scé­nách spo­lu s ostat­ní­mi her­ci. Díky tomu byl štáb scho­pen zachy­tit oka­mži­ky, kdy se hovor jed­not­li­vých postav pře­krý­val a kome­die tak půso­bí při­ro­ze­ně. Při dru­hé tech­ni­ce si MacFarlane oblé­kl oblek sní­ma­jí­cí pohyb, kte­rý nahrá­vá jeho pohy­by, když napo­do­bu­je Teda. Když pak výro­ba potře­bo­va­la pokr­če­ní ramen nebo jinou pózu, mohl to herec/režisér při­dat ke své­mu dia­lo­gu a štáb ten­to moment zachy­til.

Kromě hrač­ky pou­ži­lo oddě­le­ní VFX dal­ší nástroj na zachy­ce­ní oční linie, kte­rým jsou pros­tě dvě faleš­né oči při­pev­ně­né na holi na sta­tic­kých věcech, jaký­mi je napří­klad gauč nebo lavič­ka v par­ku. Po ply­šo­vé hrač­ce to byl dal­ší nástroj, kte­rý her­cům pomá­hal dívat se správ­ným smě­rem, když toči­li scé­nu, ve kte­ré měl být Ted. Barth vzpo­mí­ná: „Je tam jed­na scé­na v našem bytě, kde se s Tedem straš­ně hádá­me. Bylo oprav­du zají­ma­vé tohle točit bez part­ne­ra, kte­rý by stál pře­de mnou – jen se Sethovým hla­sem, kte­rý zněl zpo­za scé­ny. Pro mě jako pro hereč­ku to bylo skvě­lé cvi­če­ní. Házela jsem pán­ve, toas­te­ry a všech­no, co mi při­šlo pod ruku, a rea­go­va­la jsem na něko­ho, kdo tam vůbec nebyl.“

MacFarlane při­zná­vá, že nepří­tom­nost Teda na scé­ně byla kre­a­tiv­ní výzvou. „Pro neher­ce je těž­ké hrát s posta­vou, kte­rá tam není, pro­to­že znač­ná část vaše­ho výko­nu závi­sí na tom, co dosta­ne­te od toho dru­hé­ho,” říká MacFarlane. „Tady jsme to zku­si­li tro­chu usnad­nit, pro­to­že já jsem tam fyzic­ky byl a říkal jsem text, kte­rý ve fil­mu sku­teč­ně zazní. Takže měli k dis­po­zi­ci sku­teč­ný hlas posta­vy, ne jen něko­ho, kdo by odří­kal text. No a doce­la rych­le si na to zvyk­li.”

Nejvíce času trá­ví na plát­ně s Tedem Wahlberg a jak MacFarlane, tak fil­mo­vý štáb byli neu­stá­le pře­kva­po­vá­ni jeho výko­nem. „To, co vás na Markově výko­nu hned zaujme a co mě nepře­sta­lo šoko­vat během natá­če­ní Médi, je smy­sl pro detail a cit­li­vost, s jakou rea­gu­je na prázd­ný pro­stor,” říká Clark. „Slyšeli jsme ho mlu­vit, ale on musel udr­žo­vat úro­veň očí a pra­co­vat s prázd­ným pro­sto­rem, do kte­ré­ho byl násled­ně pomo­cí CGI zasa­ze­ný Ted. Když vidí­te ten talent a celý Markův výkon, uvě­ří­te v Johna, Teda a v celý film víc, než jste si mys­le­li.”

---