Na dřeň (Rouille et d’os, De) - 75 %

Ali (Matthias Schoenaerts) je muž střed­ní­ho věku, kte­rý se musí sám posta­rat o své­ho malé­ho syna Sama (Armand Verdure). Vydávají se za novým živo­tem na jih Francie do měs­teč­ka, kde žije Aliho sest­ra Anna (Corinne Masiero) s man­že­lem Richardem (Jean-Michel Correia). Tam na ně jis­tě čeká snad­něj­ší a slun­cem zali­tý život. Sam začne cho­dit do ško­ly a Ali začne pra­co­vat jako vyha­zo­vač v noč­ním klu­bu. Tam se setká se Stéphanií (Marion Cotillard) a pře­sko­čí mezi nimi „jis­křič­ka“. Ali jí pak nechá­vá své tele­fon­ní čís­lo. Stéphanie pra­cu­je jako cvi­či­tel­ka kosa­tek v míst­ním aqva­par­ku, ale během jed­no­ho před­sta­ve­ní se sta­ne tragé­die a Stéphanie při­jde o nohy. Je v nemoc­ni­ci, kde jí pomů­žou a po pro­puš­tě­ní začne byd­let v novém bytě. Svou prá­ci ale nemů­že dělat, potře­bu­je pomoc. Jedné noci tak zavo­lá Alimu. Ten její žádost o pomoc neod­mít­ne, a tak se poma­lu začí­ná jejich spo­leč­ný pří­běh odví­jet.

Film vzni­kl na zákla­dě povíd­ko­vé sbír­ky Craiga Davidsona Na dřeň, kde autor pro­střed­nic­tvím pří­bě­hů popi­su­je drs­ný moder­ní svět. Scénárista a reži­sér Jacques Audiard (fil­my Prorok, Tlukot mého srd­ce se zasta­vil) pak vytvo­řil pří­běh Aliho a Stéphanie.

Jejich svě­ty jsou odliš­né: Stéphanie se pohy­bu­je mezi lid­mi, kte­ří mají rádi zví­řa­ta. Ali pra­cu­je nejdří­ve v noč­ním klu­bu. Jedním ze způ­sobů obži­vy Aliho je také nele­gál­ní zápa­se­ní za pení­ze. A přes­ně to Ali potře­bu­je. Také ho moti­vu­je Stéphanie a spo­leč­ný­mi sila­mi vítě­zí a zaží­va­jí prv­ní pozi­tiv­ní reak­ce. Zápasy se ode­hrá­va­jí na taj­ném mís­tě s vyso­ký­mi sáz­ka­mi a jen pro vybra­né jedin­ce. Ti mezi sebou zápa­sí vel­mi tvr­dě, pro­to­že pro kaž­dé­ho z nich je to mož­nost zís­kat pení­ze a uzná­ní. Scény jsou nato­če­ny vel­mi dob­ře, zápas­ní­ci boju­jí natvr­do a se zápa­lem. Ze zápa­su pak cítí­me, jak se kaž­dý ze zápas­ní­ků sna­ží vyhrát a zajis­tit si tak svou budouc­nost. Ali má za zápa­se­ní pení­ze, ale nezvlá­dá se sblí­žit se synem. Nevytváří si mezi sebou vztah a trpí tím hlav­ně Sam. Je ško­da, že scé­náris­ta a reži­sér dal vzta­hu otec/syn málo pro­sto­ru. Mohl tak dneš­ním otcům uká­zat, jak se může vzá­jem­ný vztah utvá­řet a měnit.

Ali se Stéphanií na mě půso­bí málo cit­li­vě. Ale tím, jak se sna­ží poprat se živo­tem, mi jsou stá­le více sym­pa­tič­těj­ší. Vidím u nich totiž postup­nou pro­mě­nu člo­vě­ka, kte­rý se dostal ve svém živo­tě až „na dřeň“ a v závě­ru je sko­ro až obdi­vu­ji za jejich víru a tou­hu se nevzdat.

Autorům se poda­ři­lo vel­mi dob­ře zachy­tit pří­běh lidí, kte­rým se život v jedi­ném oka­mži­ku obra­tem změ­ní, a oni se s novým živo­tem sží­va­jí. Uvědomíme si tak, že v živo­tě sta­čí jen malý oka­mžik k tomu, aby se nám život změ­nil a posta­vil nás do nové situ­a­ce. Je pak jenom na nás samých, jak se se změ­na­mi „pope­re­me“ a jaký najde­me dal­ší smy­sl naše­ho „nové­ho“ živo­ta.

Velmi se mi líbil výkon Marion Cotillard (Edith Piaf, Dobrý roč­ník, Nine), kte­rá skvě­le zahrá­la ženu s posti­že­ním. Společné scé­ny s Alim jsou tak vel­mi sku­teč­né, až by člo­věk věřil, že byla sku­teč­ně bez nohou. Oceňuji pro­to i tri­ky u posta­vy Stéphanie.

---