Návrat do Cold Mountain

Srdceryvné pří­běhy o lás­kou pobláz­ně­ných dvo­ji­cích jsou ve fil­mech čas­té jako pam­pe­liš­ky na les­ní lou­ce, avšak nara­zit na oprav­du kva­lit­ní roman­tic­ký biják je už prá­ce pídi­věj­ší­ho cha­rak­te­ru, kte­rá ne vždy kon­čí úspě­chem. Pokud si pro večer­ní pro­mí­tá­ní vybe­re­te Návrat do Cold Mountain, jis­tě nebu­de­te lito­vat, pro­to­že tahle sto­ry s Nicole Kidman a Jude Lawem v hlav­ní roli vás jisto­jis­tě dosta­ne… při­nejmen­ším do kolen.

Oni týhle vál­ce říka­jí „mrak nad naší zemí“, jen­že oni ho při­vo­la­li a teď sto­jí v deš­ti a říkaj „Do hajzlu ono fakt prší“.

Předloha, ač se jed­ná o poměr­ně novou kni­hu (rok vydá­ní 2003 stej­ně jako film samot­ný), je zasa­ze­na do ame­ric­ké ves­nič­ky za doby občan­ské vál­ky, což je toli­krát omí­la­né téma, že jen stě­ží mohl reži­sér Anthony Minghella vymys­let coko­liv nové­ho. Příběh se točí kolem mla­dí­ka Inmana a jeho milo­va­né Ady, kte­ří se sezná­mí po Adině pří­jez­du s otcem fará­řem do vís­ky Cold Mountain. Během veli­ce krát­ké­ho času vznik­ne mezi tou­to dvo­ji­cí milost­né pou­to, jehož struk­tu­ru naru­ší prá­vě zapo­ča­tá vál­ka, pro­to­že Inman je povo­lán na fron­tu, a tak něž­ná blon­dýn­ka Ada zůstá­vá se svým otcem a tou­hou po Inmanovi sama na far­mě.

Téma kla­sic­ké křeh­ké lás­ky, kte­rá sotva sta­či­la zaho­řet, byla vysta­ve­na zkouš­ce ohněm, kdy polo­vi­na vzta­hu je nuce­na díky vněj­ším okol­nos­tem ode­jít. Klasická sto­ry že? Pravda. Ale emo­ce, kte­ré pře­ná­ší film na divá­ka jsou nato­lik sil­né, že si je cit­li­věj­ší z vás budou pama­to­vat veli­ce dlou­ho. Přinejmenším však vás to všech­no vez­me mini­mál­ně na ten jeden večer. Úžasný herec­ký výkon krás­ky Nicole Kidman a při­ro­ze­ná něž­nost Jude Lawea dodá­vá­ní novou dimen­zi vyprá­vě­ní už tak sil­né­ho pří­bě­hu, jež řeší odlou­če­ní, výčit­ky, vzpo­mí­ná­ní … zkrát­ka všech­no, co zná kaž­dý z nás.

Film je zají­ma­vě kom­po­zič­ně vysta­věn, kdy dostá­vá­me ser­ví­ro­vá­ny čás­ti fil­mu veli­ce stříp­ko­vi­tě a celá prv­ní čtvr­ti­na je podí­va­ná poměr­ně cha­o­tic­ká, avšak v prů­bě­hu se toky časo­vých os ustá­lí. Síla Cold Mountainu však netkví v kon­cep­ci vyprá­vě­ní, nýbrž v lidech samot­ných a to ze stej­né­ho důvo­du, proč se v diva­dlech stá­le setká­vá­me s Romeem a Julií. Některé život­ní osu­dy jsou nato­lik pou­ta­vé, že zaujme všech­ny nehle­dě na datum naro­ze­ní.

Výtečný je i soun­d­track, na kte­rém mimo jiné pra­co­val i zná­mý det­ro­it­ský hudeb­ník Jack White (jež si ve fil­mu také hudeb­ní­ka zahrál), avšak těž­ko může­te slo­vy popsat něco tak cli­cho­vi­té­ho, jako film typu Cold Mountain, jen­že ten film z něja­ké­ho důvo­du veli­ce dob­ře fun­gu­je a pro něž­něj­ší pova­hy bude oprav­du sil­ným zážit­kem a jis­tě se zařa­dí do výklad­ní skří­ně roman­tic­kých fil­mů.

---

---